Zima v čoudu

15. března 2017 v 11:03 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Březen je skoro v půlce a počasí se houpe na hranici jara a zimy. Jeden den si místo tlusté šály vezmu jarní šátek a za chvíli toho lituju. Druhý den nechám kabát v autě, protože mi překáží.. Ještě ale není pozdě se ohlídnout za zimou, myslím tedy v tom smyslu, jak ji strávila naše rodina :)..

Z mírných a teplých zim mám spíš depresi. Takže jsem ráda, že ta letošní zima stála za to. I přes to, že jsme se pohybovali jen v civilizaci, nedostali jsme se na hory ani na lyže. Stačí pár sněhuláků a nějaký pokus o bruslení a člověk má hned zážitky :).

 

Středověká taštička šedá

23. února 2017 v 10:00 | Ellanor |  Kostýmy
Musím se Vám svěřit s jednou maličkostí. Mám docela absťák po historickém šití. Ale ještě si chvíli musím počkat a dodělat starší (civilní) projekty :)...

Vloni v létě jsem se zamilovala do středověkých taštiček. Po nastudování dochovaných předloh jsem pátrala po současných replikách a narazila jsem i na různé blogy. I takové, které se na to úzce zaměřují (viz dole). Od té doby se na ty blogy vracím - a tam není nic nového! Všechny tyhle blogy jsou mrtvé nebo staré nebo já nevím. Mrzí mě to, protože když sama to šít nestíhám, aspoň bych se inspirovala a motivovala jinde.

Tak tedy zkusím něco vytáhnout já. Během podzimu jsem ušila dvě taštičky, jedna z nich je úplně hotová a má novou majitelku. Je to vlastně takový zkušební prototyp, nemá to výhradně dobové materiály, ale účel to splňuje :)

S kloboukem je život veselejší

15. února 2017 v 10:00 | Ellanor |  Zaujalo mě
Když člověka omrzí, co mu okolí pouští, začne pátrat v paměti, jestli není nějaká kapela nebo styl, na které si už pár let nevzpomněl. Tak jsem si zas pustila Incognito, které se mi před lety fakt trefilo do vkusu (přestože mému okolí ani ne :).. To si tak nasdílíte úžasnou písničku na FB a ona od vašich přátel neposbírá ani jeden like. Inu, co bych se tím trápila.. spíš se tomu divím :)..

Zdá se, že posledním albem se styl acid jazz, kterým se Incognito vyznačovalo, spíše přiklonilo k tanečnímu funky. A to je v mém případě to nejlepší na blbou náladu :)..

Téma písničky je jasné, co ovšem zůstává záhadou, je název. Slovo "holler" jsem nerozšluštila ani já amatér ani manžel, který se v angličtině vyzná mnohem lépe. Takže pokud mi někdo poradíte s názvem a hlavním větou v refrénu: "Hats makes me wanna holler", budu Vám moc vděčná :)..
 


Prvně ve školce

27. ledna 2017 v 23:23 | Ellanor |  O Ještěrce
Stal se malý zázrak a naše Ještěrka se úderem třetích narozenin dostala do státní školky. Bylo to tedy napínavé a s velkou dávkou štěstí, ale o to víc jsme za to rádi. (Dvojité štěstí máme v tom, že je to školka, na kterou koukám doma z okna). Teď jen ...co s tím naším děckem :)....

Paní ředitelka tvrdí, že existují dva modely dětí, které začnou chodit do školky. Jeden typ řve hned jak rodič odejde, ten další až za pár dní, kdy mu dojde, že teda rodič zase odejde. Asi jako v Saturninovi v teorii o házení koblih, potřebuje naše malá svou vlastní kategorii. První dny nadšeně vběhla do třídy aniž se rozloučila a ochotně pak odešla zase domů. Třetí den už se mnou odejít nechtěla. Tráví tam zatím jen dvě, maximálně dvě a půl hodiny dopoledne a dokud nebude mít jasno, že na procházce se nemůže počurat, tak se dál neposuneme. No a jak to teda probíhalo:

Pondělí: Paní učitelka mi referovala: "Všechno v pořádku, strká do kluků, nechce jíst pomazánky (mají je na svačinu denně)." Cestou domů se počurala i po... a bylo jí to úplně jedno, bouchala klackem do plotu asi půl hodiny. Když jsem ji šla chytit, utekla, smála se, že se vztekám a na těch 50 metrech k nám domů mě vytočila do nepříčetnosti.

Úterý: "Vylezla na stůl, kde jsem měla horké kafe. Rozhazovala hračky tak, že tři učitelky jsme s ní měly co dělat. Je to takové živé stříbro." ...ano, to my víme :)...

Renesanční panenka

13. ledna 2017 v 1:39 | Ellanor |  Kostýmy
Hurá, konečně jsem dotáhla tento dlouhodobý projekt :). Abych uvedla věci na pravou míru - nejedná se o renesanční repliku. Neměla jsem na to ambice ani dost podkladů (dochované panenky byly keramické nebo dřevěné, aspoň ty, na které jsem narazila). Chtěla jsem dceři ušít panenku, která obstojí při běžném hraní. Ušila jsem tělo z látky (úpletu na panenky), vlasy z vlny a šaty ze lnu co nejvěrnější těm renesančním, které oblékáme na historické akce.

Potají jsem doufala - a stále doufám, že si dcera bude s panenkou Matyldou hrát a vozit ji na naše dobové akce. Zatím to tak tedy nevypadá. Už snad pochopila, že chytit ji za vlasy a "dělat vrtulník" panenku bolí. Ani, že jí nemá vyhrnovat rukávy takovou silou, až natrhne ruku.. Dál uvidíme, třeba časem zapůsobí nějaký příklad v okolí.

Když to vezmu čistě technicky, tak tady je můj myšlenkový postup:
Jak se šije panenka jsem nijak zvlášť předem nezjišťovala. Tělo s nohama je nakonec dvoudílné (švy na bocích), stejně tak i ruce, jen hlava je ze čtyř dílů, lze to vidět na fotce zde. Celá postava je poměrně velká, na délku měří 45cm. Tělo jsem vycpala náplní z vyřazeného polštáře. Nechtěla jsem použít rouno, jednak přednostně používám věci, co mám doma, a taky jsem chtěla, aby panenka šla prát (tehdy jsem ještě nepřemýšlela nad materiálem vlasů). Proporce má panenka trochu dětské (má větší hlavu, než by měl dospělák), zároveň jsem snažila udělat (trochu paradoxně) širší boky, aby nebyla jak barbína, ale moc se to nepovedlo. Dlouhý pozvolný krk taky není úplně úmysl, poté co jsem obrátila tělo do líce, už to přešít nešlo :).. Přechod mezi hlavou a krkem je vyztužený drátkem, aby aspoň trochu držel rovně a počítám s tím, že to místo budu (po hrubém zacházení) nejčastěji opravovat.

Další články


Kam dál