Duben 2012

Piknik v Ronchamp a slejvák v Modeně

25. dubna 2012 v 19:00 | Ellanor |  Cestování
Letošní jaro jsem se dostala na dvě entomologické burzy na tradičních místech - v Lyonu a v Modeně v severní Itálii. Byly to obě jen víkendové akce, ale každá z nich přinesla, krom setkání se starými známými a cvičení reakcí v cizích jazycích, také architektonické bonbónky pro potěchu duše i oka :)...


Cestou do Lyonu jsme odbočili z dálnice a zastavili se v Ronchamp, u poutní kaple Notre Damme du Haut funkcionalistického architekta Le Corbusiera. Zastavovali jsme se tam už jednou, ale už tehdy jsem psala, že se tam chci vrátit a bez spěchu se pokochat. To se mi tentokrát podařilo. Za poslední čtyři roky na tomto kopečku došlo k výrazné změně. Byl postaven nový vstupní pavilon, krásně zakousnutý do terénu. Taky šlo vidět, že i kapli se intenzivně věnují, praskliny na jeho nejfotogeničtější špici už byly (minimálně) zamalované. Udělali jsme si piknik a zcela bez turistů jsme dumali nad funkcionalismem, železobetonem a rozlitým octanem etylnatým v kufru auta :))..


Asi před dvěma týdny byla burza v Modeně, rozhodla jsem se, že tam pojedu hlavně kvůli Kaplického muzeu, které je tam nově asi měsíc otevřené. Je to muzeum značky Masserati. Zde bych chtěla upozornit, že tomuto vůbec nerozumím, a dost nás to zmátlo už když jsme o tom hledali informace. Ulice je Via Paolo Ferrari, na rodném domě (tomu naproti muzeu) je napsáno Enzo Ferrari, tak čert aby se v tom vyznal. Ovšem díky archiwebu a s pomocí GPS jsme přesně věděli kam jet, abysme se to našli:)..

Bretaň v Brně!

19. dubna 2012 v 14:08 | Ellanor |  Akce a výlety
Včera byl úžasný večer. Jen těžko se vysvětluje, jaké to je, když se vám dostane Bretaň pod kůži a stoupá vám adrenalin z těch podivných tanců, které jsou tak vzdálené tomu, co se dnes běžně u nás tancuje. Samozřejmě pokud nemáte co do činění s historickými tanci, hlavně bránly, pak se v tom najdete celkem snadno :).. Člověku se zakousne pod kůži snadno také bretonský zpěv. Slyšet něco takového naživo, to si hned připadáte jak v námořnické hospůdce, za oknem prší a rozbouřené moře jde slyšet až sem :)).. Inu a tak se stalo, že jeden z nejlepších bretonských zpěváků Yann-Fañch Kemener zavítal do Brna, do Uměleckoprůmyslového muzea a my všichni jsme tam na mozaikové podlaze křepčili a plesali až dokud nás kvůli nočnímu klidu nevyhodili :o)..

Velké poděkování patří organizátorům, hlavně Mikulášovi Bryanovi, o.s. Rond z Prahy, kteří toto turné pořádají. Také doprovodné kapele M3, a muzeu, které nás vpustilo do prostor, které podle mě nejsou určené k tanci. Tančilo se tam ale skvěle, nejlepší byl ochoz nahoře, ze kterého se daly sledovat hadovité tance pěkně z nadhledu :)..

Malíčky jsme měli, myslím, všichni vytahané víc jak horolezci. Když měl někdo prstýnek, tak jeho soused to měl o to krušnější. Tento druh tanců opravdu není pro nikoho, kdo nemá rád kontakt s cizími lidmi. Asi se tak utužovala bretonská hrdost a pospolitost v tom drsném nehostiném kraji na konci světa. (Finistére - západní část Bretaně, čili "konec světa". Pen ar Bed, ten samý regionální název v bretonštině znamená "břicho světa".) :o))..

Masakr Čokovoko

12. dubna 2012 v 10:15 | Ellanor |  Zaujalo mě
Protože v této rubrice jsem nasadila kulturní laťku hodně vysoko, mohla bych to trochu odlehčit :).. Prosím, než si pustíte následující klip, přečtěte se nejdřív můj komentář. Skupina Čokovoko je fenomén současného brněnského udergroundu. Tento směr naprosto nesleduju a krom toho i nesnáším rap. Tydle dámy neumí zpívat ani rapovat, a už vůbec neumí skládat hudbu. (Tu jim dělá někdo jiný.) Jejich texty jsou syrové, vulgární a neberou na nic ohledy. Ovšem mě jejich verše naprosto dostávají. Jednou jsem se začla tak smát, že jsem spadla ze židle :o)).. Navíc téma této písně se zaobírá změnami hodnot, které přichází u ženy okolo třicítky, takže je celkem chápu. I když já jsem teda nikdy netrávila víkendy přivázaná na větrnou elektrárnu ;o))..

Velikonoce přijďte

3. dubna 2012 v 14:52 | Ellanor |  Nápady
Dekorace interiéru ani oslavu svátků nikdy moc nepřeháníme. Letošní velikonce jsou ale takovou světlejší výjimkou. Vloni na workshopu s tetama jsem udělala několik krásných kraslic, ale nestihla jsem je už nikam pověsit, protože workshop byl na Bílou sobotu. Letos jsem je tedy vytáhla zavčas a musím říct, že tento způsob zdobení je i praktický, vyfouklé vajíčka dobře vyztuží :)..

Nápad s lepením skořápek je starý z dob, kdy jsem ještě chodila do výtvarky. V nějakém časopise jsme se inspirovaly a polepovaly tehdy bílé vajíčka nebarvenými hnědými skořápkami a naopak. Před dvěma lety jsme zdobili vajíčka na tvrdo hodně na poslední chvíli. Našla jsem tehdy jen dvě barvy: modrou a oranžovou, vajíčka byly tedy polepené skořápkami kontrastních barev. Tehdy jsem si taky zkusila hrát s velikostmi nalepených skořápek. Dalším stupněm bylo to loňské zdobení. Skořápky jsou různých barev nebo bílé a taky mají různé velikosti, vrtsvení, tvary nebo různé rozestupy.

. . .


Dechberoucí Bolero

2. dubna 2012 v 0:03 | Ellanor |  Zaujalo mě
Tentokrát sem dám krásný příklad moderního baletu. Tuto choreografii jsem náhodou našla na YT před pár lety a jsem jí dodnes fascinována. Pokud se na ni chcete podívat a patřičně se pokochat, udělejte si čtvrt hodiny čas, uvařte si čaj a pohodlně se usaďte. Stejně jako samotná skladba Bolero totiž i choreografie graduje velice pozvolna. Ovšem velice napínavě. Překlikávat to dopředu a čekat, kdy se to konečně rozjede, nemá moc cenu. Doporučuji prohlédnout si to v klidu od začátku do konce.