Září 2006

Odjizdim do Parize

27. září 2006 v 15:44 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Zitra brzo rano jedu, nocleh je zajisteny (pouzila jsem svou novou kreditni kartu :), jen jeste na nedeli neco musim sehnat.. Od zitrka tam budu s Lukasem, na vikend na burzu pak prijede tatka, Pavla a stryc Janalik.. Po nedeli plynule navazuje tydenni exkurze se skolou... nahodou to tak krasne vyslo..

Dostala jsem adresu a nakresleny obrazek jak vypada ta budovu na Champs Elyses kde je v pondeli dopoledne sraz. Vzhledem k tomu, ze si to vsechno studenti organizuji sami, kazdy jede sam a spi u znamych. Na me nastesti taky jedno misto zbylo u jednoho kluka.. Program na kazdy den vymysli a zarizuje vzdy dvojice studentu.. Vypada to na same urbanisticke skvosty :)..

Jsem na to veelmi zvedava, hlavne at se tam neztratim, bez francouzske simky je to grand problem :(.. a at mi vyjdou penize a tak..
Uz se tesim :)..

Ty ses taka invencna: Les Huelgoat (+ vlastni fotky)

25. září 2006 v 13:51 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
(fotografie jsou vlastni i ilustrativni, myslim, ze jde dobre rozlisit co je co :)
Tento vikend byl nemene zajimavy nez ten minuly, nestihli jsme moc pamatek, ale zato to bylo pekne strasidelne :))..
Anarchie v menze

Divny zazitek jsem mela uz ve ctvrtek, sla jsem vyjimecne i na veceri, ale priste si to asi rozmyslim :). Uz kdyz jsem k ni prichazela tak auta troubila a studenti rvali pred skolou, myslela jsem si, ze asi Francie vyhrala nejaky fotbal. Ale v menze bylo nezvykle narvano a lidi, co do me v rade vrazeli meli ocividne popito. Nakonec vseho jsme sedela v rozku a zdesene sledovala jak se menza rozdelila na dve poloviny, jedni stali na zidlich a rvali nejakou pisnicku. Druhych bylo vic, tak sice jeste sedeli, ale zpivali jeste hlasiteji. Podle textu jsem zhruba pochopila, ze jde o to, kdo koho prerve. Zbytek menzy (hlavne holky) se dobre bavil, vzduchem litaly ohryky a kusy baget :))..
Dodatecne jsem se dozvedela, ze takto zacinal seznamovaci vecirek prvaku tri fakult (filozoficke a jeste nejakych dvou, jejichz zkratky nedokazu identifikovat :)..

Prijde mi, ze Francouzi maji anarchii v krvi a kdyz nemuzou stavkovat, tak si hledaji jinou prilezitost. Toto utery mame seznamovaci vecer vsech ubytovanych na koleji, tak jsem zvedava jak to dopadne :)..
Ten vecer byl nejaky mensi vecirek i lidi z Erasmu. Ale nedokazala jsem je najit, ani nikoho kdo by mi to rekl, tak mam od te doby na dverich pokoje tuzku a blocek a doufam, ze mi to lidi priste napisou :)

Blesi trh - aneb - prodejme vsechno co neni potreba
Na ten jsem se tesila fakt moc :).. Zpetne musim rict, ze to bylo malinko zklamani. Ten blesak byl faakt obrovsky, vsude ve meste, bylo tam uplne vsechno, co chteli lidi prodat. A prave proto, ze jsem tam cekala jen ty stare veci à la vetesnictvi, jsem z toho byla trochu zaskocena. Byly tam taky, ale clovek je musel hledat po celem meste a za sobotni dopoledne (ktere jsem mela vyhrazene) se to nedalo stihnout ani nahodou :(.. Takze to bylo spis unavne a koupila jsem jen par starych filmovych plakatu na zed.

Toto hlavni namesti = Place de la Liberte je normalne prazdne a urpostred z dlazby strikaji vodotrysky.

A nakonec aspon rychlovarnou konvici za tri eura a pruhovane podkolenky :).. ale na ty stare veci to moc pestre nebylo :(..

Faire du stop - stopovani
Prijela sem Iva, moje spoluzacka o dva rocniky vys, uz "vylezla" ze skoly, ktera tu byla pred dvema lety na Erasmu jako ted ja. Domluvily jsme se, ze podobny vylet jako jsem si udelala vikend predtim do Morlaix, podnikneme ted spolu. Vybraly jsme les Huelgoat, ktery je opredeny legendami o Artusovi a hlavne proto, ze jsou z neho opravdu krasne pohlednice a fotografie, presne ten stary les z legend a pohadek..

. .

Iva uz mela tento zpusob cestovani vyzkouseny (a vlastne i ja), takze jsme se rozhodly, ze zkusime na misto dostopovat. Bylo to asi tak daleko jako Morlaix, ale po mensich a komplikovanejsich cestach.
Nakonec jsme se dostaly asi peti stopy na misto asi v sedm vecer. Posledni stop byl pan jak vystrihly z Karibiku, pohodovy cernoch, s poradne osolenou tanecni hudbou a umelou vuni pomerancu.. dovezl nas az do keltskeho lesa ponoreneho do vecerniho mlzneho oparu..

Les legend
Necely kilometr od rozcesti, kde jsme vystoupily, byla Artusova jeskyne, bylo to nekolik velkych balvanu, kde by se dalo v nouzi najit pristresi. Jenze to bylo na svahu a pri desti tudy tekl potok, jak slo jeste videt z predesle noci. Vypravily jsme se tedy na kopec kde cedule lakaly k Artusovu taboru, tam jsme na vyhlidce na skale povecerely..
Ustlaly jsme si na malem kopecku pod vzrostlymi stromy v mekke trave. Pak jsme nasly ceduli a zjistili jsme, ze spime primo v Artusove tabore, jinak receno na valu stareho keltskeho opida, coz nas naplnilo nadsenim a romantikou :).. O chvili na to, jeste bylo jakztakz videt, jsem se vratila na louku podivat se na oblohu co je to za divne zvuky. Nebyly to letadla, ale opravdu hrmeni. V dalce na obzoru uz byla obloha osvetlovana blesky, vitr to nesl primo na nas...
Po kratkem rozmysleni a kritickem zhodnoceni slabeho igelitu, co jsme mely na prikryti, jsme vsechno zase zbalily a pospichaly dolu smerem, kde jsme tusily mesto.

Tie vikendy su tu take dlhe: Morlaix

20. září 2006 v 19:23 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
V poradi druhy vikend v Brestu se nijak pekne nerysoval...
V sobotu jsem si prispala a pak jsem premyslela co budu delat. Juraj navrhnul at s nima jdu nakupovat, tzn i s Jimmym a jeste s jednim klukem, mozna Libanonanem. Oni sami nemeli zadny plan na vikend a par dalsich znamych na koleji nezustalo.. Jejich pocinani pri domluve vareni a nakupovani byli natolik line a zdlouhave.. Ze jsem uvazovala, jestli timhle zpusobem chci stravit posledni dny bretagnskeho babiho leta....
Juraj je totiz ten typ, co pocita dny a hodiny, kdy uz pojede domu. Dulezite je dobre se najist v menze (coz neni problem a nijak mu to nevycitam :), nejlepe posedet na lavicce v nemocnici na praxi (dela medicinu), zkouknout fotbal v telce ..a mit dost igelitek (sorry, Juraji :)...

Kdyz za mnou po obede prisel na pokoj a hledic z okna zas pronesl tu svou vetu "tie vikendy jsou tu take dlhe", byla jsem rozhodnuta..
Morlaix
Sedla jsem nad pruvodce a nasla jsem si historicke mesto Morlaix lezici asi 60 km od Brestu u horniho pobrezi Bretagne. Jsou tam hrazdene domy ze 16. stoleti, goticke kostely.. a kus dal neoliticka mohyla, pry snad nejstarsi v Evrope :). Sice to nebyly vytouzene menhiry, ale ty jsou jeste o kus dal a mela jsem jen asi 24 hodin a nikoho, kdo by jel se mnou..
Lidi se me zpetne ptaji, jestli jse se bala. Jo bala jsem se, ale s vedomim, ze proto abych pocitala dny do odjezdu jsem do Bretgane neprijela. Lepsi trochu riskovat, nez zhnit na koleji a navic stejne jsou vsichni Francouzi mensi nez ja, tak co ? :o).
Asi ve ctyri odpoledne jsem sbalila veci na bivak (alumatku, spacak, igelit), svacu, kartacek a sla jsem na vlak. Batoh nebyl tezky, tak jsem si udelala podvecerni prochazku po Morlaix.
Je to fakt krasne mesto, v udoli, vlastne v hlubokem zalivu, nad kterym lezi kamenny viadukt, po nemz jezdi TGV. Udelala jsem par fotek, koupila snidani na rano a nasla si nejzalesnenejsi kopec nad mestem a zacla ulickama smerovat k nemu. Vylezla jsem nahoru mezi rodinne domecky a nahodou jsem nasla cestu, ktera vedla k nejakemu zamku, vlastne to byla zamecky park.
Tak jsem se po ni vydala, vypadalo to slibne, uz byly kolem pole i les.. a pak jsem narazila na nejakeho dedu, ktery vencil psa. Ten se mne ptal, kam jdu, ze tim smerem nic dlouho neni. Tak jsem rekla, ze to je dobre, ze chci spat v lese, no jo, on ale rikal, ze ma prset a jestli ma stan ? Nedokazala jsem vysvetlit, ze mam igelitovou plachtu a ze mi to staci, navrhnul, ze muzu spat u neho v garazi. Chtela jsem rict, ze je moc hodny, ale ze pujde radsi do lesa, jenze nez jsem se vykoktala, tak on pred tim mym "ale" rekl "tak pojdte" a uz jsem sla s nim :))..
Rikala jsem si, ze sice nebudu spat v lese (tesila jsem se, ze uvidim ty vily a skritky konecne :o)), ale ze je dulezitejsi poznat lidi, a co kdyby fakt prselo.. Doslo mi totiz, ze si spacak nesmim moc zaspinit, protoze ho pouzivam misto periny, ktera na koleji neni.
Dala jsem si tam veci a sla jsem se projit, kdyz jsem se vratila, tak tam byla nachystana stara matrace i svitilna :).. Rano jsem si privstala a chtela jsem udelat nejake fotky, ale bylo zatazeno, tak z toho asi nic moc nebude v tom lese. Navic jsem pretrhla konec filmu, takze jsem se to snazila nejak ve spacaku natocit zpatky do civky :(..
Pan - myslim, ze se mi predstavoval jako Rene - me pozval na kafe a na snidani. Bavili jsme se o Ceskoslovensku a o Morlaix a ja jsem drbala jeho nahluchleho stareho pejska Gaspara za usima. Nakonec jsem dostala nejake ovoce, dalsi jidlo jsem s diky odmitla, ale zato jsem rada prijala mapu Bretagne :)..
Ptala jsem se , jak jsou daleko nejake menhiry, tak to pry ze 40 km, tak to jsem nechtela riskovat, jet tak daleko. Tak jsem se ptala na tu mohylu, ta je asi 12 km a ze ma cestu kolem k bratrovi, nakonec me tam i dovezl :)..
V nedeli byl totiz "jour patrimoyenne", coz je svatek, kdy jsou vsechny historicke objekty zdarma. Mohyla se tycila nad zalivem, asi 4000 let stara, s komorovymi hroby, vsechno krasne krive a hrbate, proste neoliticke :o))..
. . .
Stopem jsem se vratila do Moralix, kde jsem navstivila goticky kostel (me tam vytocili houmlesaci, co tam otravuji i v kostele stejne jako u nas :///).
Pote jsem sla do jednoho z najstarsich hrazdenych domu ze 16. stoleti, ze ktereho je udelane muzeum. Ma to fakt uzasne vyrezavane schodiste, ktere je normalne tocite, ale v kazdem patre se rozdeluje a odbocuje z neho mala jakokdyz pavlac, kterou se clovek dostane do druhe casti domu.
Pri prochazeni a hodnoceni hrazdenych domu, musim rict, ze nektere jsou skarede opravene, do kulatych otvoru zasazene hranate okna a podobne :(. Pokud je hrazdeni jen imitovane s prken na fasade, tak to jeste jde, ale pokud je nakreslene na omitce, tak to se mi teda vubec nelibi.. navic bylo srandovni, ze tak pretreli i napric vedouci rynu, aby byla nanapadna jak chameleon :).
. . .
Protoze bylo uz trochu odpoledne vydala jsem se na vypadovku smerem na Brest, jakoze zkusim jestli jde dostopovat az do Brestu. No nakonec to bylo trochu narocnejsi, protoze nejkratsi cesta je po dalnici a z tama jsem radsi rychle odbocila. Vzala jsem to okreskama jeste pres jedno mesto, Landerneau, asi 15 km od Brestu, kde byl zrovna cyklisticky zavod a taky zajimavy kostel.
Mam blbou mapu v pruvodci, kdyz je tam znacka hradu, tak si nemuze byt clovek jist, kde presne ten hrad je v tak obrovsem meritku :(, takze jsem vlastne nenasla co jsem si myslela, ze tam bude..
Dojela jsem dom vecer. S dobrym pocitem, ze jsem uzitecne stravila vikend :))..
Uvidim tento vikend co bude, jeste jsem nenasla nekoho, kdo by jel se mnou, navic je zas o trochu vic zima. No a bude chladneji a chladneji, tak nesmim vahat (i kdyz spacak je do -25° ;)). Na jaro se mi cekat nechce, navic cim vic mist, tim lip :))..
(P.S.: prosim, jestli to tu nekdo ctete, napiste mi nejaky komentar, je to pro me hodne dulezite, at vim, jestli mam psat dal, min nebo vubec a tak.. dekuji :)

Druhy tyden: Zacina skola

19. září 2006 v 19:07 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Sobota - den (ne)stopovani

Protoze jsem byla pekne cervena a z vyletu docela unavena, prispala jsem si a pres poledne popoustela uzdu grafomanii. (Pohlednice Bretagne se mi hrozne libi, kupuju je furt a vsude :), ale po dvou tydnech uz se trochu ovladam, vyberu jen tu nejhezci :)).. Do mesta jsem vyrazila az kolem pate, kdyz uz tak slunko nepeklo. Rano na ceste do obchodu jsem potkala Erasmaky, ze se jdou koupat na plaz. Tak jsem namirila tim smerem, k Port de Plaisance..
Brest ma pristav rozdemeny na tri casti: Le Port de Plaisance je cast pro zabavu, s Oceanopolis, plazi a jachtama urcena k vyuziti "loisir"(=volneho casu). Druha cast je Le Port de Commerce, obchodni pristav a primo v centru v usti zatoky u Chateau (coz znamena i hrad nebo zamek, ale rikaji tak mistni namorni pevnosti) je Le Port de Militaire, vojensky pristav..
Vzala jsem to ale hodne oklikou, po vedlejsich cestach, pac sice pres mesto chodim, ale jen vedle hlavni silnice. Taky jsem asi hodinu stravila v centru v jednom knihkupectvi, co melo knizky o druidech, keltech, magii a tak :)).. Nasla jsem hlavni obchodni ulici Brest - Rue de Siam, plnou obchodaku, rychleho obcerstveni, uzasnych boulangerii, patiserii, pradelen a kin :)..
Dostala jsem se uz za pulku cesty bliz k mori a divala jsem se na informacni mapu. Zeptala jsem se kolemjdouci pani, jestli nevi, kde na te mape je misto kde se nachazime. Ukazala mi ho a kdyz jsem rekla, ze chci dolu do pristavu, tak navrhla, ze me tam hodi autem, stejne tam ma cestu. Uz bylo celkem pozde, tak jsem neodmitla, vyptavala se co to studuju a ukazala mi kus mesta. Nakonec se nabidla, ze mi da na sebe adresu a az mi bude nekdy mutno - treba v zime, tak ze mam klidne prijit na navstevu. Pochopila jsem to tak, ze mela/ma dceru na studiu v Nemecku tak si to dovede predstavit, jake to je.. Napsala mi teda na sebe telefon a poprala mi hodne stesti :))..
Zaroven me varovala, ze ted uz zadne autobusy nejezdi, ale ja jsem rekla, ze to nevadi, ze se projdu :).. No opravdu jsem se prosla.. musim rict. Oceanopolis bylo uz zavrene, tak jsem to vzala kolem po nedostavenem parkovisti (na fotce to hnede vpravo), kde jsem k memu prekvapeni narazila na velke mnozstvi Cikanu v karavanech. Byli napojeni na hydrant meli tam i pracky, no sila..
Prohlizela jsem si do detailu Port de Commerce, posledni autobus jel pred pulhodinou, byla to fakt nekolikakilometrova prochazka. Hlavne jsem hledala nejake detaily na foceni.. nejake jeraby, lode a tak.. Vypadala jsem tal asi dost ztracene, takze na me asi v pulce pristavu zatroubilo auto. Byla to mlada cernosska rodina s malou holcickou. Rikali, ze me videli uz kdyz jeli jednou kolem a ze me vezmou do centra, jestli chci :).. tak jsem se svezla do centra :)..
Pak uz bylo docela pozde, pomalu jsem teda dosla az na kolej :)..
Nedele - den namornictva
Udelali jsme opet mensi vylet do mesta, tentokrat nas bylo vic, asi osm. Dosli jsme k Namornimu muzeu a Olivier sliboval, ze je dnes vstup zadarmo, protoze je svatek. Ale spletl si tyden, takze jsme se pred muzeem rozdelili na skupinu, co pujde ted za penize a zbytek co pujde pristi tyden zadarmo :)..
Ja jsem sla dovnitr, stalo to asi tri eura, coz se dalo snest. Popisky bohuzel byly jen ve francouzstine, ale exponaty samotne byly hodne nazorne. Hlavne modely jak se stavi nebo cisti galera a podobne. Taky tam byla opravdova dvoumistna ponorka z druhe svetove valky, ovladaci panely parniku nebo moderni umeni s namorni tematikou..

Cestou zpet jsem se oddelila od skupiny a sla jsem si prohlidnou kostel ve stredu mesta. Je to fakt impozantni pohledovy beton se zajimavymi vitrazovymi okny. Do vysky to ma hrozne moc, kupodivu tam je ale docela ozvena, coz by si clovek myslel, ze si v kostele akustiku pohlidaji.
Pondeli - den necekaneho setkani a prvniho vyucovani
Rano jsem sla za monsieurem LeCouedicem, a srazila jsem se ve dverich s Kristynou, jak uz jsem psala v prvni clanku (ktery jsem psala ten den). Pan LeCouedic byl ale ten den mimo mesto, takze jsme sly na prvni hodinu.
No rocnik, do ktereho jsme zacly chodit (prvni magistersky jako u nas, zkracene M1), spojil lidi z ruznych fakult kartografie, ekonomie, atd, z architektury tam byl snad jen jeden kluk. Zacinali se ucit vsechno od zacatku, predmety byly docela obecne.. Ja jsem zezacatku nechapala temer nic, sak to taky bylo pravo, socialni studia, legislativa (v dalsich predmetech).. i kdyz se mluvilo o urbanismu, trvale udrzitelnem rozvoji a dalsich vecech, co bych se mohla chytat, pac jsme to brali, tak mi to nebylo nic platne, nerozumnela jsem temer nic, co ten pan profesor rika (zvlast tam byl jeden, co mluvil deesne rychle a porad odbihal, na toho se fakt zas tesim :)..
Kristyna me uklidnuje, ze to bude trvat tak dva tydny maximalne mesic, tak uz aby to bylo :o)..
V pondeli jsem se cela stastna dostala konecne k internetu, mame tu na technicke fakulte samostatnou ucebnu pro studnety Erasmu :)) Akorat je tu misto Windowsu Solaris, coz me trochu mate :( :)..

Utery - den loupani
Navsteva u LeCouedica probehla velmi v klidku (bala jsem se totiz, ze budu muset predlozit seznam predmetu co chci delat). Kristyna se domluvila, ze chce pristi semestr delat diplomku a tento bude mezi predmety na to hledat tema.
Mne pan profesor pomalu a trpelive vysvetlil, ze bude jeste dva tri tydny trvat, nez se skola rozjede (taky proto, ze se ta nase cast opravuje). Takze mym hlavnim a jedinym ukolem, je chodit na co nejvic prednasek at co nejrychleji rozumim. Ze si mam vyzkouset vsechno z naseho rocniku i z toho vyssiho i nizsiho.. a pak ze mu reknu co se mi libi :)..
Odpoledne byla LeCouedicova prednaska o historii a urbanismu mesta. Ne, ze by to nebylo zajimave, ale nemel obrazky, takze nam to jako novackum ve meste mnoho nereklo :(.. a hlavne ne mne jako nerozumicimu :)..
Jo a jeste proc se ten den tak jmenuje.. Na prednasce mi asi mezi pul druhou a druhou na spalenych rukach naskakaly puchyre, ktere se mi loupou jeste doted :))..
Streda - den vanocni
Rano me Kristyna doprovodila do banky, kde jsem si zalozila ucet. Musela jsem se tam objednavat jak k zubari, fakt tu maji trochu jiny system :). Nechala jsem pripojistit pokoj na koleji (coz je ve Francii povinne) a taky jsem si nechala udelat celkem vyhodne urazove pripojisteni (pry by to platilo, az se zase spalim na slunci :o)))..
Casem dostanu kartu a dokonce i sekovou knizku (Ooo ! :).. Zajimave na tom je, ze jsem si tu banku vybrala nahodne, vlastne proto, ze mam u nas ucet u KB a ty taky vlastni Societe General. Dali mi do zakladu na ucet studentsky prispevek 45 E, coz naopak musel muj soused Slovak platit za zalozeni uctu (?)..
Kdyz jsem se vratila na kolej, cekala me tam veeelika radost :o))) Dosel mi balik, je maly, malinky, nejmensi na celem svete (ma tricet kilo a musi ho nest dva lidi). Rozbalovani bylo lepsi nez na vanoce, tam se vam totiz muze stat, ze dostanete veci, co nechcete :o)..

Ctvrtek - den zacatku podzimu

Podle pocasi to tak aspon vypadalo, uz se neda chodit jen v tricku, uz fouka vitr od more. Zjistila jsem, ze ten dest, ktery furt cekam a jeste ani jednou neprsel, tak si uziju v zime, ktera cela proprsi..
Odpoledne ve meste jsme porovnavali ceny ruznych kousku obleceni v obchodech a supermarketech (ta sukne za 160 E, ta byla uzasna :). Francie je znama svymi blesaky a posledni vikend v zari ma byt jeden obrovsky celomestsky, uz se tesim :))..

Na hlavni ulici "Rue de Siam" jsou zajimave fontany zaclenene do pesi zony. Voda tece jak podzemni reka prubezne pod celym vykachlickovanym stredem ulice.
A kdyz autobusova linka vede pres tuto ulici, tak na useku pesi zony autobus zpomali asi na 30 km/h a zacne cinkat :))..
Vecer byl fotbal v televizi a v noci pred kolejema a na chodbe nekdo desne rval.. Udelala jsem dobre, ze jsem tam nevybehla, druhy den jsem se totiz dozvedela, ze hrala Ceska republika proti Francii.. a ja jsem si zrovna den predtim nalepila na dvere "Voici La Republique Tcheque" :))))..
Patek - den drobne paniky a den piratsky :)
Dopoledne jsem se dozvedela, co jsem asi uz davno mela vedet, ze se o zahranicni staze ted u nas v Brne na fakulte stara nekdo jiny a musi se pocitat kredity :(. To byl docela sok a doted nevim, jak to vyresim :(.. snad to pujde nejak nakombinovat s tou pracovni stazi..
Jak se blizil vikend a ja furt bez planu, kazdy vecer na pokoji.. jsem mela trochu splin, co mam delat..
Odpoledne mi Marie ukazovala jak se prestehovala do noveho pokoje, do "studia", coz je jako garsonka se vsim vsudy; s malou lednickou, sporackem, zachodem koupelnou. Ale taky je to dvakrat drazsi nez ten muj kamrlik :(..
Vecer jsem byla s Marie v kine na Piratech z Karibiku, musim rict, ze tak jak u nas clovek nestiha obraz, protoze musi cist titulky, tak jsem si ho tentokrat vychutnala dokonale :o)).. Ovsem dobre jsme si povykladaly, coz je hodne dulezite, protoze hodne casu stravim na netu, kde pisu cesky, vecer me navstevuje muj soused Slovak Juraj, takze taky nemluvim francouzsky.. No a v noci se mi zdaji sny samozrejme v cestine :o)).. Pasivni husteni na prednaskach moc nedavam a mluveni moc potrebuju :)..

Prvni tyden: kurz francouzstiny + vylet se spoluzakama

15. září 2006 v 17:30 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
COD & COI - predmet primy a neprimy
Vratim se ted k prvnimu tydnu. Ten jsem mela cely stravit na intenzivnim kurzu francouzstiny, po kterem se psal rozrazovaci test do celorocniho kurzu, ktery bude mit tri skupiny = tri urovne.
Nastesti kurz zacinal az o pul desate, takze jsem v pondeli rano dobloudila pres cele mesto vcas.. Fakultu de "lettres" (asi to znamena filozoficka, "lettre"= pismeno) jsem nasla na rohu hlavniho namesti jako velmi pusobivou moderni architekturu. ..jinak receno, ten barak se mi hodne libi :)..
Ve tride nas bylo asi dvanact, tri Anglicani, Nemci, Holandanka, Finka, Rumunka, dva Spanele, Ital a ja.
Vyucovani probihalo .. no zajimave. Nejsem si jista, jestli pro nas bylo tak zasadni probirat nuance pravopisu, predmet primy a neprimy a jeho dusledky v psani "é" a "e" na konci slov.. Ale nastesti na odpoledne prisel trochu osvicenejsi profesor, ktery se sice omlouval, ze je zvykly ucit mensi decka, ale aspon nas donutit se navzajem predstavit a trochu seznamit :)..
Erasmus - all over the world
Hned prvni vecer byl sraz na vratnici, pac jsme vsichni bydleli na kolejich Kergoat. Vyrazili jsme do mesta a ja jsem se citila trosku odstrcena, protoze lidi automaticky udelali skupinky podle svych jazyku.. Az kdyz jsme se chtely bavit narodnosti do krize, musela se vytahnout francouzstina, ale celkem to slo :).. Vecer jsme stravili v hospudce, ktera se jmenuje World's end, ovsem male pivo za 2,2 E nedava nadeji v moc velke parby :o)..
Studentu ma prijet do konce zari pres sto z celeho sveta, zatim krom Evropanu z kurzu znam Oliviera z Reunionu, Fabia z Brazilie, doktoranta Jimmyho z Papui Nove Guinei, taky mam dalsi sousedy na chodbe z Libanonu atd.. Mozna se s dalsima seznamim pozdeji. Koncem zari by mela byt pro vsechny informacni schuzka a je celkem pravdepodobne, ze budou i nejake spolecne vylety nebo aspon akce..
Budova D...
V utery rano (misto COI a COD) jsem podnikla prvni tah ve spleti francouzske byrokracie, sla jsem se nahlasit, ze jsem dorazila..
Dalsi cesta vedla do skoly. Budova Prirodovedecke fakulty je sice jen maximalne dvou az tri patrova , ale tahne se na vsechny strany.. Nakonec jsem vypatrala budovu D a kancelar meho "tuteura" monsier Le Couedica. Ten me mile privital a samozrejme me ujistil, ze nemam vahat s jakymkoliv pranim ci problemem se na neho nebo sektretarky obratit.. Taky mi sdelil, ze druhy den rano se vyrazi na exkurzi, coz bude castecne na seznameni s projektem a castecne na seznameni lidi. To bylo trosku prekvapeni a docela stesti, ze jsem neprisla o den pozdeji..
Tento uzasny pan mi - nevim proc - trochu pripomina profesora Brumbala, az na to, ze ma vousy kratke a vic se smeje :)) (a taky je to urcite trochu carodej dyt uz to slovo "tuteur" znamena v cestine "patron" :))
A taky na prvni prednasce rikal profesor mezi reci: "..neco neco.. nejsme bohove, ze ?... ..samozrejme krome Le Couedica" :))...
Vylet: kde je ta zima ?!
Dostala jsem strucne instrukce co si mam vzit. Hlavne dobre boty, spacak a neco tepleho na obleceni, protoze bude po ranu zima (aspon tak jsem tomu porozumnela) a ze sraz je druhy den rano u hlavni menzy u autobusu. Z techto udaju jsem pochopila, ze to bude vylet do prirody, nabalila jsem se tedy jako na cundr vcetne alumatky, igelitu, mnozstvi cokolady a minima (hezkeho) obleceni na vymenu.
Skutecnost ale byla trochu jina, spacak byl potreba protoze v ubytovne kde jsme spali meli jen deky, jinak tam ale byl sersvis se snidani i veceri. Dokonce i jidlo pres den bylo zajisteno.. Nechodilo se po prirode, hlavne po meste. Navic parilo slunko a bylo pres tricet stupnu.. no ale od zacatku..
Cilem bylo mesto Lorient, do ktereho se jede z Brestu asi hodinu a pul po dalnici (na te mapce se to nezda ze ? :).

(Na mapce si lze vsimnout i umisteni Brestu pod pismenem "B":)
Prvni den jsme meli povidani na hradbach nad pristavem o Lorientske zatoce, palilo slunko, ale nejak jsme to vydrzeli. Pak jsme se jeli ubytovat a nasledoval piknik va louce, coz bylo uz lepsi :). Odpoledne jsme meli prohlidku mesta, ze ktere jsem pochopila asi tolik, ze toto jsou socialni domy, tady byla stara silnice a tomuto pulkruhovemu baraku se rika banan.. vic moc nic :).

Vecer bylo rozdelovani do pokoju, coz probihalo zpusobem losovani. Hlavne se sem totiz lidi jeli seznamit, pac se sesli z ruznych skol. Ja jsem dostala pokoj se dvema klukama, kteri nebyli zli, ale nedoslo jim, ze mi musi vsecko pomalu vysvetlit, takze jsme tam obcas litala jak zmatena lesni vcela :(..

Nastesti se me po ceste ujala jedna holka - Marie [Mari], ktera byla rok predtim na vymene ve Spanelsku, tak vedela jake to je. Mluvila na me pomalu a trpelive mi vysvetlovala vsechny me hloupe dotazy ci tazave pohledy :).. ale nebydlely jsme spolu, takze jsem se obcas zmatkareni nevyhla..
Seznamovaci vecirek
Prvni vecer bylo seznamovaci "soirée", vsichni co se sjeli z cele Francie privezli mistni speciality: vino, alkohol, jahody, kolace, syry.. kazdy neco a bylo toho tam fakt mraky :)
Marie ma nekde fotku, jak skrabu ten syr na drevenem prkynku vpravo :)
Seznamila jsem se s dalsimi spoluzaky, kteri jsou vsichni v prumeru o dva roky mladsi, protoze maji prvni stupen teto VS na tri roky (a ja jsem ho delala pet let), navic pry se ve Francii maturuje driv nez u nas.. :)..
(Dodatecne musim konstatovat, ze do vyucovani chodi i par dospelych, takze nejstarsi fakt nejsem.. to spis nejvyssi, v nekterych zrdcadlech si vidim jen tricko, coz je celkem trapne :))
Celkove jsou Francouzi mili, ale jiste rozdily v narodnostech jsou. Ovsem u mladych lidi se to vic smazava, aspon ja jsem se bala mezinarodniho trapasu se svymi barbarskymi ceskymi zvyky.. Desne jsem si na to davala pozor a vysledek byl ten, ze jsem byla porad nervozni a bala jsem se skoro i vysmrkat :)..
No a jeste se mi stala jedna takova hloupa smula ten prvni vecer. Vyptala jsem si nahradni klic, abych nebyla na tech klucich zavisla, jenze kdyz jsem se vratila driv, nesly dvere otevrit. Uz jsem myslela, ze budu spat na chodbe, pac jejich parba trvala dlouho do rana (jak me pozdeji nad ranem rev na chodbe utvrdil). Doklepala jsem se asi po pulhodine na pana spravce a ten zjistil, ze to co vypadalo jako 16, je spatne vyrazene cislo 46, takze mi dal spravny klic a mohla jsem jit konecne spat.
Ale co se tyce domluvy, tak to byl problem, jen velmi tezko jsem rano jedne holce vysvetlovala co se mi v noci stalo, kdyz se me na to ptala.. Navic jsem byla po kazdem dni strasne vycucana a to jsem doted, jak me ten mozek srotuje a snazi se chytat slovicka.. a po pulhodine uz stavkuje, coz se projevuje napr. na prednaskach pokreslenym sesitem :( :)..
Ostrov
Druhy den rano jsme sedli na trajekt a jeli na ostrov Groix, kteryzto je velmi geologicky zajimavy. Ovsem pro me to byla zkouska trpelivosti, pac byla prednaska kazdy pul kilometr.. Tuto zkousku jsem zvladla, horsi uz byla zkouska ohnem.. totiz sluncem. Zpetne jsem rada, ze jsem se parila v tech dlouhych kalhotech a ani jsem je nevyhrnula, mela jsem tak spalene jen ruce a krk :)..
Usli jsem celkem tak sest kilometru, mozna osm. Vecer jsme se nalodili a krasne houpavou asi pulhodinovou plavbou jsme dojeli zpet do Lorientu.
Musle s hranolkama a poloslane maslo
Posledni vecer vyletu byla vecere velmi zajimava, ja sama jsem ale tem muslim neprisla moc na chut, na muj vkus byly jeste moc "kluzke" :).. a samotne hranolky nebyla taky zadna slava :)..
Pozdej se na louce za Auberge vytahly vsechny alkoholicke zasoby co tam kdo mel a to bylo teda velke mnozstvi :), no ja jsem byla vyrizena a sla jsem spat celkem brzo.
Posledni den pred odjezdem jsme rano meli prednasku o historii a soucasnem urbanismu mesta. Na obed jsme si neco koupili a cestou zpatky jsem mela asi nejlepsi zazitek z celeho vyletu, navstivili jsme totiz tri goticke kaple schovane kdesi po ceste v jihozapadni Bretagni. Sama bych k nim urcite netrefila :).. Zvlast ta posledni - kaple svate Barbory byla uprostred lesa :)..
Z vyletu jsme prijeli v patek vecer, celkem to hodnotim kladne i kdyz to bylo narocne :)..
Bohuzel mi utekl kurz francouzstiny, tak se asi budu rozrazovat do skupin losem nebo nevim jak :)..

O strankach a o mne

15. září 2006 v 17:26 | Ellanor |  O mně a o stránkách
Predpokladam, ze me vsichni vicemene znaji, tak jen strucne :)..

Narodila jsem se ve Zline, jsem rocnik 1982. Navstevovala jsem tamni Gymnazium na nam. TGM, kde jsem maturovala v roce 2001.
V soucasne dobe mam titul "Bc" :) a studuju prvni rocnik magisterskeho studia na Fakulte architektury VUT v Brne. Tento skolni rok jsem na studijni stazi na Fakulte geoarchitektury U.B.O. v Brestu ve Francii.
Konicku mam fakt moc a casem tady o nich taky rozepisu..
Ted spis jak zamyslim nalozit s timto blogem :).. Puvodne totiz mel byt soucasti mych novych stranek, ale neni na to zatim cas ani prostor, kde je delat. Takze to tu cele prizpusobim pobytu ve Francii a tak.. a pak se zas vratim ke sve cernobile kombinaci, az to budu chtit zaclenit do vetsiho celku :))..
Me soucasne pracovni stranky, ktere pak chci propojit s timto blogem, jsou na adrese ellanor.wz.cz.
....


...

..
Vlastne nevim uz proc jsem chtela tento clanek psat, nemyslim, ze se tu nekdo dozvedel neco zajimaveho %-)..

Tak aspon fotku, pro ty, co me dlouho nevideli. Foceno na Lughnasadu na Veveri v lete 2006 :)..
Fotil Ilicz, diky :)

Cesta: 31 hodin za ctyri dny

13. září 2006 v 19:47 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Pro velky uspech prvniho clanku se vratim k rekapitulaci cesty..
Mala dusicka
Chystani a baleni jsem jakztakz zvladla za jeden a pul dne.. Udelala jsem dve hromady, co si vezmu ted - toho muselo byt omezene mnozstvi, ktere unesu, a co se pozdej posle balikem.. Tak jsem to prerovnavala a prerovnavala, ze jsem si dost veci nevzala.. No trosku to byl problem, hlavne jsem si jako spravny stopar mela vzit vic rucniku :)..
Vyjela jsem ze Zlina ve ctvrtek 31.8. odpolednim vlakem do Prahy. Nasi byli na nadrazi plni dojeti (teda u tatky si to jenom myslim :)), tak mi bylo nejak uzko.. Nastesti jsem nejela sama, spolecnost mi delala Radka, ma kamaradka ze zakladky, ktera se stehovala do Prahy za praci. Ta me trochu rozptylila..
Cestou se se mnou dal do reci jeden kluk, ktery popisoval Francii jako zemi lidi neochotnych se domluvit s cizinci, kde se vsichni zivi bagetama, ktere jsou zvenku spalane a vevnitr syrove.. No rozhodla jsem se, ze se nenecham rozhodit :)..
Batoh a tasku jsem dala v Praze do uschovny na Florenci a jela jsem na Cerny most, kde jsem prespala u Lucky, respektive u Tinky. (Puvodne jsem mela spat u Bubu, coz jsem pak odrekla a za zpusobene zmatky se dodatecne omlouvam.)
Dve Zemekoule ?
Dopoledne stravene na Cernem moste bylo prijemne jako vzdy, Lucka ma pohodovou domacnost, ktera ja mym tajnym vzorem :).. Neodpustila jsem si ale kus predcestovni paniky a protoze mi stale nikdo neodepisoval z koleji (ze me budou cekat), nasla jsem si pro jistotu v Brestu adresu na levnou ubytovnu a vytiskla mapu jak se tam dostat..
Lucka s Egonem me pri louceni uklidnovali a ujistovali, ze v Bretagni je uzasne spani na plazi nebo ze kdekoliv na statku clovek pozada, tak ho nechaji prespat na seniku.. No malinko mi to pomohlo a pro jistotu jsem jeste odpoledne zakoupila alumatku a velky igelit misto stanu :)..
Hlavni duvod, proc jsem delala celodenni prestavku v Praze byla vystava Zema krasna neznama. Prosla jsem mesto, na Vltave byli zrovna zavody nejakych divnych indianskych lodi, pak jsem zahla na Kampu a tam jsem stravila pres dve hodiny mezi vystavnimi panely..
. . .
Fotografie maji ekologicky podtext a kazda ma komentar o dane situaci a navic kratke konstatovani o stavu zeme v souvislosti s touto problematikou. Chvili jsem premyslela proc se tolik navazi do Francouzu, nez mi doslo, ze sam autor fotografii je Francouz :o)..
Dozvedela jsem se treba, ze kupovana voda je tisickrat drazsi nez ta z kohoutku, pripadne, ze si kazdy rok 12 000 mladych zvoli studium v zahranici (tezko rict, jestli berou v potaz i Erasmus). A hlavne ze kdyby si kazdy zil jako Francouz, tak bychom potrebovali dve planety. Coz me dost prekvapilo.. ze by to byl tak neekologicky narod ?..
Nejmoudrejsi bude to prozkoumat na miste :)..
Pas nebo obcanku ?
"Pas nepotrebujes, vem si jenom obcanku, co kdybys ztratila doklady, tak ti aspon jedno zustane doma..", tak radil tatka sestre, ktera jela o prazdninach na workcamp, podobne rady jsem dostala i ja..
"Ty nemas pas ?! Ses normalni, na obcanku se dnes nepousti ani na Slovensko !", tak panikarala spoluzacka Jana, ktera se mnou cekala v patek vecer u odjezdu autobusu. Ujistila jsem ji, ze jsem si pro jistotu vzala oboji..
Ze to bylo nejlepsi reseni se ukazalo behem cesty. Jedno z mnoha zdrzeni, bylo zpusobeno tim, ze se na hranicnim prechodu hledala obcanka jedne studentky z Brna. Napred se vysbiraly pasy a obcanky do jednoho stohu.. a pak se zase rozdavaly. Jedna proste chybela a nebyla k nalezeni.. Nakonec jsme odjeli s tim, ze ma aspon jeste pas ( za obcanku dostala nejaky vysvetlujici papir, kdovi, jak s tim pochodi, chudera ..)
Get out of the bus, please
Cestou v autobuse si ke me prisedla holka se kterou jsem se pozdej dala do reci. Zjistila jsem, ze je to studentka ekonomie, co jede do Rennes, spolecne asi s deseti dalsimi na pracovni staz.
Prvni spozdeni jsme nabrali uz odjezdem, kde jsme cekali na pripoj z Brna. Dalsi bylo snad na kazde zastavce, takze celkove se vysplhalo na tri hodiny.
Na to, ze jsme projeli celou Francii, jsem nevidela nic moc; par krav a statku, obcas mesto.. a hlavne desuplne symetricke lesy, pred kterymi jsem byla varovana, a ktere vypadaly fakt hnusne prumyslove :(.. Nastesti jich nebylo zas tolik, i kdyz jak jsem slysela, je to tendence moderni Evropy :(..
Do Rennes jsme dorazili v sobotu, ale ne v devet vecer, nybrz az o pulnoci. Sli jsme s holkama na taxik a muj uplne prvni francouzsky zazitek mi zpusobil jedem opily houmlesak, ktery me zacal tahat za batoh a vzekal se, ze se s nim nebavim :( :)...
Dojela jsem na Auberge de jeunesse, kde jsem mela objednany nocleh a s pomoci nocniho hlidace jsem byla ubytovana.
Cesta tam a zase zpatky - aneb - prvni seznameni s francouzskou mhd
Rano po snidani (ktera byla v cene), se me jeden mistni strejda ptal zkama jsem, a kdyz z Ceske republiky tak odkud, jestli z Prahy nebo z Br - rr -na ? Nevim, co Francouzum na vyslovnosti toho mesta vadi, ze si z neho dalaji srandu :)..
Dopoledne jsem se byla podivat v fakultu architektury v Rennes, kterazto byla jen pres cestu od Auberge. U cesty je stara historicka (mozna historizujici) budova a ve dvore moderni objekt z pohledoveho betonu a dreveneho oblozeni. Propojeny jsou sklenenou halou s barem :).. Zpetne musim rict, ze ta skola vypada mnohem lip nez ta v Brestu..
. . .
Protoze mestske autobusy jezdi v nedeli jak noty na buben, nasla jsem si jeden spoj a nachystala jsem se s baglama na zastavce. Chtela jsem dojet na nadrazi, tam si koupit listek na vlak, schovat veci a podle casu se jeste projit po Rennes nebo zajit nekam s holkama na kafe.
Prvni problem byl v tom, ze jsem nevidela, kde najit jak se ktera zastavka jmenuje (pozdeji jsem nazvy nasla na hrane strechy). Rekla jsem si ale, ze sak jedu na konecnou, tak tam me v nejhorsim ridic vyhodi. Navic ta linka byla pres vikend nejak vyjimecne jinudy, takze jsem si nebyla jista, jak se jmenuje konecna.
Kochala jsem se uzasnymu hrazdenymi domy a celkove krasou historickeho centra Rennes, na jedne zastavce jsme cekali trochu dyl, a pak jsem se dal kochala.. Az najednou mi prisel jeden dum povedomy, o chvilku pozdej jsme projeli kolem zastavky, kde jsem nastupovala.. ale v opacnem smeru :)...
Ridic to na konecne proste otocil a jel zpet aniz bych si toho vsimla. Dalsi spoj teto linky jel asi za hodinu a pul, nastesti jsem o ulici dal narazila na jinou linku. Peclive jsem hlidala nazev zastavky (na pocet zastavek se nadalo spolehat, zastavoval jen tam kde si nekdo pozadal), nakonec se mi podarilo prestoupit na metro a dojet az na nadrazi SNCF...
Nesnasim teroristy
Jenomze neco si koupit ve Francii v nedeli je problem. Nakonec jsem misto, kde prodavaji jizdenky nasla (jinak jsou tam na vsechno automaty, ovsem na specialni karty, takze napr nakoupit benzin v nedeli nelze jinak nez z automatu na specialni kartu do benzinek..). A taky je potiz v tom, ze vetsina tech uzasnych TGV vlaku nema druhou tridu (aspon z tech mych do Brestu vyhovoval az treti), takze jsem odjizdela az skoro vecer a mela jsem cele odpoledne volne..
Sla jsem za panem na informacich a ptala jsem se, kam by se daly schovat tasky (uschovna byla hned vedle neho, ale zatazena roletou). "C'est interdit, c' est interdit!" maval pan rozrusene rukama.. Myslela jsem, ze me spatne pochopil, ale ani to kde jsou nejake skrinky jsem z neho nedostala.
Az pozdeji, kdyz mi to nekolik lidi nezavisle na sobe reklo, tak jsem uverila tomu, ze po cele Francii jsou uzavrene uschovny z duvodu teroristickych utoku. Nedovedu si bez uschovny predstavit cestovani, jak bez toho muzou lidi cetovat ?!...
(Napr. me schovali v Auberge na dopoledne veci na jmeno a zadarmo. Ale to bylo pres cele mesto, dalsi dva silene vylety s nahanenim vlaku jsem nechtela podstupovat. V Parizi pry funguje jedna jedina uschovna a to na nadrazi Montparnasu, kde se kufry nechavaji projizdet rentgenem..)
Tak to byl problem.. Vlastne jsem mela zkazene odpoledne a znemozneny jakykoliv vylet do mesta s touto kouli na noze :/. Nakonec jsem po dvou neveselych presunech po meste nasla holky, jak sedi v zahradce jedne restaurace. Daly jsme si crepes, chvili pokecaly a pak jsem se odplazila na nadrazi vyckavat dalsi hodinu na vlak.
Kompostujte vas listek
Byla jsem upozornena na to, ze listek se pred nastupem do vlaku musi oznacit ve strojku na nastupisti. Nevedela jsem ale, ze je na tom strojku napsano "Compostez votre billet", coz jsem povazovala za chytak, protoze to bylo jeste v hale u vytahu.. myslela jsem si, ze tim listek znehodnotim, ze je to vlastne neco jako kos na projete listky..
Pak jsem si ale rekla, ze nad tim moc premyslim a poprosila jsem jednu holku, at s mi s tim listkem neco udela. Oznacila ho prave v tom strojku a ja jsem mohla jit k vlaku :).
Prichod k nastupistim byl narozdil treba od Brna nebo Prahy nejen podchodem, ale cela cekaci hala byla polozena nad kolejemi, takze se seslo jen zvlastnimi schody dolu na to nastupiste, kam clovek potreboval..
Vlak sice nebyl TGV, ale kam se na neho hrabal nas Pinda (=Pendolino :), klouzal jak zehlicka, sedadla jak v letadle, kolem trati nebyla vubec zvukova bariera (narozdil od dalnice). Kdyz jsme zastavovali ve stanicich, tak jsem si predstavovala lidi u nas jak si pri brzdeni zacpavaji usi.. :o)..
Tam kde lisky davaji dobrou noc
Dorazila jsem do Brestu v nedeli asi v osm vecer a byla jsem velmi nervozni co bude. Rychle jsem koukla na mapu a skocila do autobusu (dale nazyvan "Bibus":), do ktereho nastupovali lidi (pac uz vim, ze dalsi by mohl jet kdovi kdy, treba taky az rano a mohla jsem prestoupit, protoze listek je sice drahy - 1,1 E - ale prestupny a plati hodinu)
Bedlive jsem sledovala zastavky, na te s nazvem "Universite" vystoupila a pak jeste bloudila, az jsem dobloudila na kolej. Tam mel na vratnici sluzbu velmi usmevavy kluk, ktery mi dal vybrat pokoj a jeste mi ho sel i ukazat, abych trefila..
Pokojicek byl maly, jako dlan, ani ne.. ale bylo tam vse, co clovek potrebuje, dokonce i umyvadlo. Plna nadseni z uspesneho konce jsem se jeste vypravila ven, podle mapy by se melo dat sejit cestou kolem koleji k zatoce propojene s morem. Vyrazila jsem tedy po ceste, ktera zahybala nekam dolu mezi stromy a kere.
Usla jsem asi sto metru, kdyz kousek predemnou prebehla pres cestu liska. Kdyz me uvidela, chvili zavahala a pak se pomalu, beze spechu ztratila na opacne strane cesty ve stinu.. To, ze se nebala me vydesilo.. Nejakou dobu jsem vahala, ale kdyz ani za zatackou nebylo zadne more videt, otocila jsem se a utikala zpatky..
Sla jsem za tim klukem na vratnici, ale tem me ujistoval, ze se nemusim bat, ze je to tady normalni. Ze se tu lisky chodi prizivovat na odpadcich a ze urcite nejsou nemocne..
No od te doby jsem uz jsem se tou cestou nesla..


Tak to bylo me cestovani, od ctvrtka odpoledne do nedele vecer - 2 160 km, z toho cca 31 hodin cisteho casu ve vlaku nebo autobuse.

Prvni zkazky z Francie

11. září 2006 v 14:29 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Konecne jsem se dostala k netu, je to vic jak tyden co jsem v Brestu, mam osnovu nejmin dvou prispevku sem mezi clanky pro vsechny zvedave, ale nepocitala jsem s tim, jaka bude francouzska klavesnice horor :(..

Dnes jsem poprve vyzkousela menzu a je to opravdu zazitek, zlepsilo tu muj dojem z kolejniho pokoje, ktery teda je spis takovy dostacujici :).. ale ja nejsem narocna, jen ta pripojka je nejvetsi nedostatak.. pocitacovou ucebnu by nam meli otevrit koncem mesice, coz bude par kroku..

Srazila jsem se dnes ve dverich s Kristynou Mudrikovou, coz je moje spoluzacka z Brna a jeste donedavna pracovala ve Vietnamu.. Takze to byl dost sok, vubec jsem nevedela, ze ma prijet :)) .. Bude tu cely rok, coz je dobre, ze tu nebudu sama jedina Ceska :)..

Mam nachystano asi trinact pohlednic na rozeslani a dalsich asi deset lidi v poradniku do dalsi vlny.. takze neni pravda, ze se neozyvam, jen mi dejte trochu casu ;)..

Dalsi prispevky budou nasledovat, ale bude jich vic az ni prijde muj pocitac, zatim ma prednost ten tricetikilovy balik obleceni, bot, fenu, pastelek, knizek a hrncu :)))..

Kdybyste chteli nekdo neco poslat me, tak klidne muzete, mam tu vlastni schranku na klicek :o)..

Eva Kabourkova
batiment A, chambre 0115
2/4 rue des Archives
29200 Brest
FRANCE


Jedna fotecka Brestu zatim na ukazku..