Listopad 2007

Rozporuplný Jesus Christ Superstar v originálním znění v MDB

27. listopadu 2007 v 11:45 | Ellanor |  Kulturní všehochuť
V neděli mě Honza vzal do Městského divadla Brno na muzikálové představení Jesus Christ Superstar v původním anglickém znění. Dost jsme se těšili a o to víc, když jsme večer před představením zjistili, že v obsazení máme štěstí na herce (Robert Jícha jako Ježíš, Jana Musilová jako Máří Magdalena atd..)

Pokud to srhnu nějak stručněji, tak zpěvem jsem byla unešená, co se týče hlasu, tak jsem svým neumělým uchem nezachytila žádnou chybu. Problém ale někdy nastával malinko v rytmu. Pokud se jednou nasadí chviličku za hudbou, dá se to ještě považovat za umělecký záměr, ale Máří Magdaleně se to povedlo v "Everything's Alright" snad třikrát za sebou :(.. na začátku jedné písničky, kdy vbíhá celý dav na jeviště jsem myslela, že mě šálí sluch, no na druhý takt se už chytili :o)..

Ale todle všechno bych ještě přeslechla.. nebýt Honzy (znalého angličtiny mnohem lépe než já a který tento muzikál česky vlastně ani neviděl), tak bych si ani nepřipustila, že Jidáš (ten to měl nejtěžší, hlavně ta píseň "Dammed For All Time - Blood Money") tu anglickou výslovnost
moc nestíhal. Pokud to viděl rodilý Angličan, asi se chytal za hlavu.. Nedokážu říct přesně proč, ale měla jsem dojem, že nejvíc rozumí tomu co zpívá Pilát (Karel Škarka) a adekvátně se tak chová, slovo od slova..

Potud můj sluchový dojem, představení působilo dojmem (a vůbec ne bezdůvodně), že to pěkně dlouho nehráli. I ve skupinových choreografiích se to občas dalo zahlédnout, ale to bych jako člověk, co k tomu přičuchl, nepovažovala za nedostatek :o).. Jen mě někdy rvaly oči až hiphopové prvky v choreografich, navíc i Máři Magdaléna má být, podle mě, spíše éterická a řešit své vnitřní pnutí, ne tam skákat uprostřed..

Letní záchvat tvořivosti + pár rad k textilním technikám

26. listopadu 2007 v 13:13 | Ellanor |  Nápady
Jak se letní prázniny přehouply do druhé poloviny, spravila se mi díky různým okolnostem nálada, což mělo za následek i chuť zas po dlouhé době něco tvořit. Má pozornost se obrátila již klasicky na textil, ale tentokrát ne na kostýmy, protože historické ani fantasy akce už moc nestíhám, takže jsem se vrhla na civilní oděvy.

Posbírala jsem nějaká starší trička, přikoupila nové a k tomu krycí barvy na textil. Namalovala jsem dvě vodácké trička. To druhé až dodatečně, protože mě napadlo až při sjíždění v lodi :).. Tak vzniklo tričko se žábou, kde se snažím logicky propojit batiku a kresbu. Šedozelené tričko je parafráze na mého oblíbeného surrealistického malíře Miroa a kombinace jeho dvou obrazů. Jeden večer jsem si vyhradila i na velmi starý slib vyzdobit podprsenku na břišní tance jedné kamarádce.

. . . .

Jako jedna z prvních úplně mě přepadla touha ušít si novou sukni :).. Koupila jsem látku, co mi volně asociovala lázeňskou módu první republiky a ze šuplíku vytáhla střih na půlkolovou sukni, už tolikrát použitý. Tentokrát jsem ho ale obměnila zase jinak, schématicky je to nakresleno níže. Při všívání klínů je důležité začínat od kraje (tedy od dílu sukně, přišívat klíny z obou stran až dokud jich tam není tolik kolik chcete) a jako poslední si nechat ten šev co vede až nahoru do pasu. Takto jsem spotřebovala látku dokonale ekonomicky až do posledního ústřižku :o)..
Dole je možno vidět sukni i s půlkolovou spodničkou z jemného lnu, která se teď v zimě obzvlášť hodí :)..
Přidávám pár subjektivních rad o shánění a údržbě triček, na které se mě ptala Inuschka na JCsoftu:
"Ještě mám jeden objev, který napomůže trvanlivosti, prát to pokaždé obrácene naruby. A nejlépe i sušit, zvláště na slunci.. Ne kvůli té namalované barvě, ta vydrží hodně, spíš kvůli barvě trička.. vždyť i přesně to radí na jejích etiketách, je to jen důkaz, jak ty trička málo vydrží :(..

Ja sama kupuju v těch klasických obchodech (La Halle, Kenvelo), kde se mi to zdá víceméně kvalitní a vydrželo mi to dýl než jednu sezónu. Např do NewYorkru mě uz nikdo nedostane.. A pozor na ty slevové akce. Snažím se nejít pod dvě tři stovky, radši dražší. Nikdy ne to, co se má prát jen na 30° a šetrně (!). Ale stejně je ta kvalita nejistá, u trička s křižovatkou jsem zkusila nějakou rádobyluxusnější značku obchodu a po roce jsem ho musela přebarvit.. za rok praní v pračce se barva úplně seprala (stačilo srovnat rub a líc, proto radši prát naruby). Tak jsem ho hodila do barvy, ale i švy už jsou roztřepené :´-(..
Holt je dnes doba konzumu a tydle obchody prodávaji konzumní oblečení na jednu sezonu :(.. Což je dost depresivní pro takové tvořivé lidi, kteří si koupí kvalitní barvy, vymýšlení i malování jim dá soustu práce a pak se sakra rychle rozpadne samotný textil :(..

Kdyz zrovna nemusím hledět na nějaký ten peníz (nebo spíš když to má být dárek), tak jdu do obchodu se spodním prádlem a koupím nějaké kvalitni podvlíkací (co nevypadá jak podvlíkací) tričko, vyrobené nejlépe u nás :)..
A když chci textil i barvit (a pak malovat apod), tak jdu do sekáče, tam vidím, jestli to vydrží, hned. Tam je kvalita prověřená (nejen) časem :o)).."

. .

5. Pecha Kucha Night v Praze

21. listopadu 2007 v 16:28 | Ellanor |  Kulturní všehochuť
O této akci jsme se dozvěděla velkou náhodou od jedné známé. Když jsem zjistila, že na příští (tzn této) bude vytupovat i můj vedoucí diplomové práce, přeorganizovala jsem program, abych se mohla na ten večer do Prahy vypravit.
Podrobnosti o Pecha Kucha a důvodu jejího vzniku se dočtete na webu, já jen ve stručnosti řeknu, že je to představení (v tomto případě 14 jednotlivců nebo ateliérů) současných umělců a jejich práce za jeden večer..
Krom jiného si šlo krásně udělat hrubý, ale zajímavý obrázek o lidech samotných.. Například srovnat výřečnost architektů s fotografy a výtvarníky. Je to vlastně jako když se umělec stane celebritou, vystoupí před diváky a oni mu pak tleskají, to se v praxi nestává a určitě to musí být skvělý zážitek, přestože má každý na svou "chvilku slávy" jen něco přes šest minut :o)..

Někteří architekti měli svůj text napsán a načasován přesně po 20-ti sekundách, jiní vařili z vody, což mělo za důsledek občas tak krátké komentáře, že celý sál čekal, kdy už se ten obrázek překlikne :o).. Asi největší úspěch měla věta "tady vidíte nějakou lampu". Od té chvíle se publikum smálo v místech tam, kde to původně bylo zamýšleno vtipné, a občas i tam, kde to bylo myšleno vážně, třebas pointa byla hodně neobvyklá :)..
Studio C2XO, kteří mě příjemně překvapili, protože se zabývají i architekturou i grafickým designem zárověň, mělo připraveno kostýmy i rekvizity a přes promítané vizualizace se pohybovaly stínové siluety koz nebo vrtulníků :)..

Možná někdo navrhne, že způsob prezentace koresponduje s dnešní uspěchanou dobu plnou stresu.. Ale protiargument je vážnější, jen ho nezná tak široká veřejnost. A to ten, že pokud dáte nějakému umělci do ruky mikrofon, je dost pravděpodobné, že se ho několik hodin nezbavíte ;o)..