Březen 2013

Deset večerů s Audrey Hepburn I.

29. března 2013 v 16:15 | Ellanor |  Kulturní všehochuť
Zaregistrovala jsem se nedávno na ČSFD a trochu se tím ze mě stal filmový "knihomol" :)). Rozhodla jsem se rozšířit si (a Honzovi, ať už chce nebo ne:)) obzory, zejména z období Hollywoodu 50. a 60. let. Jako první jsem se zaměřila na filmy své úplně nejoblínenější herečky - Audrey Hepburn. Je celkem ostuda, že z její filmografie jsem viděla všehovšudy čtyři nejslavnější kusy. Začla jsem tedy pátrat i po dalších. Shrnu vám tu (ve dvou článcích) deset jejích filmů, které stojí i nestojí za vidění :o)... Každému filmu je přiřazeno moje hodnocení, pět hvězdiček je maximum :).. (Pozn.: Ve zvolené pořadí filmů nehledejte hlubší pointu :o)...)

- "Kde jste tak dlouho?" - "Měla jsem zásnuby." - "???"
- "Zjevil se u nás, když jsem odcházela. Chce si mě vzít. Abyste nemusel čekat, tak jsem se zasnoubila. V pořádku? Stihla jsem to." - "Samozřejmě, ale máme ještě deset minut, mohla byste stihnout celou svatbu."
(Jak ukrást Venuši - 1966)
Šaráda (Charade - 1963)
Jednoznačně nejlépe z těch "nově objevených" filmů s Audrey hodnotím toto detektivně-komediální drama. Chvíli mi tedy trvalo, než jsem si oblíbila i Caryho Granta, kterého jsem doposud neznala (ostuda), a zde bych ho shovívavě definovala jako "zachovalého". Věkový rozdíl ústředního páru mi nepřišel uvěřitelný. Chvíli jsem si zvykala, ale jejich vzájené scény a jiskření bylo tak nadlehčené humorem, že na tom zase tolik nezáleželo :).. Určitě nesmíme zapomenout i na temnou stránku děje - vraždy, vydírání, lži. Všechno se točí kolem ztracených peněz, které musí hlavní hrdinka najít, jenže netuší, kam je její zavražděný manžel ukryl. Komu má důvěřovat? Každý má své skryté úmysly. Lžou jí všichni?.. nebo ne?

Tento film má pro mě něco vyjímečného, co jsem v žádném jiném filmu nezažila. Nikdy jsem neviděla, nebo nebylo tak patrné, jak si ústřední dvojice své společné scény užívá. Tedy čistě na přátelské úrovni. Třeba scéna se zmrzlinou nebo ve sprše. Souvisí s tím i druhá výjimka tohoto filmu: Obvykle totiž bytostně nesnáším děj založený na trapasech, vždy se automaticky zvednu a odcházím z místnosti nebo se aspoň dívám jinam. Ovšem při scéně s pomerančem jsem se bavila jako nikdy při podobných scénách. Cary Grant je úžasný komik-nekomik :)..
C.G. "Známe se?"
A.H. "Myslíte, že bychom měli?"
C.G. "Jak to mám vědět?"
A.H. "Protože já už teď znám strašnou spoustu lidí a dokud někdo z nich neumře, nemůžu se s nikými jiným seznámit."
C.G. "Hm, tak mi dejte vědět až bude mít někdo z nich na kahánku."

Making Red Dress

21. března 2013 v 10:39 | Ellanor |  Zaujalo mě
Během mého současného nepsavého období jsem si pro vás připravila alespoň tento bonbónek. Jako již hodněkrát, našla jsem na Nyxu video, které mě chytlo za srdce :).. Je to přímo umělecké dílo v podobě tříminutového klipu popisující tvůrčí proces tvorby červených šatů a jeho nafocení na modelce. Autory jsou řecké studio Deep Green Sea. (Doporučuji pustit video přes odkaz v plné šířce a HD kvalitě.)

V rámci tohoto projektu The Art Of Making ještě najdeme průběh vyfrézování kusu nábytku ve stolařské dílně a naprosto úchvatné video z tvorby flamenkové kytary, včetně živé hudby :)..

Trochu šok

7. března 2013 v 11:11 | Ellanor |  O mně a o stránkách
Asi před dvěma týdny mě při návštěvě domovské stránky blog.cz čekal trochu šok. Vyskočila jsem sama na sebe. na úvodní stránce. Trochu mě to vyděsilo, opravdu, moje sebevědomí není má nejsilnější stránka :).. A zvlášť když můj blog reprezentovala neostrá fotka odkazující na starý článek z pobytu v Bretagni. Nakonec mě to samozřejmě potěšilo, zvlášť ty milé komentáře od neznámých lidí. Většina zavítala i na tehdy aktuální článek o barevných kolážích, kde zanechali hodně chvály a já jsem se tetelila blahem :o).

Otázkou pro mě zůstává, jak na mě došli a proč vytáhli pět a půl roku starý článek?!! Tedy ta fotka na útesu je z ročního pobytu ve Francii má nejoblíbenější, ale mám i jiné, nové články, výlety, fotky :)... Nechme toho, je to asi fuk :)..

Znovu mě to ale přivedlo na otázku, kterou jsem si položila už několikrát. Mám se přihlásit do Autorského klubu? Podmínky splňuji, myslím. Ale má to cenu? Nechci se dotknout členů, ale občas mám dojem, že jsou to lidé, se kterými nemám mnoho společného. Je to ale potřeba? Poraďte.. třeba jen hlasováním v anketě :o)..