Duben 2007

Výlet "Natruc Crozon"

23. dubna 2007 v 0:49 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
21. - 22. 4. 2007
Ve Francii, na špičce Bretaňského poloostrova jsou tři menší výběžky, takové poloostrůvky. Na tom horním bydlím já se svým Brestem. Ovšem když se zaměříte na ten prostřední nejmenší, co se jmenuje Crozon, zjistíte, že trochu připomína trojlístek a že z něho vybíhají vlastně takové malinké poloostrůvečky :).. Na tom jižním, který končí Cap de la Chévre (Kozím mysem) jsem byla včera na výletě.
Odevzdání projektu je už tento pátek a výsledky nebo náznak nějakého pokroku se stále nedostavují.. Spíš právě naopak. To, na čem jsem pracovala poslední týden a půl po večerech po práci, bylo po konzultaci s učitelem smeteno do koše.. Mé znechucení dosáhlo maxima a představa, že celý víkend opět strávím zavřená na pokoji a budu znova a stále, zcela dobrovolně, věnovat svůj čas těmto neschopným lidem, když je venku tak nezvykle krásně, způsobila tento rychlovýlet. Napsala jsem zprávy, ať po mě nikdo nic v sobotu nechce, že přijedu až v neděli.. a jejich odpovědi jsem ignorovala.


Co mě nejvíc mrzí a nevím, co s tím mám dělat, je, že nemám - poté co mi odjela Iva - s kým jezdit na výlety. Má touha vypadnout byla ale silnější, namazala jsem chleby, sbalila spacák a utíkala na autobus. Ten ale, jak se ukázalo, nejel. Jeden spoj ráno, jeden večer a v poledne nic, to je ve Francii, kde má každý auto, naprosto normální.. Naštěstí mi na výpadovce z Brestu zastavila jedna paní, ještě dřív než jsem přelezla svodidla. Ve Francii je při stopování asi největší překážka, když neumíte vyslovit to město, kam chcete jet :o).. ale jde to i bez toho :)..

Po měsíci v práci, kouzlo týmové práce

9. dubna 2007 v 4:11 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
Minulý týden jsem se dostala na dvě stavby, které vzešly z návrhů pana Quérého. První je staveniště školy, ještě plné jeřábů a hrubého betonu. Bude to mateřská škola a první stupěň základní školy o celkově devítí třídách. Nemám zatím kvalitní vizualizaci k dispozici, takže tu dodám až časem :)..
Druhá stavba je hotová a zbývají poslední detaily do slavnostního otevření, které má být za měsíc. Je to volnočasové centrum pro celou čtvrť, zabírající spektrum úplně všech generací. Tato stavba je rekonstrukce a dostavba něčeho co tam bylo předtím, což celý projekt dost komplikovalo. Jednak prostorovou dispozici (obecně teď problém všech architektů, i u nás, že podle nových norem už se vozíčkář musí dostat všude, což nafukuju nejen záchody), pak taky nekvalitní stavbou, která tam původně stála a měla se jen přestavět, ne zbourat a postavit nová. Pan Quéré má, jak jsme samy mohly posoudit a jak nám potvrdila paní ředitelka, kterou jsme tam potkali, velmi dobrý cit a vkus pro barvy. Protože interiéům kromě převážné bílé a šedé dominovaly i pastelové odstíny...
Minulý týden byla v kanceláři i druhá "stážistka" (přesneji "stage d'observation"). Sarah, studentka gymnázia, která se rozhodovala, jestli chce být architektkou. Při focení mi dělala stafáž :o)..

. .

Týmová práce - příklad první - v architektonické kanceláři
Po měsíci a něco v práci musím konstatovat, že toto povolání není tak zlé, jak jsem se bála :o). Je pravda, že jako mladá architektka nejsem moc tvůrčí a když se mě zeptají na názor na novou variantu fasády, nevím co na tom mám říct. Furt to není ono, ale nevím, co vymyslet jiného. Je to ale tímto projektem. Složitá rekonstrukce díky novým normám a s velmi omezenými možnostmi pro kreativitu. Ale na to si bude třeba zvyknout. Teď mi zrovna vyhovuje ta nenáviděná "práce kresliče", který maximálně navrhne dát uklidovou komoru do prostoru pod schodištěm :)..

"Zájezd" do lesa Huelgoat

4. dubna 2007 v 0:25 | Ellanor |  Stáž ve Francii 2006/7
24. - 25. 3. 2007
Jak už jsem se zmiňovala tento zájezd se od našich klasických výletů lišil tím, že byl organizovaný :o).. Měl daný program, zajištěné ubytování a dopravu, účastníky a hlavní organizátorku.. tou byla studentka cestovního ruchu Corinne, která to pořádala jako svůj "projet professionel", tzn na zápočet. Nakonec se jí místo patnácti lidí sešlo jen deset - ona a dva další Francouzi, jedna Quebečanka, holka s ostrova vedle Madagaskaru, my dvě s Ivou a nakonec všichni tři Slováci co tu jsou na naší koleji, tzn Juraj, Mirka a nejnovější Jana.
Mezi největší lákadla, aspoň podle mě, byla procházka lesem Huelgoat za doprovodu bretaňské hudby :).. Navíc s Ivou jsme se po našem podzimním výletě zařekly, že se sem musíme vrátit :)..

Les plný Šmoulů
Odjížděli jsme v sobotu po ránu dvěma auty směrem na východ do srdce Finistére, asi po hodině cesty jsme dojeli do lesa Huelgoat. Jako první byla zastávka u vodopádu.. a pak u hrobky Victora Segalena, podle kterého je pojmenovaná filozofická fakulta, patříci pod U.B.O. Po procházce jedné části lesa jsme si udělali plánovaný obědový piknik. Tam začla naše jemná sabotáž, kdy jsme s Ivou pohrdly parkovištěm, kde jedli ostatní a vyšplhaly se chroupat své sendviče a sušenky na kopec mezi stromy z dohledu silnice :)..
Bylo zajímavé, že Corinne měla v časovém plánu zahrnuto i kdy máme jít na kafe nebo na záchod :o).. ale hodilo se to, byť to nakonec byla jen zamaskovaná mezera, kdy se na někoho čeká ;))..

. . . . . .

Šmoulové nás zaujali už ve městě, když se strojili na parkovišti. Napřed jsem si myslela, že je to nějaké představení pro děti nebo kdovíkoho. Ale nikdo takový nebyl v odhledu. Nakonec to vypadalo, že si ti studenti navlíkli modré mikiny nebo třeba pytle na odpadky, plenky a srandovní čepice, nemluvě o modrých obličejích.. jen čistě kvůli sobě a kvůli osobité, ne-li přímo recesistické procházce po lese :o)).. *)
Před odchodem z města, na začátku trasy, jsem se seznámili s kamarádkou Corinne, která si nesla krásnou vyřezávanou tahací harmoniku. Vždycky, když jsme na nějakém místě mechem porostlého lesa zastavili, tak si sedla na kufr nebo na skálu a hrála nám tradiční písničky. Corinne měla ke každému místu vypsanou legendu, kterou nám, jako výpravě cizinců, vysvětlovala. Například hned kousek od začátku byla Ďáblova jeskyně - "Grotte du diable", do které kdo spadne, tak se musí podle legendy "propít" zpátky na povrch zemský :).. nebo nějak tak to bylo :o).. Přístřešek Panny Marie, Le Mars au Sangliers, Artušovu jeskyni a další zastávky lesem bych tu ráda popsala i z objektivního pohledu, tzn o jejich legendách, podobně jako minule u menhiru v Brignogan, ale čas mi to nedovolí :(...