Říjen 2009

Bleděmodrá sukně s obláčky

31. října 2009 v 9:50 | Ellanor |  Nápady
Naivní, možná až primitivní, sukýnka s našívanými obláčky, kterou dostala moje kamarádka Sangí jako dárek k narozeninám. Původně jsem ji šila na sebe a pak jsem si řekla, že bude slušet spíš někomu štíhlejšímu :)..
Byl to můj první pokus s našíváním aplikací, přestože už mám šicí stroj aspoň půl roku :).. Bílá látka je len a ta světle modrá nějaká lehká šatovka. Je vidět, že se to ve švech skrčilo :( .. Naštěstí to v případě obláčků není zas taková hrůza, dá se říct, že je to schválně :o)..

Kdo zná moji tvorbu poslední doby, rychle si domyslí, že je to takový kříženec ubrusu s volskými oky a trička se vzdušnými zámky :).. Oba nápady se mi líbily natolik, že jsme je chtěla dál rozvíjet. Původně jsem začla tuto sukni šít už vloni v létě, když jsem ještě ani neplánovala koupi nového šicího stroje, takže jsem se s obláčky mořila a otrocky je špendlila a obšívala na normálním šlapacím stroji. Teď už mám stroj s entlem, takže se v poslední době nemůžu nabažit hustého stehu a našívání látky na látku :)..

Zkoušela jsem na tom dva způsoby našívání. Měla jsem už většinu obláčků obšitých na stroji normálním stehem, nebylo to moc pěkné, takže se mi hodilo, jak to entl překryl. Některé menší obláčky jsou obdélník látky, na které jsem obšila tvar obláčku a až pak vystřihla. První způsob je zbytečně pracný a nevzhledný, u toho druhého se zas musí dát pozor při vystřihování. Řidčeji tkaný len je na to vhodný, ale už jsem zkoušela i tvary z mančestru a až příliš často jsem rozstřihla i nitě..

Pár drobných postřehů a ponaučení:
1. Nutno být myšlenkama na zemi při přišívání zipsu, aneb našívat zips na správnou stranu (eeé, to je vlevo nebo vpravo ?) :)
2. Příště už nebudu při koupi zipsu jen tak mávat rukou a střílet od pasu jeho délku, majitelka sukně si to pak musí přetahovat přes hlavu %)..
3. Spodní lem a jeho pěkné zakončení je nejnáročnější část sukně. Když si s tím člověk hraje a obšívá to v ruce, tak se to časem vytrhá (v pračce, při kombinování dlouhé sukně a goretexek s háčky na tkaničky, apod ;o)). Mám to vyzkoušeno už dávno, teď jsme to zašila na stroji a doufám, že to nebude nikdo zblízka prohlížet :(.. Správné řešení zatím neznám. Příště zkusím spodní lem něčím překrýt :)...
4. Zato přišívání podsádky v pase i za dolní okraj mi přijde jako pratické a nenápadné řešení.

Jednodenní kurz smaltování v Brně - Juliánově

16. října 2009 v 23:10 | Ellanor |  Kurzy a workshopy
Protože letos jsem se v létě nedostala na Folkové prázdniny v Náměšti, vznikl mi v hlavě velký přetlak způsobený absencí výroby smaltovaných šperků :o).. Musela jsem tedy hledat, kde si svou touhu vynahradím a našla jsem kurzy jednoho šikovného pána - Oty Koláře v jeho soukromé školce v Brně - Juliánově.
Na jednodenní kurz, který probíhal v sobotu 3. 10., jsme se sjely se sestrou a s mamkou doslova ze všech stran ČR - Pavla z Prahy, já z Brna a mamka ze Zlína :). Začínalo se v deset a předpokládaný konec byl ve tři odpoledne. Technika byla na jeden výpal, což časově umožňovalo dozdobení ketlováním.

Protože jsem se vrhla na složité a drobné tvary (u mě to ani jinak nejde), vyrobila jsem za těch nekolik málo hodin jen troje naušnice. Pavla jako správná ekonomka umí využívat čas a odvezla si patery. Vyráběly jsme jen naušnice, protože náhrdelníky skoro nenosíme, ostatní účastnice si ale dělaly i soupravy :)..

Technika "na jeden dobrý", tzn na jeden výpal umožňuje i vrstvení smaltu a zapékání drobných korálků.

Shodly jsme se na tom, že to bylo málo někdy se zas musíme ke smaltům vrátit.

Galerie a stránkách smaltíky.cz, moje nejoblíbenější naušnice (s červenýma korálkama) tam ale bohužel zařazeny nebyly.. mno ale zas jsou tam i jiné :))..

Zasněžené pionýrky

1. října 2009 v 20:27 | Ellanor |  Foto a grafika
Tyto fotky leží na disku od začátku února. Říkala jsem si, že se musí uležet a dneska mě napadlo, že jim to nejspíš už víc nepomůže :o).. Vybrala jsem tedy pět svých nejoblíbenějších fotek...

Minulou zimu sněžilo v Brně pořádně asi dvakrát. Když to bylo poprvé, šla jsem kolem této sochy a zaujalo mě, jak sníh sochu změnil. Vyfotit jsem ji ale nestihla. K mému štěstí se chumelenice po pár dnech opakovala..

Pionýrky mávající pučícími ratolestmi mají celoročně odhodlané obličeje. Tyhle nadýchané čepice jim však dodávají zcela jiný výraz. Jak se do nich strefují školáci sněhovýma koulema, už nejsou ty čepice tak neporušené, ale co už, správná pionýrka něco vydrží. Povšimněte si jak mají zaťaté pěsti.