Květen 2012

Utopeni v tokajském

31. května 2012 v 0:05 | Ellanor |  Cestování
Ani nevím jistě, jak se to stalo, ale uplynulý víkend jsem se ocitla na východním Slovensku v kraji Tokajského vína.

25. 5. není jen Ručníkový den (na který jsem letos ostudně zapomněla), ale má svátek svatý Urban, což je patron vinařů, takže hned sobotu potom se konalo Požehnání mladého vína, ochutnávka tokajských vín přímo ve vinných sklípcích.

Pokusím se to tu stručně shrnout. A musím v prvé řadě upozornit, že nejsem znalec vína. Víno mám ráda, ale nejsem odborník. Metodou pokus-omyl mám oblíbené nějaké odrůdy a značky. Ráda jsem tedy využila možnosti rozšířit si obzory ve slovenských pivnicích. (Jedno z mých drobných jazykových nedorozumnění: pivnice=sklep, sklípek, takže spojení "vinná pivnica" vlastně není vůbec nic divného.)

Přijeli jsme do Košic v pátek večer a v sobotu ráno se přesunuli ještě více na jihovýchod do tokajské oblasti. Ochutnávka probíhala ve třech vesničkách slovenského pohraničí: Malá Tŕňa, Velká Tŕňa a Čerhov. Celá akce začínala v devět ráno a stála 20€, z toho 5€ bylo ve formě poukázek na víno nebo občerstvení.

. . .

U zápisu jsme dostali taštičku, co si každý pověsil na krk a v ní bylo napsáno jeho jméno a adresa, kam ho jako trosku mají poslat po skončení akce... Ne, dělám si srandu :o)).. Taštičku jsme sice nesli na krku (mě jako jediné to vadilo), ale byla v ní vlastní sklenička, mapka a jízdní řád autobusů. A hlavně povídání o každém vinařství a tabulka, kde si ke každému ochutnanému vzorku člověk psal poznámky a hodnocení. Tak i teď přesně vím, co jsme pili a jak mi to chutnalo :)).. (Jako vtipný bonus jsme dostali i propisky s logem akce, ale skoro ani jednomu z nás nepsala :)).

Landsknechtský vandr údolím Rokytné

29. května 2012 v 14:52 | Ellanor |  Akce a výlety
"Vandr byl vandrfl." (4. - 6.5.2012)

Ztěžka se belhám k notebooku, opatrně usedám a dávám se do sepisování krátké reportáže z letošního historického vandru. Jako první je třeba napsat, že se sice belhám, ale ne moc a hlavně jsem spokojená jak to letos opět dobrodružně a příjemně dopadlo. Ač mě - jak se říká - bolí svaly, o kterých jsem doposud netušila a nemůžu přijít na to, jak si je protáhnout.

Začněme fakty, které pro jistotu zopakuji. Landsknechti jsou němečtí profesionální vojáci z první poloviny 16. století, konkrétně se pohybujeme (již několikátý rok) v roce 1525. Byli na svou dobu dobře placeni a měli mnohá privilegia. Měli dekretem povoleno, že si mohou oblékat co chtějí, čímž vzniklo jejich specifické pestré oblečení, plné renesanční extravagance. Společně s nimi pochodovaly i táborové ženy, často se psy a prý i dětmi. Děti jsme letos neměli, psa jen jednoho. Asi by měla mít podle rytin každá žena svého psa, do příště bych měla nějakého splašit :o)..

Samozřejmostí tohoto vandru bylo vše dobové, tzn jídlo, všechny vrstvy oblečení, batoh, věci na spaní i hygienické potřeby (jak došla slivovice, čistili jsme si zuby žvýkáním máty :o)).. Povoleny byly jen nezbytné léky a pomůcky (brýle, náplasti, prášky proti alergii), za vše ostaní byly trestné body. Letos jsem měla asi jen tři nebo čtyři, což je dost posun :o)..

Vyrazili jsme z Brna v pátek k večeru, kousek za Moravským Krumlovem jsme si vyhlídli rokli ze studánkou a mariánskou kapličkou, kde jsme se připravili ke spánku. Byl ten supersilný úplněk, takže vůbec nebylo potřeba zapalovat svíčky a bylo vidět dobře celou noc. Snažila jsem se letos (konečně, už je to můj třetí vandr) vyrobit oblečení tak, aby mi nebyla v noci zima. Opět se mi to úplně nepovedlo, ale příští rok už to bude určitě ideální a žádný mrazík ani rosa mě neohrozí :o)..

Naše sobotní trasa vedla směrem do Ivančic, což může být okolo 10 km krásným údolím řeky Rokytné. V krajině se střídají louky a lesy s chatařskými oblastmi, prostě ideální na kolo i vojenský pochod :).. Počasí bylo perfektní, přestože hlásili bouřky a kdovíco. Bubnovali jsme do pochodu a když nám došla zásoba historických písní, zpívali jsme jakékoliv vojenské a pak už jakékoliv, co se hodily do pochodu. I "Na kopečku v Africe stojí stará věznice..." :)))..


Hudba nebo tanec v metru či na nádraží

23. května 2012 v 10:48 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Možná jste už někdy slyšeli, jak se lidé sejdou na náměstí a tam na pár minut "zmrznou", podobnou akci jsme měli i v Brně. Třeba se k vám něco doneslo i o pochodu zvaném Zombiewalk, která se koná už i v Praze. Občas se třeba dočtete, že v New Yorku v metru jeli lidé bez kalhot nebo na nějaké náměstí svedli polštářovou bitvu. Tyto akce definuje pojem "flash mob".

Principem účinkujících-performerů je, kromě secvičení vystoupení, nenápadně se sejít na veřejném místě a hlavně zase nenápadně odejít a ztratit se v davu. Účinkující musí být ochoten trénovat třeba několik týdnů, aby byl součástí ani ne pět minut krátkého anonymního vystoupení. Jde tu hlavně o kouzlo okamžiku a reakci náhodného kolemjdoucího.

Je toho v posledních pár letech dost a dost, i když samozřejmě spíš ve světě ve větších městech. Dokonce už jsem se dočetla, že je toto téma prý vyčerpané. Já z toho ten dojem nemám, hlavně mají podle mě budoucnost nejzajímavější flash moby, které jsou taneční nebo hudební. Sama oceňuji spíše ten druh projektů, který má nějakou uměleckou hodnotu nebo aspoň lidi "jen" potěší. Pokud je děsíte nebo vytáčíte, tak to u mě moc pochopení nenajde. Pořady typu "skrytá kamera", kde si dělají srandu z normálních lidí, okamžitě přepínám.

Video, které mě inspirovalo k hledání dalších flash mobů a napsání tohoto článků je tak krásné, že se člověk prostě neubrání dojetí. Částečně je to hudbou, částečně výrazy lidí. Posuďte sami.


(Toto video mi doporučil Keplik, díky.) Jak jsem se dočetla, tak dánská filharmonie jsou první profesionálové, kteří se do podobných vlastních projektů pustili. Je to úžasný způsob jak hudbu nenásilně propagovat a zároveň dělat lidem radost. Podívejte se třeba na jejich Bolero na nádraží v Copenhagen.

Sting, Bach a balet

15. května 2012 v 20:06 | Ellanor |  Zaujalo mě
Tentokrát pro pohlazení duše jeden krásný taneček na pomezí klasického a moderního baletu. Vybrala jsem video, které je u mě opět prověřené mnoha lety a mé nadšení pro něj neklesá :)..

Je to malý projekt zpěváka a hudebníka Stinga a primabaleríny Alessandry Ferri. "Dance short" na Prelude od J. S. Bacha. Nenašla jsem žádné souvislosti, že by to bylo součást nějakého většího projektu. Chápu to tedy jako malou etudu, na které se vyřádili i filmaři. Samo industriální prostředí, mokrá podlaha, ve které se odráží světlo má jedinečnou snovou atmosféru... a i ten lodní šroub, na kterém sedí kytarista :)...


Vříšť a Litomyšl

15. května 2012 v 1:05 | Ellanor |  Akce a výlety
Dnešní článek píšu opět trochu v afektu. Poslední víkend byl velice povedený, už dlouho jsem nebyla tak nadšená z toho, co jsem viděla. A to nemyslím jen na baráky :). (Pravda, naposledy víkend předtím na historickém vandru, ze kterého stále čekám na fotky :o)).. Chtěla bych to všecko ze sebe vypsat, ale nemám čas, takže jen velmi stručně.

. . .

VUT má blízko Žďáru nad Sázavou ve vesničce Vříšť opravenou rekreační chatu pro své zaměstance. Byla jsem tam po mnoha letech a byla jsem unesena tím, jak je ta roubenka krásně a pečlivě opravena. Ano, sice některé okna prý netěsnily, ale komforní ubytování a zárověň šetrná rekonstrukce, přírodní materiály, technické detaily... prostě radost pohledět :)..

Fotografie z víkendu vidíte všechny tu.


Po pátečním grilování přišla bouřka. Rozhodli jsme se tedy pro sobotní výlet do asi 30 km vzdálené Litomyšle. Tady jsem už nejmíň jednou byla, takže jsem platila trochu za průvodce. Viděli jsme samozřejmě zámek (památka UNESCO) a taky nějaké ty místní cukrárny a hospůdky. Protáhla jsem nás i klášterní zahradou, která je příklad ukázkové moderní zahradní architektury. Litomyšl samotná je v tomto směru dávána, myslím, zcela po právu za příklad ostatním městům ČR :). Pokud máte rádi sochy Olbrama Zoubka, hned tam jeďte, a zajděte si do parku i zámku. Pokud máte rádi dřevoryty Josefa Váchala, typické svými morbidními a temnými tématy, jeďte do Litomyšle taky hned a zavítejte například do uličky nesoucí jeho jméno :)..

. . .


Kostnice pod sv. Jakubem v Brně

3. května 2012 v 12:53 | Ellanor |  Akce a výlety
Dostalo se nám jediněčné příležitosti podívat se do kostnice pod kostelem sv. Jakuba ještě před jejím otevřením (a před kolaudací). Byla to jen rychlá prohlídka, ale kvůli fotkám bez lidí a přednášce z pohledu stavařiny velmi přínosná :).. Celý prostor je zpracován velmi elegantně podle návrhu ateliéru Tišnovka. Musím patriotisticky a nekriticky prohlásit, že srdce architekta zaplesá :o)..

Kosti jsou naskládany velmi "kultivovaně", nejsou z nich udělány lustry nebo zábradlí. Kosterní pozůstatky pochází zhruba ze 12. - 18. století. Dřív byl okolo kostela hřbitov, kde se hroby "recyklovaly", po 12ti letech bylo spočítáno, že zbude v hrobě jen kostra, tak ji dali do kostnice a hrob použili znova. Když byl zákonem vykázán hřbitov za město, náhrobky se rozebraly nebo zadláždily a postavily se nad nimi domy.

. .

O kostnici se dříve nevědělo, až když na ulici dělali nový kolektor, tak se do ní probourali. Dřív se lezlo po žebříku z kostela, občas (třeba na muzejní noc) se tam dostali i návštěvníci. Teď je nový vchod vyhlouben vedle vstupu do kostela. Základní věci lze zjistit na stránkách města. O kostnici a průběhu jejího zpřístupňování veřejnosti lze mnoho vyčíst také v článcích na brněnském IDnes.

Uvnitř lze vidět v zásadě tři druhy exponátů. Jednak kosti, pak ale také zrestaurované náhrobky, které byly nalezeny pod dlažbou okolo kostela a přepisy jejich textů. A moderní umělecká díla, které spojuje téma posmrtného života (plastika Chárón, Duše, Slzy a další). Více fotek zde.