Vánoce na medu

31. prosince 2017 v 0:38 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Nevím, čím to je, ale tendle konec roku je nějaký zakletý. A to hlavně proto, že jsou všichni nemocní. A to tak, že fest. Jednoho pustí z nemocnice, druhý den ho vezou zpět. Ještěrka dotáhne ze školky další nakažlivou nemoc, tentokrát ji máme postupně všichni. Do toho se vylíhnou nové vši... a do toho ty vánoce, že ano?

Já jsem chytla děsnou rýmu a trochu teplotu týden před vánocema. No naštěstí už byly dárky zařízené a na vánoce jsme jeli k babičce, takže jsem nedělala nic, ani cukroví, ani výzdobu, jen jsme se všichni nějak léčili. Já rýmu jak trám, Ještěrka infekční zánět spojivek, Žabička o dva dny pozděj taky, k tomu nekončící rýma, na kterou jsme taky dostali antibiotika. A náš táta nějaké zažívací potíže. Na štědrý den jsme se všichni čtyři prohlásili za zdravé a jeli jsme k babičce, jenže tam byla nemocná ona a postupně to chytla i sestra. Takže na slavnostní večeři to ještě nějak šlo, ale návštěvy další den už jel jen někdo a den poté jsme to úplně zrušili. No přijeli jsme zpět do Brna a já jsem chytla horečku, jakou jsem už dlouho neměla. Drží se mě už třetí den a musím říct, že je to teda zážitek s miminem závislákem. Neschovám se, nezbývá než nosit roušku ve dne v noci a doufat.
 

Vykojený mozek?

30. listopadu 2017 v 15:07 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Kdybych byla psavec, založím tu rubriku s názvem "Vykojený mozek", protože některé historky stojí za to.

Tak jedna z nich by měla název JEDEME S ŽABIČKOU NA ORL:

Objednala jsem se na dětské ORL (v Bílém domě na České), na úterý v 10h k panu doktoru Markovi v druhém patře, jak mi sdělila do telefonu sestřička a já jsem si to poznačila do diáře.

V úterý tam jdu, je za pět minut 10h:
- kočár nechám v přízemí a s Žabičkou v nosítku vyběhnu schody do druhého patra
- tam je všude jen oční
- jdu tedy zpět k seznamu u schodů
- aha ORL je ve třetím patře
- jdu tam, ale nevidím nikde Mudr Marek
- na schody kašlu, sjedu dolů výtahem zpět k recepci
- tam mi řeknou, že Mudr Marek je v pátém patře
- vyjedu tam výtahem a na dveřích je "Mudr Marek - gynekologie"

Princezna Žabí noha

28. října 2017 v 22:48 | Ellanor |  O Ještěrce
Mám dnes volnější večer.. tedy, éé, už je čtvrt na dvanáct. Aha. No dobře, ukradla jsem si hodinu spánku a napíšu článek, na který se už dlouho chystám. Dokonce by se dalo říct, že ho tady dlužím.

Naše mladší princezna oslavila začátkem října celých šest měsíců :).. Je to pořádný kus baby. Furt by se nosila a já mám z toho ruce jak orangutan.. Ne, nejsou oranžové a chlupaté, jak by se určitě někdo rád zeptal, pouze vytahané až ke kolenům :).. Zápěstí, karpály, bicepsy, ramena a krk.. to všechno dost trpí. Takže masáže a cvičení - sice nestíhám, - ale vím o nich, pomohly by :)..

V půl roce nosí naše malá velikost 74. Tuto velikost měla Ještěrka v roce a čtvrt. Takže oblečení, ve kterém se Ještěrka učila chodit, nosí miminko teď, ještě ani nesedí, ani neleze. Ještěrka se narodila v lednu a rok jí trvalo než dosáhla na velikost 68, v této velikosti mám zimní oblečení. Jenže té mladší stačilo čtvrt roku, tuto velikost měla v létě. Takže aby mohly děti po sobě dědit oblečení a nějak to vycházelo podle ročních období.. tak rozhodně nestačí, aby se narodily ve stejné části roku :)..

Kdo má rád čísla, vysvětlím to ještě názorněji. V šesti měsících měla Ještěrka necelých 7kg. To byla na dolní hranici tabulky, naše malé miminko má téměř 10kg (což je samozřejmě opačná hranice tabulky). Tuto váhu měla Ještěrka právě v roce a půl. Takže jednokilový náskok, který vznikl u porodu naskočil asi na rozdíl 2,5-3 kg. V absolutních číslech je to teď 10kg (6m) versus 15kg (3r 9m). Nezbývá, než se vsadit, kdy ta mladší dožene tu starší. Když to sečtu a podělím, máme vlastně dvě průměrné děti :)..

 


Zpět ve školce

21. října 2017 v 23:39 | Ellanor |  O Ještěrce
Návrat do školky jsme vyhlíželi s velkým očekáváním. No, vlastně s očekáváním úlevy :).. Paní učitelka mě totiž někdy v květnu poprosila, ať naši Ještěrku nepřihlašuji na letní provoz školky. Že budou sloučené třídy a dostal by ji na starost někdo, kdo ji nezná. Ještěrce by to bylo jedno, to spíš nová paní učitelka by se divila.. No a když jsem teda na té mateřské... no neměla jsem žádný důvod, jí tuto prosbu odmítnout. A možná jsem měla. První dva týdny v srpnu, kdy děti zase začly řádit na hřišti školky na doslech z našeho balkonu a já jsem v tu dobu měla naší princezny tak akorát, jsem toho celkem litovala. Navíc tu byl taky pádný argument kamarádky, že si zas odvykne a to, co se pracně ve školce naučila, se bude v září učit znova. No už se stalo a v září jsme se konečně vypravili zpět mezi děti do státní školky.

Přijeli jsme kvůli dovolené koncem prvního týdne. Ještěrka už ve třídě nebyla nejmladší a paní učitelky měly plné ruce práce s novými dětmi. Zrovna ten den tam jeden chlapeček tak plakal až se z toho pozvracel :(.. Na Ještěrku už moc čas nebyl. Musím říct, že jí úbytek pozornosti nijak nevadil, jen stále zůstává to telátko. Psychicky samostatná je, fyzicky moc ne, ale to jí nevadí...

Už máme půlku října a asi by se dalo shrnout v bodech:
  • Máme štěstí, že Ještěrka od ledna nechytla ani jednu veš a ani jedno sprosté slovo - její mladší kamarádka to stihla teď za měsíc září. (Zato ta naša chytla v březnu neštovice, no něco se vždycky najde :))
  • Často se říká, že dítě se naučí chodit na nočník skokově. Nebo třeba jiná maminka řekne "za týden jsme byli bez plínek, za další týden i bez plínek na noc". Noooo.. my na tom pracujeme už přes rok. Plínky na noc zatím rušit neplánuji, aktuálně se soustředím na suché spoďáry. Jeden den stačí jedny kalhotky, jiný den je měníme pětkrát...
  • U nějakého jiného dítěte viděla, jak se chytlo kočárku a jde. Takže zázrak se uskutečnil! Naše Ještěrka jde kam potřebuju. Přesunuje se chůzí z bodu A do bodu B konstantní rychlostí.. Nádhera! Pokud ovšem nemá náladu na dloubání do hlíny, chůzi po obrubníku nebo nemá v ruce deštník (nebo jídlo), pak není v lidských silách, aby se pohybovala kupředu.. nebo aby zrychlila.. ne, prostě ne, nedoprosím se, nedovyhrožuji, nic, prostě nic...

Látková kniha I.

4. října 2017 v 11:06 | Ellanor |  Nápady
Jeden z mých největších šicíh projektů látková kniha řečená Quiet book byl dokončen. Zařekla jsem se, že do půlky léta to musím dodělat, aby to ještě mělo smysl. Je to přece jenom pro nějakou věkovou úrověň dítěte (cca 3 - 4 roky) - a to, že je naše Ještěrka stále roztěkané mimino, není výmluva :)..

Začnu stručně od začátku - s původní myšlenkou přišla sestra a shodly jsme se na tom, že nápad se nám líbí a pomůže to v rozvíjení. Hlavně abstraktních věcí - den x noc, roční období atd. Jenže strategie "zkopírovat nápad" a "rychle to ušít do vánoc" byla naivní:). Začla jsem vymýšlet, zesložiťovat, komplikovat... V lednu byly narozky a kniha pořád nic. Pak se narodila Ještěrce sestřička, těsně před porodem už jsem to ani nezkoušela stihnout. Až teď o prázdninách jsem se k tomu vrátila. Všem nám spadl kámen ze srdce, že je to hotovo. Přecejen moje sestra toho taky dost ušila a i moje mamka přiložila ruku k dílu.

To, že mi kniha zabere hodně času, jsem předpokládala. Snažila jsem se ale srazit rozpočet. Jinými slovy, použít co nejvíc zbytky, co mám doma. Moc to ale nešlo, hlavně protože byly potřeba velké kusy filcu. No a navíc člověk vleze do galanterie a už to frčí: tohle jsou pěkné knoflíčky, jé a tydlety hvězdičky se mi hodí, potřebuju koupit pěkné šňůrky, musí být fialové, to doma nemám.. atd :).. Nahrubo jsem si to sčítala a celkem jsem nakoupila materiál ještě asi za 600-700kč :(. Ne všechen jsem samozřejmě použila, ale většinu ano :)..

Popíšu vám většinu stránek, video bude až ve druhém (třetím?) článku, protože ještě knize přibude cestovní přebal.


Další články


Kam dál