Únor 2008

Keramické náušnice, polštář tkaný v kuse, tričko

29. února 2008 v 11:28 | Ellanor |  Nápady
Konečně se mi podařilo dokončit část keramických naušnic, které jsem vyráběla už na podzim.
Vždycky si musím krást čas na uplácácní, po vypálení na naglazování a nakonec na odrátování. Všechno to můžu dělat jen doma ve Zlíně, kam jezdím často jen na skok.. dělám to prostě dost ve stresu, navíc se v peci vypalováním pokazí tak 30 - 50%.. ale baví mě to, tak mi to prostě nedá :o)).. K těm pokaženým jsem o víkendu dodělala nové kousky a taky nějaké soupravy s náhrdelníky.. mohlo by to být hotové snad za měsíc až dva :)..
Jelikož já svých a mamčiných naušnic mám už plnou krabičku, zkusím tyto nabídnout kamarádkám, jestli by se jim některé nelíbily :o).. Pokud se líbí i vám, pište sem do komentářů, do pošty na JCsoftu, Hofylandu nebo Nyxu :).. Cena jednoho páru je cca 200 kč :)..
Pozn.: Ty s listama mám já a ty s korálkama už jsou pryč..
Minulý týden jsem byla doma a měla jsem velké plány, co se týče různého vyrábění, nakonec dostal přednost jeden neplánovaný prototyp tkaného polštáře. Mamka přišla s tím, že v ZUŠce dělají s děckama papírové tkané polštáře, nejspíš to vypadá tak, že protkávají pruhy papíru a dovnitř se nacpou papírovou drť ze skartovačky. Pak by si děcka chtěly udělat i nějaký opravdový polštář, co si vezmou domů. Nemusela jsem nad tím dlouho přemýšlet, není to poprvé, co zkoušíme utkat něco už konkrétního tvaru. Mamka si teď o vánocích tkala baret, a kdysi dokonce vestu. Už je to delší dobu, co jsme našli návody na futrál na brýle, tohle jsem vymyslela podobně, jen ve větším měřítku :)..

Vystřihla a slepila jsem tři vrstvy kartonu, asi o 2-3 cm delší na každé straně než polštář. Ten prostřední karton byl ještě o kus širší na každou stranu a do něho jsem vystříhala zuby, ve kterých držela osnova. Rozmezí jsem určila asi 3/4 cm, ale na konci se ukázalo, že to mohlo být hustší. Hlavně tedy příště vezmu silnější provázek na osnovu. V každém případě by měl mít útek (to, čím vytkávám) a osnova podobnou tloušťku.
. . . . . .
Na vytkávání jsem zvolila materiál zvaný "kapesníkovina", který mamka přivezla z nějakého kurzu, množství klubíček různých odstínů nám leží už pár let ve skříni. Na jedné straně jsem tkala kolem kartonu "za roh", na druhé jsem se snažila moc neutahovat, to je největší problém, aby okraj zůstal rovný. A na třech místech jsem nechala dvojice provázků na budoucí mašličky, což jsem vymyslela jako nejjednodušší způsob zapínání polštáře. Protože je kapesníkovina velmi chatrná, je každá sňůrka spletená ze třech do copu a na konci zašitá. Když jsem ve vytkávání blížila hornímu okraju, karton jsem zohla ať mám víc prostoru. Ke konci jsem ho vyndala úplně a zbytek dotkala jehlou jen tak na koleni.. Zavazování na boku není příliš praktické (navíc příště tam dám ještě aspoň +3cm obalu), asi by se tam dal bez problémů třeba v ruce všít zip, ale uvažovala jsem tak, aby to pro děti bylo co nejjednodušší.
Budu informovat dál, jak se tento prototyp ujal, nebo jestli se vrhnou ve výtvarce spíš na ten rozpustný vlizelín :)..
Jako bonus tomuto článku ještě přihazuju tričko s ručně obšitým výstřihem, které jsem koupila ještě v Brestu a rozešité mi leželo ve skříni už rok. Když jsem zvětšovala výstřih, vymyslela jsem si, že tam udělám ruční výšivku. Ještě, že jsem to neudělala složitější, tričko bylo levné a asi se brzo rozpadne :) Navíc se tento druh pružného materiálu (není to plátnová vazba, ale jako když se plete svetr, nevím, jak se tomu přesně říká) hodně blbě propichuje :( .. no ale nápad ještě někdy příště použiju :).. Protože se prošitím látka dost vytahala, navlíkla jsem do tunýlku prádlovou gumu..

Jak se (ne)fotí svatba - aneb - pár začátečnických omylů

21. února 2008 v 18:51 | Ellanor |  Foto a grafika
V prvé řadě je nutno upozornit, že ač budu psát o svatbě mých kamarádů, kterou jsem vloni v červnu fotila, neobjeví se v tomto článků (téměř) žádné fotky, ani žádný odkaz na ně. Pokusím si tedy vystačit s tím, co je. Se slovy..
Tento článek bude obsahovat pár začátečnických rad, nic převratného. Nejzásadnější ponaučení je to, že nejdůležitější je ujasnit si podobu výsledku celé akce, prostě pořádná domluva předem se svatebčany. Tak to vlastně platí obecně na všech "kšeftech"..

Příprava, technika a lidi
Nápad, že tam budu fotit vzešel z mé hlavy, nabídla jsem se a domluvili jsme se, že budeme s Egonem "dva hlavní fotografové". Protože to byla má první svatba, na které jsem měla fotit (a první svatba, kterou jsem měla možnost navštívit od strýcovy svatby, což je asi 20 let), snažila jsem se na to nějak dobře teoreticky připravit. Prostudovávala jsem galerie profesionálních fotografů, vyptávala jsem se lidí, co s tím mají zkušenosti. Egon dával dohromady seznam "povinných fotek" :).. Den před obřadem
jsme se sešli v hospůdce a ujasňovali jsme si harmonogram jeden a půl hodiny trvajícího obřadu se mší v kostele. Přáním nevěsty bylo, že by fotky měly být spíš "pěkné" než "zajímavé", čemuž jsme se slíbili vyhovět. I když já o sobě vím, že se budu pořád snažit o šílené momentky, no ale mezi tím i strojené fotky budou, to se člověk taky musí naučit :o).. Zbytek odpoledne jsme strávili běháním po Špilberku a Petrově a zkoušením záběrů na co nejlepší fotky novomanželů. K večeru jsme plynule přešli do takové malé Svícy :)..
Nakonec jsme hlavní fotografovíé byli tři, na pomoc nám přišel ještě Wulf. Já jsem si od Honzy půjčila Canon 350D (tehdy jsem se s tímto strojem ještě celkem bála :), Egon měl Canon 20D a Wulf Canon 300D. To mělo jednu velkou výhodu, že jsme si mohli objektivy, které dokonale pokryly rozsah od 10 do 200 mm, navzájem půjčovat.

Den D, hodina H
Počasí se nám vydařilo, bylo mnohem lepší světlo než den předtím. Do kostela se sešlo velké množství lidí a za ty skoro dvě hodiny jsme měli mnoho času vše statické vyfotit. Horší to bylo (aspoň tedy u mě) s nejdůležitějšími okamžiky. Věděli jsme, kdy přijde na řadu manželský slib, navlékání prstýnků a polibek. Stejně jsem tam nestihla doběhnout, tak jsem si ríkala "Egon to určitě vyfotí".. a jen jsem doufala, že si neříká on to samé o Wulfovi.. a Wulf o mě ;)).. Navíc oddávající kněz (kamarád snoubenců) si pro ně připravil překvápko, u kterého se smál celý kostel, nejlepší záběr na rozesmáté snoubence jsem měla já, ovšem měla jsem blbý objektiv, než přiběhl Egon, byla největší sranda pryč..
Co jsem nečekala bylo, že mě to tak dojme, být ženská a ještě navíc zainteresovaná, je asi ta nejhorší kombinace pro svatebního fotografa :o).. Takže jsem krom kompozic a expozic musela ještě hlídat, jestli nemám rozmazané oči :o)..

Na skok v Barceloně

14. února 2008 v 21:55 | Ellanor |  Cestování
Mám teď chvíli čas, takže dodělávám staré resty, což zahrnuje i listopadový výlet do Barcelony..
4. - 7. 11. 2007

Využili jsme na konci léta nabídky levného chartrového letu a na začátku listopadu jsme se na dva a půl dne zaletěli ohřát s Honzou a kamarádkou Evou do Barcelony. Rozpočet byl celkem příjemný. Letělo to přímo z Brna a celkově nás zpáteční lístek vyšel asi na 1100 kč.. Nevýhoda byla ta, že letadlo přistálo v asi hodinu a půl vzdálené Gironě, takže zpáteční jízdenka mezi těmito městy (21 €) cenu cesty zhruba zdvojnásobila. Dodatečně jsme se dozvěděli, že i Girona je zajímavé město s historickou a moderní architekturou, takže až se tam vypravíme příště, určitě do Barcelony hned tak pospíchat nebudeme :).. Letenka byla také tak levná, protože jsme se, krom sezóny, vyhli také víkendu. Byli jsme tam od neděle do středy, což bylo pro pracujícího člověka (všichni krom mě) nevýhodné, ale zase jsme ušetřili i na ubytování (hostel objednaný dopředu mimo víkend asi za 14 €/noc).


Měli jsme s Evou sraz v neděli ráno v Brně na letišti v Tuřanech, kde jsme se díky časové rezervě mohli pokochat novou odletovou halou. Do Girony se letí tak dvě hodiny, pak ještě ten přesun do Barcelony a tam hledání hostelu. No vyrazili jsme do města pozdě odpoledne.. Protože byla nejblíž Sagrada familia, symbol Barcelony, celý zbytek dne jsme věnovali jí. Gaudího plán této katedrály je tak velkolepý, že to budou stavět asi ještě deset let.. Už teď věže mnohonásobně převyšují okolní zástavbu a to ta nejvyšší ústřední, která ještě ani nestojí, bude ještě o třetinu vyšší. Na druhou stranu to láká turisty aby se do tohoto města vraceli, aby si porovnali o kolik se pokročilo od poslední návštěvy :).. Vnitřek katedrály je v podstatě rozdělen nepravidleně na tři druhy prostorů: tam kde se staví, obehnáno zábradlím, prostor pro turisty a místo pořádání bohoslužeb. Nejvyšší plechový plot byl mezi posledními dvěmi :o).. Stavební prvky organických tvarů, které jsou tak typické, se dnes vyrábí ze sádry na dřevěné kostře, formy a kusy se válely skoro všude. Vystáli jsme si frontu na výtah na vyhlídku v horních věžích. Tam jsme se ofukováni větrem kochali vyhlídkou po Barceloně a zejména naprosto úžasným urbanismem celého města. Krom jiného také detailní pohledy na rozmanité špičky věží katedrály, chrliče a pohled na staveniště shora stály za ty dvě eura, co stál ten výtah :)).


Ještě po večeři jsme se rozhodli, že přece nemůžem jít spát únava neúnava a z kopce dolů směrem k moři jsme došli až k Torre Agbar, která je od Jeana Nouvela. Podle pohlednic má různé druhy nasvícení, my jsme tam přišli zrovna v době kdy frčela trikolora :)..