Září 2009

Zimní víkend v Londýně

26. září 2009 v 10:00 | Ellanor |  Cestování
15. - 18. 1. 2009

O tomto výletu vlastně nikdo nic neví. Odletěli a přiletěli jsme v době kdy bylo všechno tak nějak víc na knap než obvykle a v důsledku toho se pohledy neposlaly, fotky nezpracovaly a nikomu neukázaly, nikomu jsme o tom ani pořádně nepovyprávěli. Naštěstí zpětně napsat stručný cestovní denník není problém, protože jsem si na místě dělala zápisky do deníčku. Nejsou sice psané moc smysluplně, ale jako osnova budou (v kombinaci s datumem na fotkách) stačit.

Pokud uvidíte písmo jiné barvy než bílé, znamená to přímou citaci ze zápisníku. Jinak řečeno, zážitek psaný (někdy i) v přítomném čase.

Čtvrtek 15. 1. 2009

15:00 dramatický odjezd z Jundrova, 15:30 příjezd na letiště Tuřany. Při kontrole u odbavení jsme museli částečně vypít a částečně vylít pleskačku plnou slivovice, už nevím, koho to napadlo, že by to mohlo projít (určitě Honzu ! :)). Letadlo odlétalo na čas a bylo úplně plné včetně malých dětí. Let trval 1 a 3/4 hodiny, ale vlastně jen 45 minut. Svým způsobem je to nejdál, kde jsme kdy byli, protože je to poprvé, co jsme byli v jiném časovém pásmu.

Po příletu na letiště Standsted jsme se stali lehce obětí tamních dopravních firem umožňující spojení s centrem Londýna. Nakonec jsme koupili zpáteční jízdenku za 2x £14 od společnosti, jejíž název už není důležitý. Přímo na letišti jsme si koupili OYSTER CARD, na kterou jsem dojeli zbytek cesty vlakem až k místu, kde jsme bydleli. Karta sama stojí £12 a nabili jsme si kredit £10 a cestu jsme si "vypípali" (karty jsou bezdotykové a pípají :).

Btw týden po našem návratu prolítlo internetem video z nádraží Liverpool street station, které se natáčelo ten den, kdy jsme přiletěli, ale dopoledne a my jsme tam přestupovali až večer.. a pak ještě několikrát, něco podobného jsme tam ale už znova nezažili :)).. (Dodatek 2012: článek o podobných "flash mob" akcích tu.)

Na ulici, kde jsme hledali naše ubytování se proháněli rozjaření černoší a Arabi. V nočních hodinách jsme se tam necítili nejlépe, ale přes den je to určitě místo, kde se i malé robátko nabojí přejít ulici - samozřejmě na zelenou a po správném "look right".
Ubytování obecně bylo asi nejslabším místem našeho pobytu, zvolili jsme totiž nakonec ubytovnu pro Čechy, ale pro dlouhodobé bydlení, takže například povlečení nás fakt nenapadlo si brát. Pokojík je malý a velmi skromný. Do hřebenu střechy se vmáčklo poslední patro ubytovny, chodbička s kuchyňkou, mikrokoupelna a dva malé pokojíky. V jednom my, v druhém nějací dlouhodobí obyvatelé. Na posteli se dá pod šikmou střechou akorát sednout a když chce člověk vidět Londýn, stoupne si na židli na špičky a vykukuje střešním okýnkem. Jako třeba teď Honza, který se tam cpe rohlíkem.

Pátek 16. 1. 2009

Ukázalo se, že jsme špatně zásobeni mapami, ani Honzu už nebaví to hledat na Ipodu, což je co říct. Koupili jsme si tedy "London handy map" hned, jak jsme vystoupili u London Bridge.

. . . .
Fotky: první - pošmourné dopoledne a Tower Bridge, druhá - Shakespearovo divadlo, třetí - Millenium bridge, čtvrtá - pohled z mostu na divadlo

Šli jsme po pravém břehu Temže k Shakespearovu divadlu, které je obdivuhodnou rekonstrukcí (spíše replikou) ze 16. století, včetně hrázděného zdiva a doškové střechy. Dovnitř jsme se bohužel neměli jak dostat, alespoň jsem si prošli foyer, shop a okolí stavby.
U Tate modern (kde mě trochu mrzí, že jsme nešli) jsme zahli na Millenium bridge a na druhé straně nás hned po pohledu na katedrálu sv. Pavla, která je ve výhledu, zaujal moderní dům Armády spásy, kam jsme zašli na menší oběd.


Květináč na orchidej a na štěstíčko

16. září 2009 v 12:11 | Ellanor |  Nápady
Není to tak dlouho, co se u nás zabydlely dva nové květináče. Jako všechna moje keramika, to byl běh na dlouhou trať, naštěstí tentokrát se zdárným výsledkem :)..

Už před delší dobou jsem vymyslela květináč na orchideje, který by umožňoval přístup světla i ke kořenům. Později jsem zjistila, že jsem neobjevila Ameriku, prodávaji se třeba květináče z mléčného skla (bohužel zatím jsme našli jen vzorované :(( )..

Když jsem měla zas jednou volný víkend ve Zlíně, vzala jsem zbytek hlíny a z plátů jsem udělala květináč s nepravidelným okrajem. Aby se ke kořenům orchidejí dostalo světlo, prořezávala jsem do horní poloviny stěny menší otvůrky. Chtěla jsem kulaté, aby byla statika co nejméně ohrožena ;o)).. Protože v televizi na ČT2 zrovna běžel tématický večer o meteoritech, není třeba vysvětlovat tvar děr, jsou to meteority a bolidy. (Bolid je hořící meteorit při proletu atmosférou.) Květináč je z bílé hlíny s průhlednou glazurou.

Další z návštěv Zlína jsem zpracovala zbytky po prvním květináči. Kolem formy (džbánu potaženého mikroténovým sáčkem) jsem vrstvila a kroutila válečky z hlíny. Až jsem došla do potřebné výšky, džbán jsem dala pryč, nalepila jsem stěny šlikrem na dno a začala zatírat zevnitř. Prstama nebo špachtlí se přidává hodně měkké hlíny. Je nutné, aby nebyla oschlá, s tím by se člověk nedomluvil, když se při tak obrovském množství spojů chce vyhnout šlikru a vnitřní stěnu úplně zahladit.

Hlína je bílá stejně jako na prvním květináči, ale je na ní poloprůhledná glazura olivové barvy. Poloprůhledná glazura zateče do děr kde jsou pak odstíny tmavší. Já mam někde tmavší i vršky válečků, což je asi způsobeno tím, že tam byla glazura setřena, aby byla tato místa světlejší.. No keramika je prostě velká alchymie :o))).

. . .

První fotka je ještě neohlazený polosuchý květináč, druhá pak hotový. Neměla jsem nijak změřený vnitřní plastový obal orchideje, takže je tam vmáčklý trochu násilím a trochu leze ven :).. Třetí fotka je vyschlý květináč z válečků, je vidět, jak je zevnitř zahlazen. Vedle nedoschlá čutora, která je zatím u ledu a nějaké dodělávky náušnic. Poslední fotka: květináč pózuje na zábradlí.

(Věnováno Tince. :))