Prosinec 2008

Pár předvánočních momentů

23. prosince 2008 v 23:54 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Stromek už má svíčky, dárky už jsou omašlené, salát je hotov, zbytek zítra už snad stihnem.. Během předvánoční doby se mi stalo pár drobností, které stojí krátce za řeč.

Patřím mezi lidi, kteří fakt nemají rádi když jim někdo něco vnucuje. Jednou mě na ulici zastavil pán v saku a chtěl ať změním pojišťovnu. Řekla jsem mu, že tyto rozhodnutí na ulici nedělám. On na to, ať si zvykám, že se tomu říká "direct management" a že to v budoucnu bude stále častější. Oni se tihle lidé vždycky snaží zaseknout drápkem a zanechat aspoň pochybnost, například jedna paní mě shrnula slovy, že na to budu muset přijít sama, že její výrobek potřebuju.. že nakonec ještě ráda přijdu.. mno, zatím to v plánu nemám :o)..

Většinou když potkáte na ulici dobrovolníka, který prodává něco pro dobročinné účely, nejde tak úplně dělat, že ho nevidíte. Jednou mi jeden řekl něco jako "děkuji, že jste se na mě aspoň usmála". Takže se tím snažím řídit, úsměv a slovo "děkuji" většinou funguje jako nejjemnější a nejrychlejši domítnutí.
Když jsem byla posledně ve Zlíně, před Obchodňákem jsem u jednoho bezdomovce s touto taktikou moc neuspěla. Ani nevím, co mi to chtěl vlastně prodat, zrovna jsem něco jedla, tak jsem se na něho jen usmála a šla dál. Jaké bylo mé překvapení, když se za mnou ozvalo "čemu se smějete ?!". Po pár krocích jsem na něho otočila zamračený obličej, ale zastavovat jsem neměla v úmyslu. Spíš jsem krok nenápadně zrychlovala, protože na mě opakovaně zlým hlasem volal "čemu se smějete ?!!"..
Těžko říct, jestli nebyl při smyslech, byl opilý nebo paranoidní.. poučení z toho nevyvodím, spíš mě děsí, co budu dělat až potkám příště jakéhokoliv člověka tohoto druhu.. Asi se budu usmívat jenom přiměřeně nebo radši otočím hlavu na druhou stranu.. nebo radši nebudu vycházet na ulici :)..

Nakupování vánočních dárků je proces nejednou rozebíraný, dají se zvolit různé taktiky nebo kličky. Já jsem letos měla trochu štěstí v neštěstí a jaký to přinese úspěch se dozvím už za pár hodin. Neštěstí bylo, že jsem začla relativně pozdě, kupovala jsem dárky ode mě pro jiné lidi (klasická varianta). Pak dary, které budou jiní lidé dávat jiným lidem (tzv "najatý Ježíšek", příkladem je taťka a bohužel i třeba Honza :o)).. A v neposlední řadě i dary, která budou jiní lidé dávat mě (tento model je velmi praktický, tudíž neromantický, typické u babičky nebo mamky). Štěstí jsem měla v tom, že kam jsme vešli, tam jsme něco vybrali. Uvidíme pod stromkem zda naše snaha bude korunována úspěchem.

Před pár dny jsme s Honzou, se Zuzkou a Radimem rozebírali, jak má vlastně vypadat vhodný dárek. Měla by to být věc, kterou dotyčný potřebuje, ale sám by si ji nekoupil. Není lehké vpasovat se do těchto mantinelů, většinou tam spadají věci hodně drahé, těžko sehnatelné nebo opravdu mistrně vymyšlené.. No.. Peníze do obálky jsou poněkud trapné, ale letos i k tomuto nakonec přikročíme :))..
Vloni jsem se dost vyřádila při zdobení perníčků. Letos jsem si to odbyla už v září, kdy se mi vdávala spolužačka a chtěla perníkové srdíčka místo koláčků. Zbytek těsta jsem si schovala na vánoce a před dvěma týdny jsem to vytáhla z mražáku a dala se do pečení. Pořád mi ale bylo divné, proč cítím sýr a dokonce to nebyl jen můj dojem.. Ostatní si mysleli, že peču něco slaného a ne perníčky.. chutnaly taky trochu divně.. Po chvíli mi to došlo: než se těsto odstěhovalo do mražáku, sdílelo v ledničce celkem dlouhý čas s uleželými francouzskými sýry :o).. Výsledkem byly naprosto unikátní perníčky, takzvaná limitovaná edice !... Nová generace perníčků ! ..aspoň tak jsem to vychválila všem, kdo ode mě perníček dostal :o).. Naštěstí se chuť uležela tak nějak zpátky a je hodně perníková, vůně je ale stále sýrová.. tedy vlastně byla, perníčky už jsou pryč, Honzovi velice chutnaly (a pak, že prý nejí plísňové sýry ;)).. :)..