Listopad 2006

Tančit či netančit ?....

30. listopadu 2006 v 22:32 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Dnešní den jsme příjemně strávili v Quimperu, o kterém napíšu pozděj, až budou fotky. Večer se mi ale dojem pokazil. Jednak mě zmáhá nachlazení, na které už dávno slivovice nestačí. Druhá věc je ta, že jsem byla tancovat a přišla jsem hodně rozmrzelá...
Příští čtvrtek má taneční část sportů na U.B.O. společné soirée. Představí se tam hip-hop, salsa, současná moderna, africký tanec, taneční a jazzdance, kam chodíme my s Kristýnou. Nebude to žádné vážné vystoupení, jen sestavy, které se stejně učíme. Čekám od toho pohodový večer, na kterém se bude dát vyzkoušet co se učí ostatní. Jen doufám, že se do té doby uzdravím.. Nemám žádné exhibistické ambice, ale ta sestava z jazzdancu by mohla být fajn.. s tanečníma tažko říct..

Můj tanečník, ze kterého jsem byla zezačátku nadšená se mě asi před třemi týdny ptal, jestli zůstanu celý rok. Zdál se potěšen, když jsem řekla, že ano. Hned další hodinu ale začal tancovat s jinou holkou a už u ní zůstal. Samozřejmě, že si na něho nedělám žádný nárok. Některé tance mi fakt nejdou, hlavně ta latina je tak koncentrovaná nalívačka, že jsem většinou mimo.. Ale uvažuju, že být tam a nemoct tancovat je trápení, které nemám zapotřebí.. Občas to se mnou vyzkouší učitel, ale jinak jsem spíš pozorovatel a to mrzí.. To už udělám líp, když tam chodit nebudu.

Tak nevím.. byl to jen takový povzdech. Kdo mě zná, ví kde asi mám tanec ve svém žebříčku hodnot :o)))...
Radši se vrátím k té knížce, co musím číst.. a jdu se léčit.. čajem s medem a citronem, zeleninou, Strepsilsem a Hradišťanem :o)..

Zvyky Francouzů I.

29. listopadu 2006 v 23:44 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Stravovaci navyky jsem uz nakousla v clanku O stravovani :).. i v tomto clanku bude zminka o jezeni.. ci spis o okusovani...

Co je psano...
Než jsem sem jela, nasla jsem nahodou v novinach clanek o zvycich evropskych narodu, na co si dat pozor. Jinak receno, co je kde neslusne a nam to neprijde.. O Francii tam byly tri věci.
Je velmi neslusne cisteni obloucku za nehtama na verejnosti. Je temer nemyslitelne, ze si na ceste utrhnete napriklad jabko ze stromu. Neni to jak u nas, my mame zakodovano, ze co neni nikoho, tak je to vsech. Libani na tvare na uvitanou je klasickym zvykem, ovsem pocet polibku se podle regionu pohybuje od jednoho do ctyr..

"Francouzska manikura"
Je udesne kolik Francouzu si kouse nehty. Ve skole to prikladam nudnosti a zdlouhavosti vyucovani... Ocividne timto prosli vsichni Francouzi a uz jim to zustalo. Tak jsem jen udivene hledela na pana na urade, ktereho jsme navstivili kvuli projektu, slusne postaveneho uhlazeneho padesatnika ve velke kancelari, kterak ma co delat aby si nekousal nehty a místo toho si celou dobu namotaval na prsty gumicku ci hral s propiskou. Docela sokovane jsem hledela na mladou maminku s kocarkem v autobuse, jak si vyslovene "ojida" lak na nehtech. A jednou mi podavala pani v pekarstvi bagetu rukou s tak okousanyma nehtama, ze nehtove luzka byly asi polovicni delky nez u normalniho člověka..
Kdyz jsem byla na gymplu jedna ma spoluzacka si kousala nehty a tridni ji furt vyhrozovala, ze dostane zloutenku. Porad verim, ze to urcite není vubec hygienicke... pak ale nechapu, proc uz polovina Francouzu na tu zloutenku nepomrela %-)..

Ça va? Se ptaji docela casto, ne jen při prvnim setkani na zacatku dne.. myslela jsem si, ze vypadam moc sklesle, tak mi timto projevuji ucast.. ale Iva rikala, ze uz ji to celkem stve.. furt "ca va ?" "ca va."..
Dyzko tu není zvykem davat, jen v tech nejlepsich restauracich, které ani nevim, kde bych mela hledat. Po prijezdu do Rennes jsem dala taxikari o euro vic a on mi ho vratil..

Oslovovani titulem je zvyk postosocialisticky pokrouceneho naroda.. tady si proste vsichni rikaji jmenem, "pane Le Couedicu", ne "pane inzenyre"..

Nelibaji se nutne vsichni Francouzi, ale je to jejich obecne znamy zpusob vitani. Tady v Bretagni se davaji vetsinou dva, pripadne jeden polibek na tvar. Samozrejme zalezi jaky mate s clovekem vztah a při jake prilezitosti se vidite (když prijdou pozde do vyucovani, pozdravi se az o prestavce).
Taky je o to zvyku, pochazejiciho nejspis s rodinneho prostredi. Napr Marie se neliba nikdy, prestoze je Francouzska a navíc rok byla ve Spanelsku.. Nekteri kluci jsou tomu zas velmi nakloneni a nenechaji si ujit prilezitost :)..
Chlap s chlapem se liba jen velmi vyjimecne. Holky se libaji na tvare, kluci s holkama taky, ale kluci navzajem si podavaji ruce.. coz je imho docela prirozene a celkem logicke :)...

Do wou speak english ?
Jak jsem zjistila, tak vubec neni pravda, ze Francouzi odmitaji mluvit anglicky. Tedy urcite to neplati v Brestu (nejspis je to jako pristav mesto s vice cizincema ci mezinarodne smyslejicima lidma) a ne mezi studentama. Je zajimave, ze me lidi vetsinou povazuji za Anglicanku, kdyz slysi muj desny prizvuk. Bud se zeptaji jestli mluvim anglicky nebo mi automaticky odpovidaji v anglictine :). Stalo se mi to u kazdeho druheho cloveka...
Takze treba v obchode na me lidi mluvi anglicky a ja cela popletena odpovidam smesici techto dvou jazyku :o)..

Fest Noz - večer tradičních bretonských tanců

26. listopadu 2006 v 19:17 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
sobota 25. 11. 2006
Když jsem byla malá, tak jsem v televizi viděla pořad o tom, jak trénují horolezci. Doteď mám v paměti pána, který se přitahoval na hrazdě visíc jen za malíček. Tento problém by asi Bretonci řešit nemuseli, jejich malíčky jsou vytrénované z večerů tradičního bretonského tance zvaných Fest Noz ( = "fête de nuit"- svátek noci, noční oslava).

Nebudu zastírat, že tradiční bretonská kultura patří k hlavním důvodům, proč jsem tu. Proto je taky docela ostudné, že se k ní dostávám až teď :)...
Věděla jsem asi týden dopředu, že se bude konat velký Fest Noz. Chystala se tam parta studentů z Erasmu, ale zrovna takové typy, se kterýma se mi podruhé už nechtělo strávit večer. Nevěděla jsem s kým jiným tam jít a pomalu jsem se smiřovala s tím, že si to asi nechám ujít. Naštěstí mě zachránila Iva, když řekla, že to chce taky vidět.

Plougastel Doulas je městečko v dosahu brestského Bibusu, kdyby ale noční linky zklamaly, musely bychom zpátky taxíkem, protože je to 15 km. O nočních linkách tu totiž kolují různé zvěsti. Jsou očití svědkové, kteří tvrdí, že přes všechny mapy a vylepené řády nic takového neexistuje. Rozhodly jsme se to risknout.. Našly jsme si přesné místo a čas na fest-noz.net a v sobotní podvečer vyrazily do města. Odtud pak do Plougastelu, který je mimojiné známý nejlepšími bretanskými jahodami a kalvárií..

Víceúčelový sál byl velký asi jako pro pořádný ples nebo slušné divadlo. Nefungovala šatna a nikde se nedalo sednout. Daly jsme si tedy kabáty na hromadu na stoly jako ostatní. Absence židlí se vysvětlila velmi rychle. Tancovali totiž úplně všichni. Jen při okrajích a u baru vzadu byl utlačován zlomek stojících lidí. Většinu prostoru zabíraly neustále se proplétající řady tanečníků všech generací..
Fest Noz předcházel ještě tzv "fest nozig", což bylo podobné tancování pro malé děti na lidovky zpívané do mikrofonu dvojící zpěváků nebo hrané jedním dudákem. Většina lidí přišla až pak, děti ale zůstaly a proplétaly se, tancovaly, honily a praly se mezi tanečníky ještě dlouho do noci.

. .

Zahájení Fest Nozu připadlo orchestru, jehož členové mohli mít mezi 14 - 25 lety. Asi deset dudáku, deset bubeníků a dvacet hráčů na píšťaly (či flétny, musím ještě zjistit jak se jmenujou) udělalo pořádně hlasitý rámus. (Ale tomu miminku kus od nás to vůbec nevadilo :o).) Melodie nebyly složité, tradiční hudba nemá moc kudrlinek, ale bylo to úžasně chytlavé a já osobně jsem z toho byla nadšená :)).. K mému překvapení jsem mezi dudáky poznala spolužáka Pierra z M1, takže už vím, z koho vytáhnu nějakou tu bretonskou hudbu :o)..

Kapely se za večer vystřídaly tři nebo čtyři, ve chvílích kdy přehazovali aparaturu, zpívali do mikrofonu dva dědové písničky v bretonštině. I mezi lidmi v sále bylo několik pánů, kteří vypadali jak ošlehaní námořnící, kteří se zrovna vrátili z rybolovu. Lidé, kteří tancovali vypadali různě, někteří vážně s tvrdými rysy, jiní veselí, co si uměli poskočit. Malí puberťáci, bosé holky v dlouhých sukních, týpci s dredama, mladík co házel hřívou jak na metalovém koncertě... Čekala jsem, jestli přijedou sousedi Erasmáci, ale nikdo se neukázal. Byli tam ale jiní cizinci, dokonce nějaká Tahiťanka s typickým žlutým květem za uchem.. Tito všichni, včetně nás s Ivou, jsme vířili, mačkali se, skákali, dupali, pohupovali se na rytmickou hudbu s převažujícím složením dud, kytary, harmoniky, píšťaly a bubnů...

Kroky nebyly težké, ale druhy tanců mi zůstávají záhadou doteď. Hlavně jsme hleděly, jak to všichni automaticky umí. A bylo jich víc než šest druhů, jak se mi snažil zhruba vysvětlit jeden pán, vedle kterého jsem se to snažila tancovat.

. .

Za celý večer jsem odhadem napočítala asi deset druhů tanců. Od nejjednoduších kroků, které jsou spíš přešlapování, kdy se sousedi drží právě za ty malíčky a ruce opisují do rytmu ve vzduchu osmičky. Většina tanců byla řadových nebo kolových, u některých se výskalo, poskakovalo u jiných se vyměňovaly místa, či dělaly otočky. Nejsložitější byly gavoty a polky ve čtveřici, které se na irských a skotských večerech u nás učíme s odbornou instruktáží :). Tady to uměli všichni a hned věděli co patří na kterou písničku..

Před půlnocí už jsme byly pěkně zchvácené a ti, co tancovali všechny tance, byli úplně mokří... Zábava pokračovala, ale my jsme utíkaly na poslední autobus, který naštěstí opravdu jel :)...

Pevně věřím, že toto nebyl můj poslední Fest Noz :o).. Zkusím zjistit, kde se to tu v Brestu učí a jestli by se mi to podařilo nastudovat :o)..

Odkazy:

Můžete taky hlasovat v anketě, která je u komentářů :)..

Paradox francouzského stravování

23. listopadu 2006 v 22:48 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Stravování Francouzů je obecně považováno za zdravé, díky nemuž se dožívají průměrně vysokého věku. Hlavní dík se připisuje vínu, olivovému oleji, mléčným výrobkům atpod.. Viz třeba tento vtip.
Já sama to tu pozoruju už třetí měsíc a pořád si na to snažím ujasnit vlastní názor.. Zakusila jsem už více typů stravování, od rodinné večeře pro hosty, přes bufet, fast food ("restau rapide"), restauraci, vlastní kuchtění a hlavně menzu..

Óda na menzu už mě trošku přešla, ale i teď stále tvrdím, že je to zavíděníhodný příklad studentského stravování :o)..
Stravenka stoji 2,75 Euro, za níž si lze vybrat z široké nabidky celkem tri věci. Jako predkrm jsou každý den ctyri az pet druhu salatu, kousek kvalitniho syra nebo pastiky, obcas i nejaky slany kolac. Hlavni jidla jsou testoviny a pizza, tri druhy masa a tri ctyri druhy priloh, které vam na prani nakombinuji primo na talir a stavou nebo omackou si je zalijete sami. Jako desert si lze vybrat z nekolika druhu jogurtu a pudinku, z x druhu ovoce, moucnik, nebo do misky nabrat ovocny salat v kombinaci s jogurtem nebo jablecnou presnidavkou. Taky se da vzit slazene piti typu Cola, Fanta a pod.. Musim rict, ze clovek ma každý den co delat, aby si z toho vseho vybral jen tri "articly" :o))..
Zdarma je navíc pečivo, voda v džbánu, dochucovadla jako kečup ci pepř a mikrovlnky k přihřívání jídla.. pokud příliš diskutujete :).. a to se samozřejmě stává Francouzům často, vždyť taky mají obědovou přestávku dvě hodiny.. Což i mě naprosto vyhovuje :)..

Po měsíci mé vášně lehce ochladly. Hlavní jídla jsou sice zajímavá, typicky francouzská i exotická, nestává se mi ale často, že bych to chutově nazvala excelentní. Spíš takové normální (prostě "plnivo"). Navíc ty šťávy a omáčky na zalití často nejsou označené, je mi trapné k tomu čuchat a nevím jak jinak poznat, na který druh masa to patří. Občas je to obyčejná U.H.O., už se mi stalo, že jsem zalila násladlou omáčkou na kachnu sekanou, žádná jiná tam nebyla.. chutnalo to divně :o). Porce jsou obrovské a ani přání "petit peu" tomu nezabrání. Pokud člověk sní všechno, je zákonitě přejezený a jen sedí a funí.. Odnášení si jídla s sebou považuju za typicky český paštikářský zvyk, nicméně Francouzi to taky občas dělají.. ale spíš toho hodně vrací. Já jsem zvolila kombinaci obou možností :o).

Teď chodím napůl do bufetu, kde se dá taky koupit oběd za stravenku a jako hlavní jídlo tam mají bagetu, sendvič, malou pizzu a nebo - a to si dávám já - velký talíř s několika saláty :).. k tomu jogurt a čaj..
Šest kilo tu tehdy za rok na Erasmu přibrala Iva.. a moc se jí nedivím, je těžké odolat pokušení třeba "pain de chocolat aux amandes", "crepes" a dalsich dobrot, které nabízí "bulanžerka" na každém druhém rohu :o)..
Co ale nechápu je, jaktože jsou Francouzi průměrně stejně tlustí jako my ? Když mají základ jídelníčku bílé pečivo, máslové croissanty, hranolky, jídlo z polotovarů.. a hlavně jedí večer, až třeba o půlnoci, a je to jejich hlavní jídlo dne.
Fast foodem typu McDonald tu nikdo neopovrhuje, právě naopak a kopec hranolku s Colou si dá víc jak polovina studentů v menze ?!..

Taky je zvláštním zvykem Francouzů přikusovat k piknikovemu jídlu brambůrky. A i jindy jsem se podivovala, ze vlastně bych měla jíst přílohu k příloze :).. že mám salát z brambor a k tomu pečivo.. pečivo se tu přikusuje ke každému jídlu.. to bych ještě chápala, ale ty brambůrky.. to je úchylné :)..
Možná řešení na tuto záhadu se ale několik nabízí, mohly by to (aspoň částečně) vysvětlovat.

Všechny dietní knihy radí, abyste jedli pomalu, mezi sousty odkládali příbor a u jídla diskutovali. Člověk si pak uvědomí zavčas, že je sytý.. Takhle přesně to dělají Francouzi. Jí klidně hodinu. Většina chlapů sice sní vše, ale obecně nemá nikdo špatné svědomí z toho, že třeba půl porce vrátí. To je taky rozdíl od nás ve smýšlení a vychování. U nás se muselo vždy dojídat. Určitě si pamatujete na základce, jak některé děti trucovitě seděli nad nedojezeným masem dokud se jídelna nezavírala nebo vychovatelce nedošla trpělivost..
Dalo by se to taky dát do souvislosti s ne moc ekologickým chováním Francouzů, které naťuknu v jednom z dalších článků..

Vesměs pozitivní vztah ke sportu je další možnost. U nás jsem nikdy neviděla tolik lidí chodit běhat. Nejsou jich davy, ale je jich dost. Sporty, na které chodím jsou i po třech měsících stále plné. U nás by řady prořídly a určitě bych při aerobiku nemusela řešit, že už se tam sotva vejdu..
Tuto problematiku i nadále sleduji a budu průběžně informovat o výsledcích svého výzkumu :o)))...

11 dni v Parizi - I. cast

17. listopadu 2006 v 14:53 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Po vic jak mesici se jeste vracim k vyletu do Parize, clanek byl dlouho rozpracovan a byla by skoda, kdybych ho vypustila, kdyz se na to nekteri stale tesi :)..
Vlastni fotky jsou az a ty na konci..

I. část - s Lukasem a rodinou
(28. 9. - 8. 10. 2006)
Vylet do Parize mel v podstate tri casti. Prvni kterou jsem stravila s Lukasem, tu s nasima a Lukasem na burze a po nedeli pak tyden s lidma ze skoly z Brestu.
Ve ctvrtek brzo rano jsem sedla do TGV uz před desatou hodinou jsem vystoupila na nadrazi Montparnasse. Lukas mel prijet az odpoledne, takze jsem si to namirila tak nejak zhruba k Seine. Predpoklad, ze driv nebo pozdej si me muzeum najde samo se potvrdil :), do cesty se mi postavila Invalidovna, kde jsem navstivila sbirku stredovekych a novovekych zbroji.. a nenavstivila muzeum 2. svetove valky.
Hele, uschovny !
Musim se zastat Parize, protože jak jsem kritizovala zruseni uschoven na nadrazich tak problem je vyresen jinak a často se toto reseni muze zdat i lepsi.. V téměř kazdem muzeu je totiž v cene vstupenky uschovna (do konce zaviraci doby), často i na vystavach zdarma. A v Auberge se daji zavazadla schovat az na tyden a (nejspis) to není podmineno ani tim, ze tam byl clovek ubytovan.
Ve vetsine galerii a muzei uz totiž clovek prochazi rentegenem nebo nechava nahlidnout do tasky primo při vstupu, takze se v tomto smeru není třeba zadnych uschovanych teroristu bat..
Nechala jsem si v Invalidovne krosnu a namirila jsem si to k Champs Elyses, cestou jsem zjistila, ze prestoze jsem uz asi před dvema roky cetla ve 100 + 1, ze Velky kristalovy palac se opravuje (opravoval), ted stále ještě není otevreny. Zato byl otevreny Maly palac naproti. Unitr jsem to jen prolitla, rikala jsem si, ze když je vstup zadarmo, ještě se sem vratim. Uz se mi to ale bohuzel nepodarilo...

Velky křišťálový palác vlevo a Malý palác vpravo

Sice Pariz znam, ale porad jsem si - nevim proc - predstavovala, ze na Champs Elyses ( = Elysejska pole) najdu nejake pole :o).. Prochazka po nich mi pripomnela prazske Prikopy tak krat deset.. no, mozna jen krat pet :)).. Neznala skutecnych vzdalenosti jsem odhadla, ze mam cas dojit na La Defence (kam mel Lukas prijet) pesky.. cas jakztakz vysel.. ale nohy i sebe jsem odvarila :(..

Bydleni s Protinozci
Bydleni na celou dobu jsem mela vymyslene celkem komplikovane, skoro každý den nekde jinde, ale bylo to jen prizpusobeni zamyslenym aktivitam. První noc jsme s Lukasem spali v Auberge de jeunesse kousek od Montmartru. Tento druh ubytovani ma tu specificnost, ze funguje jako komunita se spolecnym varenim, zabavou.. a ze v pokoji spite s neznamymi lidmi. My jsme se tak seznamili se starsim parem z Australie. Pani byla hluchonema, ale Lukas kupodivu mel anglicky dobrou artikulaci, takze mu rozumnela :). Rikali, ze ted zili dva mesice ve Skotsku a po tydnu v Parizi uz leti zpatky do Australie, do práce a tak... joo, takove dovolenkovani by se mi taky libilo :o)..
První vecer jsme se vypravili na Montmartre a Sacre Coeur, kde na schodech sedic na zesilovaci zpival nejaky samozvany pop idol :). Uvnitr v kostele zase jeptisky s vericimi zpivaly k varhanimu doprovodu.
Druhy den rano jsme usoudili, ze nejjednodusi bude nejdriv prestehovat věci. Na vikend jsem objednala ubytovani v Juvisy, nejbliz entomologicke burze, na které tatka prodaval a my jsme mu měli pomahat. Nez jsme to kdesi u dalnice nasli, ubytovali se a dojeli zpet do centra bylo uz odpoledne...

Parizske metro, kapitola sama pro sebe..
Koho to nezajima, kdyztak tuto část preskocte :).. Parizske podzemni doprava ma totiž 14 linek metra a 5 linek RER (primestsky vlak, spojuji Pariz s predmestimi a projizdejici i pod ni samotnou). Jizdenka se kupuje bud na oboje nebo na kazde zvlast.
Je to nejspis tak vymakane v podzemi, aby na povrchu nemusely jezdit tramave ani trolejbusy. Jsou tam jen autobusy.... a miliony aut :(..

Plánek metra a RER

Linky RER se rozvetvuji az do ctyr ruznych smeru na jednom konci. Taky vlaky na nich projizdejici jsou bud "long" - dlouhe, nebo "court" - kratke, cimz se vyznacuje jestli stavi ve vsech stanicich nebo jen ve vybranych. Na kazdem nastupisti jsou ale nastesti tabule, ktera ukazuji minuty do prijezdu nejblizsiho vlaku a stanice ve kterych pak bude zastavovat. Navíc jsou vlaky RER pojmenovane, nejspis pro lepsi orientaci. Je zajimave, ze nazvy jsou vždy ctyrpismenne, aby se vesly do okynek co driv ukazovaly hodiny a minuty prijezdu. Takto vas muze svezt "SARA", "OLGA" nebo třeba "EWIL"...

Když jsme si koupili první jizdenku na La Defence, chteli jsme se dostat přes turnikety.. ovšem zrovna na této obrovske stanici jsou dva samostatne vchody, jeden do metra a jeden do RER, a my jsme jak na potvoru lezli do toho spatneho.. O par dni pozdeji jsem se na této stanici v rannim davu ztratila, nastesti ne na moc dlouho :)..
Několik dni trva, nez se v tom clovek zacne orientovat, ale podle planku, ktery je zdarma u kazdeho okenka, to není zas tak zle. Shodli jsme se s Lukasem na tom, ze tech sipek ujistujicich, ze pri prestupovani jdete fakt spravnym smerem je min, nez v Praze.. ale v Praze jsou taky jen tri prestupy, tady by tech ceduli spotrebovali asi patnactkrat vic :)...
Taky je zajimava jedna drobnost. U nas v metru v chodbe, na ceduli pod kterou prochazite, by sipka, ukazujic smerem pokracovani vpred, byla otocena spickou nahoru. Tady takove sipky smeruji dolu.

Patecni odpoledne u Seiny
V patek jsme nestihli uz zadne muzeum, prisli jsme k nim moc pozde, tak jsme jen obesli Notre Dame (vevnitr byly davy :( ). Dali jsme si zmrzlinu na ostrove Ile St. Louis a ja jsem nakoupila pohledy u bouquinistu kolem Seiny.. V Parizi jsou vzdalenosti mezi pamatkami mnohem vetsi, coz si clovek uvedomi, az když si rekne, ze nepojede metrem, ale udela si prijemnou prochazku :)..
Cekali jsme az se tatka s Pavlou a strejdou ozvou, ze uz prijeli do Parize. Ale nakonec jsme vecereli sami, protože oni jeli hned na navstevu a veceri u Pavlininych znamych a tam bychom sami netrefili ani za zlate prase :).

Entomologicka burza v Juvisy
Rano po rychle erarni snidani jsme vyrazili na burzu. Byl naval jako vzdy a my jsme v peti lidech meli co delat. Pavla navic pozdej odjela za poznavanim Parize. Tatka s Lukasem mluvili anglicky, strejda nemecky, ja francouzsky a vseci hlavne rukama nohama a ukazovanim do katalogu a cisel na kalkulacce :o)).. Spravne spocitani zbozi bylo dle meho nazoru nejvetsi kamen urazu, pro jistotu radsi vsecko dvakrat.. a nezastavili jsme se az k veceru.. Fotka je z podvecera, kdy uz bylo vic casu i na prohlidnuti jinych vystavovatelu :)..

.

Vecer jsme byli pozvani k rodine Pavlinine kamaradky na veceri. Pavla nam po sve vcerejsi zkusenosti kladla na srdce, at jidlo moc nechvalime, protoze nam pani.. je schopna velmi ochotne pridavat donekonecna. S timto vedomim jsme si nechali dat od kazdeho chodu jen male kousky a vzhledem k mnozstvi chodu jsme se najedli tak akorat :).. Nejzajimavejsi byly stehna nejake drubeze, kterou jsme nenasli ve slovniku, ani nam ji nikdo nebyl schopen vysvetlit.. Druhy den jsme nahodou to same slovo videli v nazvu obrazu od Picassa, bohuzel vsak byl obraz natolik abstraktni, ze nam to k ujasneni druhu ptaka vubec nepomohlo :o).
Tatka, ktery normalne doma vubec neji sladke, byl zvecnen na dukazni material s velkym kusem dortu :o).. (Ovsem nutno rict, ze dort byl moc dobry :)

Umelecka nedele
V nedeli rano jsme s Lukasem meli volno a pomahala zas Pavla. Jeli jsme tedy do mesta, ale byli jsme zdeseni delkou rad, ktere se vytvorili pred Musee d Orsay a Musee na nabrezi Branlyho. Dodatecne jsem zjistila, ze to byl vstup zdarma, protoze byla prvni nedele v mesici. My jsme podle mapy zamirili k ne tolik zprofanovanemu Palais Tokyo, muzeu moderniho umeni, naproti pres reku od Branlyho nabrezi (coz je hned vedle Eiffelovky).
Zamirili jsme k levemu kridlu, ktere se pozdeji ukazalo byt mnohem zajimavejsi nez to prave. Byly tam aktualni interaktivni expozice, ktere cloveka nutili se zapojit.. zakricet, prolezat, premyslet.. Ja jsem hned po vstupu byla nadsena kombinaci pohledoveho betonu, plastu, neonu a vsech tech umeleckych del :)..
Na fotce vlevo je vstup, na fotce vpravo je umelecke dilo nazvane "Flying tape", coz byla paska vytazena z normalni videokazety, do kruhu slepena a nechana letat ve ctverate mistnosti mezi vetrakama..

.

Druha cast Palais Tokyo byla stala vystava, ale vubec jsme se nechytali, bylo to desne unavujici moderni umeni.. Mozna ze uz toho na nas bylo moc.. A jak napotvoru jsme to vzali spatne od konce a kdyz jsme prisli k tem originalum od Picassa a dalsich.. tak uz jsme byli tak vyrizeni, ze jsme jen rekli: "nojo, Picasso, hlavne uz podme pryc !".. Coz je skoda, ale clovek ma jen omezene moznosti.. Ani ta recesisticka pilulka co tam prodavali, "porozumite modernimu umeni", by nam uz nepomohla :o)..
Odpoledne jsme meli jeste trochu casu, tak jsme hledali kllid na Pere Lachaise, hribove slavnych osobnosti.. Haussmana ani Edith Piaf se mi ale podle planku nepodarilo najit :(..

K veceru jsme se s Lukasem vratili do Juvisy, povecereli spolecne s Pavlou, tatkou a strejdou v cinske restauraci. Pak uz byl cas na "donne des bissous". Vsichni se se mnou rozloucili, oni nasedli do auta a odjeli zpatky do ceskych luhu a haju.. Ja jsem znova sedla na RER a vydala se hledat dalsi Auberge, kde jsem mela objednane obytovani.. Celkem jsem se prosla, pac jsem to na mape spatne lokalizovala.. Ale nakonec jsem na pokoji ve spolecnosti dvou Australanek znavena ulehla a snazila se nabrat sily na dalsi intenzivni poznavani Parize, ktere mi melo zacit hned druhy den rano..

Tri mensi podzimni vylety

9. listopadu 2006 v 15:46 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7

Protoze uz podzim pokrocil a pod sirakem se spat neda, moc se nam nechce do vicedennich vyletu. Za poslední tyden jsme ale podnikly par jednodennich a jsou nezvykle hojne doprovazeny vlastnim obrazovym materialem :o).. Timto dekuji Ive a jejimu (uz bohuzel dosluhujicimu) fotacku :)..

Pointe de Saint Mathieu (sobota 28. 9. 2006)

Iva uz ma ze svého predchozicho pobytu prehled o nejblizsich zajimavych mistech a jejich dosazitelnosti. Na nas narodni svatek jsme tedy vyuzily bretanskou autobusovou linku a za 2 Eura jsme vyjely na zapadni pobrezi. To je pro sve skalnate cleneni se spoustou ostruvku divoke a nebezpecne. Taky nikde není tolik majaku a orientacnich bodu jako tady.

. . .

Dojely jsme do maleho pristavu Le Conquet kde jsme prosly po turisticke sezone polospici mestecko smerem na sever k zatoce. Obesli jsme ji velkym obloukem, protože jsme mely namireno k vybezku Pointe de Kermorvan, na jejimz konci jsou zbytky pevnosti z 19. stoleti. Tato zachazka byla tam a zpet asi 6 km, ale rozhodne stala za to :o).. Mam trochu podezreni, ze kdyby byl priliv, zjistily bychom, ze pevnost neni na poloostrove, ale na ostrove (podle mapy l' Ilette) :)..

Zpet z Le Conquetu uz jsme to vzaly rychlejsim krokem smerem k nasemu hlavnimu cili Point de St Mathieu vzdalenemu cca 3 km na jih. Cesta podel pobrezi vedla stridave kolem skal ci piscitych plazi, kde si rodiny a i nejaci svatebcane uzivali proslunene podzimni odpoledne. U majaku je i male muzeum, kostel, pamatnik obetem more (nebo mozna války) a hlavne zbytky gotickeho klastera.

. .

Vylet k Pont de l' Iroise, Vallon du Stang-Alar - Le jardin botanique (Dusicky, streda 1. 11. 2006)

Stredou zacinaly podzimni prazdniny, ale Iva jako pracujici mela volno jen jeden den, takze jsme to nehrotily a vydaly se jen nekam na dosah mhd. Brest sam ma pro me ještě hodne zajimavosti k objevovani. Dojely jsme do Port de Plaissance a po plazi jsme se vzaly smerem pryc od města :). Smerem k mostu Pont d'Iroise, ktery je hlavni prijezdem do mesta od jihu pres zatoku.. Zjistily jsme, ze podel more je krasna prochazka s cestickami jak pro kamziky, s mnozstvim mensich plazicek a krasnou vyhlidkou na "rade". Odpoledne bylo krasne a vsichni toho vyuzivali ("profiter de beau temp":), jachty se houpaly, nekdo s i koupal, sbiraly jsme muslicky a ja jsem si na mokre skale rozbila koleno..

. . .

Cestou zpet se nam naskytl neobvykly zazitek, na plazi meli sraz nejaci mladi lidi a hrali improvizovane polodivoke rytmy deejeridoo (jak se to pise ?)..

Kdyz jsme se vratily zpet k "Moulin blanche" odbocily jsme na sever. Tam je, schovana pred mestem, v uzkem udolicku puvodni flora, upravena jako botanicky park. Propletaly jsme se mezi rodinama s detickama, krmicima kachny. S Ivou jsme si rikaly, jaktoze tak male deti umi tak dobre francouzsky :o)…
Taky je zajimave, ze tady v Bretagni je tolik druhu palem, nad tim porad kroutim hlavou.. a pokud jsou v parku, tak asi patri i k puvodni flore.. Oproti tomu kamelie povazuji za typickou francouzskou rostlinu :o)..


. .

Lorient - Prix architecture Bretagne 2006
sobota 4. 11. 2006 - Udileni letosnich cen pro soucasnou bretanskou architekturu

S timto napadem prisla Kristyna, která je ma hlavni informatorka, bez niz by mi spousta veci utekla :). Program byl na cely vikend, ale to hlavni se odehravalo v sobotu. V planu byl vylet na kolech po architekture Lorientu, pote prednasky a predavani cen.

Po nekolikadenni snaze se dotelefonovat, se Kristyne podarilo rezervovat kola. Respektive kol bylo malo, tak pristavili i autobus. Nakonec vsak lidi prijelo tak akorat.. takze jsme i my dve s Ivou, tesici se na vyhraty autobus, zavazaly kabaty, sedly na horaky a vyjely s ostatnimi :o)..
Na projizdce samotne byla nejlepsi ta projizdka, zima nastesti nebyla, ale nijak uchvatnou architekturu jsme neobjizdeli.. Nejvic se mi libila prohlidka rekonstrukce a dostavby mezivalecne vojenske nemocnice. Dal uz jsem se soustredila spis at me nezajede auto, nez na rekonstrukce panelaku..

. .

Kdyz jsme prijeli asi kolem jedne zpatky, chteli jse jit na obed, ale pani organizatorka se nas zeptala, jestli nechceme pojist s ostatnimi hosty. Ze meli pripraveny slavnostni obed, ale lidi prijelo tak malo, ze maji mista navic, takze jsme se i dobre napapali :o).. Nejlepsi byl ten predkrm s tunakovym salatem prokladanym vrstvami merunek :o)..
Po obede byla prednaska monsier Le Couedica, kde jsme vsichni, zmozeni jidlem, spise klimbali :o(.. Po dalsi prednasce, pred udilenim cen, byla jeste slavnostni prisaha novych architektu, kteri "prosli zkusebnim obdobim" a vstupuji do komory architektu.. a asi tim padem i dostavaji kulate razitko :).. od te doby mi veta "je le jure" zustane vryta navzdy v pameti :o)..

Prezentovane stavby mely ruzne urovne. Pro me bylo nejzajimavejsi sledovat jak se vyporadavaji moderni architekti s dostavbami tradicnich kamennych domecku. Techto je tu totiz porad vsude plno a stale se stavi nove s bridlicovymi strechami a (falesnymi) kominy na stitech..

. . .

Měli jsme velke stesti, ze tento vyletik ac asi 120 km daleky nas vysel uplne nejlevneji :o).. Tam nas vezl jeden spoluzak autem a zpatky zase jiny.. strava byla zdarma a kulturne jsme se taky nabazili :o)..
__________________

Velkou část volneho casu o prazdninach jsem stravila sledovanim Cerveneho trpaslika, coz mi skvele zvedlo naladu :o). Prisly mi další dva mensi baliky (rikam mensi oproti tomu prvnimu tricetikilovemu a druhemu, ve kterem byl pocitac :o)), takze jsem bohate zasobovana literaturou, filmy i hudbou :)..
Uz nejaky cas se snazim koupit mobil s francouzskou simkou, pokud se mi to podari, tak to oslavim :).. Taky uz se snazim kupovat prvni vanocni darky, driv nez vsechny penizky nahazu do automatu na cokoladicky a kaficka :o)..
__________________

Mimochodem jak se vam libi novy - a asi uz konecny - vzhled stranek ? Kristyna rikala, ze to zahlavi vypada, jak kdybych jela do Afriky :o(.. tak nevim :)..