Leden 2013

Na Bídnících v kině

7. ledna 2013 v 1:18 | Ellanor |  Kulturní všehochuť
Právě jsem se vrátila z kina z muzikálu Bídníci. Vybavena dvěma balíčky kapesníku a dvěma čokoládami jsem byla připravena na všechno. Zážitek to byl skvělý, stačily nakonec jen asi tři kapesníky, ale k tomu se dostanu pozděj. Zkusím napsat názor hned, narozdíl od filmu Hobit, kde si ho chci ujasnit až po druhém shlédnutí.

Muzikál jsem si nikdy předtím nepustila celý, neštudovala jsem podrobně texty, nepamatuju si film a nečetla jsem knihu. BJ jsem několikrát psala, že nechci dobrovolně vidět a prožívat příběh, který nepřežije víc než třičtvrtiny hlavních hrdinů. Že je to příliš depresivní. Přestože uznávám, jak kvalitní to může být... No, muzikál i příběh sám mě dohnal a pohltil :)..

Děj a film celkově mi přišel hodně rychlý. Jedna píseň za druhou, odsípá to hlavně v první polovině. Osud člověka shrnut v jedné písni, hned je po něm a hop, deset let přeskočilo. Tak to určitě působilo na nezasvěcené :). Přesto je to dlouhý film. Nenechala jsem se zaskočit (narozdíl od jiných návštěvníků kina, viz komentáře na čsfd) tím, že se skoro pořád zpívá a bez melodie řečená věta nebo jen slovo, to je tu vyčnívající výjimka.

Musím strašně moc vychválit herce. Věděla jsem, že Hugh Jackman i Anne Hathaway zpívají dobře, ale dostali mě úplně všichni. Zpěvem i hereckými výkony. Když jsem viděla první trailer s Anniným zpěvem, vyhrkly mi slzy do očí. Plusový bod (který se počítá, páč ho zrovna nemusím) má u mě i Russel Crowe. Jackmanovi bych dala z fleku oskara :)..

Našla jsem jedno místo, kde měli Valjean i Javert několik divně vysokých tónů, že už to znělo divně. Tahalo mi to uši, jako by to bylo na hranici trapnosti (asi jako když zpíval v Mama Mia James Bond :o)). Bylo to nad smrtelnou postelí Fantine, nebo těsně potom, mám dojem. To bylo jediné místo, kdy jsem měla dojem, že se jim to nedaří vyzpívat. Nebo diváci to nezvládají.

Titulky, no to bylo trochu neštěstí. Oceňuji, že tam nebyla snaha o otrocky přepsanou českou verzi muzikálu (na to by byly stejně asi potřeba autorské práva) a snažili se překládat přesně text. Ale i přes tu rychlost i já slabá angličtinářka jsem nechápala, proč některá slova byla tak blbě přeložena (we need a sign = "potřebujeme signál"). A pokus o archaickou češtinu, básnické střevo, no nevím, doslovnější a prostší překlad by občas pomohl.. Pokud tedy nevycházeli z knihy, ale to se mi moc nezdá.

Smaragdová, barva roku 2013

6. ledna 2013 v 10:20 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Brouzdala a šťourala jsem v poslední době na různých stránkách a blozích o interiérovém designu, o bydlení, o umění a stylu, no prostě o všem možném.. Narazila jsem na mnoho zajímavého, ale o jednu věc se musím podělit hned teď. Jsou to stránky slavné firmy Pantone, která se zabývá již od nepaměti barvami a vzorníky. Ta vyhlásila barvou tohoto roku smaragdový odstín zelené. Úplně mě přecházel zrak, když jsem ty barevné koláže viděla - přímo coup de foudre, co říkáte?! :o)..

Myslela jsem si, to je jen takový trend, nápad, kterého si všimli grafici a maximáně tak lidi na netu. Jenže dnes jsme byli nakupovat nějaké oblečení a ona je ta barva všude! Mám tu dvě fotky z brněnské Vaňkovky, jedna z C&A a druhá z Peek and Cloppenburg (kde jsme mimochodem konečně sehnali vytoužený svetr na Honzu a kalhoty na mě (!), bohužel ne v této barvě, ale aspoň, že nám to zabalili do smaragdově zelené igelitky :)). Kousky ze slevněné i aktuální kolekce mají často tyto odstíny, zejména tedy to nové zboží. Já sama nic v této barvě na sebe zatím nemám, tak to musím co nejrychleji napravit. Aspoň takovou látku by mohli někde mít :)..

Být hrdinou všedního dne

4. ledna 2013 v 1:27 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Být v novém roce hrdinou všedního dne. Není to předsevzetí, je to přání. Vemme si příklad z mé nedávné příhody :).

Asi před měsícem, kdy bylo Brno pod štědrou sněhovou pokrývkou, jela jsem trolejbusem, kterému na křižovatce spadly šráky. Řidič po obhlédnutí situace nakoukl zpátky do vozu a prohlásil. "Pánové, potřeboval bych ten trolejbus potlačit. Tak o třicet centimetrů." Chlapi se na sebe jen podívali, všichni vystoupili a šli tlačit. Já jsem neodolala a pohotově jsem to vyfotila. To jsou pro mě hrdinové, to jsou lidi, o kterých se mluví ve filmech a písničkách, že v sobě najdou dobrou vůli. Ti co se nebojí to aspoň zkusit.

No, nepohli tím, bohužel.

Řidič to nestihl hned zabrzdit, tak celý trolejbus trochu couvnul a ze spleti kabelů nešly ty šráky vytáhnout. A tlačit do kopce několikatunový kolos asi nejde ani v deseti lidech. (Navíc nechápu, jak to odbrzdil a zároveň zajistil, aby vůz dál necouval.)

Přesto to nevzdávejme a zkoušejme být znova a znova ti správní lidé na správném místě, malí v davu ukrytí hrdinové, co zachrání situaci v pravý čas :o)... Aspoň po celý rok 2013 :)..