Brno, šiju

Čtvrtek v 23:47 | Ellanor |  Nápady
Příhlásila jsem se na kurz šití. Jsem z něho nadšená a aspoň stručně se tu s Vámi podělím o své dosavadní výtvory :). Šlo mi hlavně o to, naučit se šít pružnou látku, tedy úplet. Nelze říct, že bych se toho doposud bála, prostě mě to ani nenapadlo. Obyčejné tričko že si nemusím kupovat? No jistě, mnohem hezčí si ušiju doma :). A zdá se, že to jde i na mém obyčejném šicím stroji. V kurzu ovšem šiju na overlocku, což je hlavní kouzlo. Čáry-máry-fuk a super tričko je hotové... Tedy samozřejmě to jde takto rychle až při jisté dávce zkušeností, ale i tak už mám hmatatelné výsledky :)

Zatím mám jedno tričko na sebe, střih je podle jiného oblíbeného. Dále dětské tričko a kraťasy z jednoho dílu podle tohoto střihu. No a z nejnovější látky, luxusního bambusu, je nastříháno další slušňácké/kojící tričko a ze zbytku dětské letní tílko. Hodlám pokračovat sukničkami, šatičkami a možná i dalšími tričky na sebe. Uvidíme, jak se dostanu k overlocku. A nebo jak to pružné šití zprovozním na svém stroji :))...

Chodím do kurzu BRNO ŠIJE a myslím, že to není můj poslední kurz u nich :).. Jdou do hloubky a určitě bych se tam toho mohla hodně naučit. Ale tentokrát jde o to, být co nejefektivnější a nezabývat se vypracováváním krejčovských detailů. Kusy, kusy, metry, metry! :)) Nechodím tam totiž sama, vozím s sebou i malou pomocnici. Ta je většinu času hodná, ale občas taky ne. Chce se nosit, chce se dívat, chce šít taky :)...
 

Díra v plotě

16. června 2017 v 20:27 | Ellanor |  O Ještěrce
Každý den jsme trochu v obavách, co zas Ještěrka ve školce provede. Jsou to totiž takové vlny, kdy je hodnější a kdy zas všechny plácá (nebo přesněji bije :)). Že s přijetím dítěte do školky nepřichází úleva, ale starosti mi tvrdili i zkušenější rodiče. Druh stresu ovšem nechtěli blíže vysvětlit. Myslela jsem si, že jde hlavně o bacily, sprostá slova apod. Neštovice už tam chytla a před porodem jsme si je pořádně užili. Rozsah možných potíží ovšem může být, zdá se, mnohem pestřejší. MInulý týden Ještěrka málem způsobila paní učitelce infarkt když na zahradě podlezla plot a zdrhla. Máme štěstí, že paní učitelka je chápavá a nebyla na nás rodiče naštvaná. Zlobit se na Ještěrku ale taky nemělo význam, moc nechápala, co udělala špatně. Snažila jsem se tedy uvažovat jako ona:

A) pro ni není zahrada prostor kde může být, plotem oddělený od prostoru kam nesmí. Ona to bere jako dva prostory na hraní propojené dírou v plotě.
B) ten plot obklopuje zahradu její školky, ale taky vedlejší Linky (pobočka volnočasového centra Lužánky), kde je schválně díra v plotu, aby tam každý mohl projít a nemusel to obcházet.
C) paní učitelka ji straší škaredým chlapem, co si ji odnese v pytli. Doufá, že ji preventivně vystraší a ona nebude utíkat daleko. Jenže Ještěrka má ráda cizí lidi a všichni chlapi na ulici jsou pro ni strejdové. Todle jí zatím nedokážem vysvětlit... Takže doufám, že toho pána nepůjde hledat..

Za dva dny jsem se tam šla podívat, jak tu díru spravili. Tušila jsem, které místo myslí, protože před dvěma lety předělávali plot na úplně nový a kousek starého tam nechali. Jenže s vykácením dřevin se tam ve svahu objevilo místo, kterým bych podlezla i já, kdybych fakt musela. Teď už je tam natlučené prkno. Docela se divím, že to nějaké dítě nenapadlo dřív. Vyfotila jsem to z obou stran a nemůžu to říct nahlas, ale ta díra musela vypadat lákavě a dobrodružně :). Ještěrce nešlo o to utéct, postávala za plotem na vedlejším hřišti kam si chodíme hrát. Myslím, že šlo hlavně o to to zkusit :).

Dvě Ještěrky

17. května 2017 v 23:20 | Ellanor |  O Ještěrce
Asi už si i čtenáři mého blogu všimli, že máme druhou Ještěrku :).. Tento pátek nám bude končit šestinedělí, tak už ji tu nebudu tolik tutlat :)..

Už jsou na mě dvě. Zatímco ta větší je pytel blech, se všema se hrozně kamarádí (hlavně s úplně cizíma lidma), frfňá trochu jídlo a srandovně skloňuje a skládá češtinu do vět... Ta nová malá Ještěrka je, zdá se, flegmatik, snědla by mě aj s chlupama, až z těch přírustků paní doktorka omdlívá, usmívá se nesměle na svět a hlavně.. hlavně hodně spí :)...

Nechci tu zacházet do technických podrobností, ale zrovna včera se mě pak doktor (samozřejmě s kapkou ironie) ptal, jak jsem si užila porod. Já jsem odpověděla "jó, pane doktore, jak na zabijačce :)"... Naštěstí nic hrozného to ve výsledku nebylo, jen teda váhu 4,3kg a délku 55cm nikdo nečekal ani těsně před cílovou rovinkou. A když se mě teď některé známé s děsem v očích ptají, jak se to dá zvládnout odrodit, tak odpovídám: jedině tak, že to nebudete vědět předem. Inu, první dítě bylo přesně o kilo lehčí a subjektivně v tom kupodivu rozdíl nebyl.. Takže asi tak :)..

Holky jsou od sebe přesně 39 měsíců, tzn. 3 roky a 3 měsíce. Miminko bylo "lehce" přenošené, asi aby si počkalo přesně na toto datum a bylo stejný den v měsící jako sestra :).. (Na fotografii má jedna 1 měsíc a druhá 40 měsíců.)

 


Trucující spící

2. května 2017 v 15:03 | Ellanor |  O Ještěrce
Kvízová otázka: co dělá Ještěrka?
A) trucuje
B) spí

...

A) i B) je správně.

Jdeme ze školky a pospícháme k doktorovi, doma se zastavujeme jen na chvilku. Než dokojím hladové miminko, tak na Ještěrku volám z obyváku, že jí tentokrát nepomůžu s vyzouváním, že to musí zvládnout sama. Pak se jdu podívat, proč je v předsíni takové ticho. Ještěrka místo vysvlékání usnula na rohožce.

Jenže co teď? Za půl hodiny musíme být s miminkem u doktorky. Takže nastává kvízová otázka č.2: co udělám?

A) nechám ji spát samotnou doma, jsem drsná krkavčí matka a vím, deže vždycky spí dvě hodiny
B) vzbudím ji a donutím, aby šla s náma, pěkně vedle kočárku, jenže to je problém i když je při smyslech a v dobré náladě
C) naložím ji do kočáru, mimi už se tam nevleze, tak to nesu na ruce

Orange curd

26. dubna 2017 v 11:42 | Ellanor |  Vaření s rozběhem
Neboli sladká pomerančová omáčka je můj včerejší kulinářský experiment. Bude to součást většího projektu, který je ale nejistý od počátku a to hlavně z důvodu dvou proměnných. Jedna proměnná je mimino, druhá zase tříletý pytel blech, který nechce poslouchat:). Nicméně projekt nese název čokoládovo-pomerančový dort pro manžela k narozeninám, plánuju ho už skoro rok a tento pátek musí být hotov.

Původní verze je Lemon curd, oblíbená v anglosaských zemích. Nedivte se, že to neznáte, já jsem se o její existenci taky dozveděla teprve nedávno. Je to citronová omáčka, která se používá na polití cukrářských výrobků (cheesecake, tartaletky apod). Dá se koupit ve skleničce třeba v Marks and Spenceru nebo v Tescu. Taky ji člověk může i uvařit, ale přijde mi, že je to trošku vyšší level než běžné pečení třeba bábovky. Každopádně jsem to zkusila :).. Použila jsem tento recept s pomerančem (jen jsem žloutky přidala až po rozpuštění předchozích ingrediencí).

Jak jsem to tedy vařila. Pokusím se o autentický záznam:

- Týden před: Nastuduju recepty a sháním ingredience. Pro 3 biopomeranče za 20kč/kus pošlu manžela přes celé město.
- Dneska: Mám všechny přísady doma a asi hodinu čas než půjdu pro dítě do školky - hurá na to.
- Nemám struhadlo na pomerančovou kůru, aha... nastrouhám to na jemném normálním.
- Nemám odšťavnovač, no nic, mám aspoň takový provizorní na vymačkání citronu do flašky, to bude stačit.
- Rozkrojím pomeranče a snažíte se z nich dostat nějakou šťávu. Vevnitř vypadají... no podobně jak zvenku - jako něco, co si dlouho nikdo nechtěl koupit :)..

Další články


Kam dál