Březen 2007

Petit tour de France II. - Carcassonne

27. března 2007 v 0:52 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Motto: "Bábi Zlopočasná se neztratila. Patřila k tomu druhu osob, které se nikdy neztratily. Bylo to prostě tak, že v tom okamžiku, zatímco naprosto přesně věděla, kde je ona, nebyla si jaksi jista tím, kde je všechno ostatní.." (Terry Pratchett - Úžasná Zeměplocha - Dámy a pánové)

16. 2. 2007
(každá fotka je odkaz na galerii :)
Jelikož jsem chtěla ve vlaku spát, paradoxně to nemohlo být TGV, to by totiž dojelo z Paříže na jih cca za tři hodiny a za takovou dobu se člověk moc nevyspí. Takže jsem jela jiným druhem vlaku a cesta trvala od desíti večer do půl šesté do rána. Nebyla to žádná prča, vylézt o půl šesté ráno na zcela neznámém konci světa. Slunce mělo ještě dvě hodiny do východu... Ale zas si člověk říká, že je to jedinečný zážitek, co se hned tak nepoštěstí. Tak se pro jednou únava překoná a užije se to se vším všudy ! :)..

. . . . . .

Páteční časné ráno nad Carcassonne bylo bez mráčku. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si ještě na nádraží zdřímnu, ale taky bych mohla ten východ slunce prošvihnout... Tak jsem se ještě za úplné tmy vydala přes celé město k Cité medievale najít nějaké vhodné místo na focení. Pokud ale člověk prostředí nezná, je dost o štěstí najít asi během hodiny nějaké pěkné záběry. Navíc je to středověké město velké jak kráva, obejít se hned tak nedá. Měla jsem jen malý stolním stativek, zmrzlé ruce, těžkou krosnu a dlouhý kabát, ve kterém se mi moc v trávě ležet nechtělo, protože jsem neviděla do čeho si lehám :o)..
Slunce vycházelo okolo sedmé hodiny, pár fotek je použitelných. Pro příště vím, jak úžasný to dělá dojem, když jsou na obloze ještě vidět hvězdy, přitom už je osvětlený obzor a zároveň ještě svítí světla města... Pro příště vím, že východ slunce stojí za dobrou přípravu :)..

Výlet za menhirem do Brignogan na severním pobřeží

20. března 2007 v 11:20 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
(K pročítání tohoto článku doporučuji pustit např. soundtrack z filmu Braveheart (Statečné srdce) :o))...
17. 3. 2007

Po druhém týdnu v práci začínalo být akutní vypadnou z města.. aspoň na chvíli. Iva toužila po moři (cokoliv jiného než místní nákladní přístav), já jsem zas měla absťák po menhirech :). Nakonec jsme to všechno zvládly jedním výletem..
Původní plán byl jet k menhiru za Saint Renan na severozápad od Brestu. Ale protože byly zmatky s autobusem, nakonec jsme jely severovýchodním směrem od Brestu na severní pobřeží do Brignogan - Plage. Počasí nebylo tak krásné jako v pracovní dny (Murphyho zákon :), ale nepršelo, což bylo hlavní. Až na to, že se to projevuje na kvalitě fotek, nám vítr ani mráčky ze zážitků nic neubraly :)..
Brignogan - Plage je v sezóně asi turisticky velmi živé místo. Samo městečko bylo teď dost vylidněné, víc než polovina domů byla zabedněná, očividně slouží jen jako letní byty. Krajina s tradičními bretaňskými domečky v nahodilé kompozici s obrovskými balvany, trčími z polí, zahrad, pobřeží.. To vše na malém poloostrůvku obklopeného mořem.. Ani se nedivím, že je to tak turisticky vyhledáváné místo, v létě to musí být nádhera.. Ale i probouzející se jaro stálo za to..


Menhir Men Marz je se svou výškou 8,5 m čtvrtý nejvyšší stojící v Bretagni. Jeho jméno ve francouzštině zní "la pierre du miracle" - zázračný kámen, a dostal ho podle staré legendy, kdy neklidné moře vyvrhovalo balvany a hrozilo postupem dál do vnitrozemí. Díky tomuto kameni už moře zůstalo tam kde je a neohrožovalo pobřeží další nadílkou mnohatunových kamenů :)..
Jistý doktor Cloître na konci 19. století popsal legendu, kdy se mladé páry odebíraly k tomuto kamenu a zkoušely házet kamínky do štěrbiny vysoko na jižní straně (i ta mnohem níž na druhé straně byla plná oblázků :). Když tam kamínek zůstal, byli ujištěni, že se do roka dočkají potomka. Ústně předávaná tradice je malinko jiná, pokud kamínek vržený na první pokus zůstane na římse, osoba, která jej hodila, se do roka vdá nebo ožení...
Já ani Iva jsme to nezkoušely z jednoho prozaického důvodu, doprovodný text jsme na místě četly jen zběžně, podrobně až doma s pomocí slovníku :).. Třeba je to dobře, možná bychom se dozvěděly něco co nechceme vědět :o))... Určitě nebyla náhoda, že tam na polích pěstují svatební kytice ! ;-D..

Kroupy - slunce - výlety

19. března 2007 v 23:58 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Dnešní den byl velmi povedený :).. Prý půlka Francie je zasněžená. V noci mi mlátily kroupy do oken, střídají se tu celý den se sluncem. Vítr, při kterém máte na ulici problémy s rovnováhou, je skoro bez přestání..

V práci jsem se odvážila zeptat na volno na začátek dubna a bylo mi vyhověno. Takže můžu začít pořádně plánovat oba dva výlety - víkend v Lyonu i Petit tour de Bretagne :).. Navíc jedem s Ivou na výlet už o tomto víkendu. Našla jsem na něj na koleji inzerát a ukázalo se, že to organizují studenti z oboru cestovní ruch. Takže v počtu asi 15 ks francouzských a mezinárodních studentů budem chodit po bretaňských "horách" za doprovodu bretonské hudby, spát v penzionu a piknikovat u jezera.. zní to parádně, snad nám bude počasí přát :)))..

Navíc jsem se dozvěděla, že budu pracovat jen do konce dubna, což mě potěšilo (asi bych měla radost i v opačném případě, kdyby mě tam chtěli na dýl, ale prý má přijít od května nějaký odborník na stavařinu :)..).. Ale přecejen je to dost síla, tadle stáž. Prý všichni francouzští architekti pracují každý den do večera, třebaže mají ve smlouvě do šesti.. Když jsem odcházela v pátek o půl sedmé, tak jsem se cítila dost blbě, protože nikdo ze zbývajících se domů zdaleka nechystal.. to jsem si teda vybrala obor :o)....
Protože v květnu už bude na školu pozdě, bude dost času na další poznávací cesty :o)).. Mimojiné máme v květnu školní výlet do Berlína...

Radši jdu spát, zítra mě zas čeká celý den "vyrábění kina" :o).. Tak dobrou noc :)..

Petit tour de France I. - Paris - Musée de Cluny, Musée à Quai Branly

18. března 2007 v 17:29 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
15. - 22. 2. 2007

Galerie všech mých fotek
Půlčiny fotky

Tuto "Tour de France" nazývám jen "malou", sice jsem jela z jednoho konce Francie na druhý, ale nebrala jsem to zas tak moc důkladně :o)))..
Plánování a uskutečnění této akce mělo následující vývoj: taťka jel na burzu do Perpignan a já jsem mu slíbila, že přijedu mu pomáhat prodávat. Jako brigádnice jsem dostala nějaký výdělek a proplacenou cestu, takže mě tento skvělý výlet vyšel "šul nul" :o)). Cesta z Brestu do Perpignan trvá 12 hodin, což lákalo k rozdělení do více fázi.. abych musela co nejmíň řešit noclehy, volila jsem noční vlaky. Tak se stalo, že se na víkend na opačném konci Francie začly nabalovat další poznávácí cestičky, zajímavá místečka a kamarádi.. ;o)..
Ve čtvrtek jsme měli mít ve škole něco s ateliérem, ale jak už jsem tu psala tehdy před odjezdem, nebylo to zas tak důležité. Sbalila jsem si věci a ve čtvrtek ranním vlakem vyrazila do Paříže :).. První důvod, proč jet to do Paříže bylo to, že od začátku roku mělo být konečně otevřeno muzeum módy - Musée de Galliera de la mode. Když jsem ho ale konečně našla, udělalo na mě sice skvělý dojem zvenku pro genialní barevnost.. ale dovnitř se dostat nedalo, výstava nebyla otevřena :((..
První, kam jsem v Paříži zamířila, byla nějaká pojišťovna, kde jsem slíbila zaplatit dluh jedné známé. Najít to mi trvalo snad hodinu.. vztekala jsem se, jaká je ta Paříž hrozná díra, že se tam nedá nic najít a navíc je to všechno hrozně daleko.. No už se vám někdy stalo, že jste byli nasměrováni: "pořád rovně a sedmá ulice vlevo" ? :)..

Dala jsem si reálný cíl, že za celý den v Paříži se nebudu snažit zvládnout víc jak dvě muzea. Nejbližší z naplánovaných bylo Musée de Cluny - Musée de Moyen Age. Za tip na muzeum středověku jsem velice vděčná, sice tam nebyly žádné kostýmy, ale všechny dochované předměty, umělecké, denní potřeby, hlavně náboženské stály za to :)... Bez blesku a stativu se tu smělo fotit, čehož jsem využila a nafotila si hlavně zajímavé vzory a zobrazené kostýmy :)..
Protože byl všední den, bylo v muzeu několik školních skupin malých i větších žáčků. Paní průvodkyně byly na děti nachystané a měly pro ně poutavé nenáročné vyprávění o středověku s odkazy na dnešní svět a vše, co dnešní děti zajímá. Tak jsem se mimojiné dozvěděla, že gobelín Dáma s jednorožcem - nejslavnější exponát tohoto muzea - visí na zdi v klubovně Nebelvírské koleje v Bradavicích (viz Harry Potter, kdo neví) :o)))..

. .

První týden v práci

12. března 2007 v 23:31 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Správně by se tento článek měl jmenovat "první týden na pracovní stáži v architektonické kanceláři" :).

Jsem velice vděčná panu LeCouedicovi, který mi našel stáž u svého známého architekta. Dostala jsem se do opravdové kanceláře, kde se pracuje v spoustě projektů zaráz. Všichni jsou zapálení a makají od rána do večera každý den.. a já taky.. proto tento článek píšu napůl ve spánku a bude hodně stručný :).. nebo spíš naopak, nebudu mít sílu být stručná :o)))..

Pan architekt Michel Quéré má kancelář v jednom činžáku s výhledem na přístav. Sám je věčně někde na stavbě nebo na jednání. Mladý architekt, který se mnou pracuje, se jmenuje Benoit a za celý den (krom asi tří cigaret) v pracovní úsilí nepoleví ani na chvíli. Zatím se mi nepodařilo odejít pozděj než on a to jsme tam oba přesčas.. Přestože druhý architekt - Yannic - má celý březen dovolenou, v kanceláři jsem ho viděla už asi třikrát. Sekretářka Natalie má (co jsem zatím stihla posoudit) naprosto dokonale zvládnutí všechno to (ve Francii obzvlášť složité) papírování. Všichni tito vyjmenovaní jsou na mě moc hodní, takže se snažím :o)...



První tři dny jsem dělala pracovní model projektu rekonstrukce kina. Zezačátku jsem víc přemýšlela, než lepila.. Až mi bylo naznačováno, že by to nemuselo být tak detailní (= že si s tím nemám tak hrát :o).. nakonec jsem ale byla pochválena. Čtvrtek, pátek jsem dostala průhledný papír, tento projekt a že se mám podívat, jestli bych něco nevymyslela s těma půdorysama.. To se mi moc nepodařilo, páč to od pana architekta mi přišlo témeř bez chyby.. V pátek jsem ale zkoušela nějaké fasády na projekt nové přístavby, na které pracuje Benoit. A přestože jsem odpoledne už v poslední křeči vymýšlela hrozné organické bubliny, nakonec mě kopl jeden nápad, ze kterého pro dnešek Benoit vycházel, což mě potěšilo :o)..

O francouzštině, o stýskání

3. března 2007 v 19:52 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Pojďte pane, budeme si hrát - Jak šli spát

Přes týden jsem měla dojem, že můj mozek už boj s francouzštinou vzdává. Místo toho, abych sbírala stále nová slovíčka a fráze do hlavy jak Jeníček s Mařenkou maliny do džbánku, nemohla jsem si vzpomenout na slova, co už jsem dřív věděla. Jak z děravého cedníku se mi spousta slov rozsypala a poztrácela. Po šesti měsících tady mi to najednou přišlo horší než na začátku. Minulou sobotu jsem byla pozvaná na palačinky k jednomu spolužákovi, za celý večer jsem tam řekla asi tři slova.. snad to bylo tím, že se tam neprobíralo nic než škola...