Duben 2013

Carmen v Janáčkově divadle

30. dubna 2013 v 10:21 | Ellanor |  Kulturní všehochuť
V neděli jsme se vypravili na operu. Už dlouho jsme nebyli v Janáčkově divadle, na opeře asi ještě nikdy (pokud nepočítáme operetu Cigánský baron).. A musím říct, že Carmen je snad nejlepší, co jsem tam kdy viděla a slyšela :)..

Pro muzikálofila není těžké propadnout tak krásné opeře, jako je Carmen. Příběh jsme neznali, nechali se překvapit. Sice mi slzička neukápla, ale prožívala jsem to se vší vervou :). Zpěv byl podle mě perfektní a konečně pořádný orchestr (ne, jak v MDB, kde hráli celou My Fair Lady v osmi hudebnících).

Celkový dojem byl pozitivní a proto píšu tento článek. Protože když jsme byli na muzikálu v MDB, nakonec se mi ten článek ani nechtělo psát. Tady mi nečiní problém odpustit s přehledem drobnosti, které by se ve větším divadle nestaly. Třeba, když si Carmen neumí do hudby dupnout, že je Don José trošku při těle, osvětlovači jsou občas nepřesní nebo že některé sboristky mají jiný odstín příčesku než své vlasy.

Jedna věc je ale zásadní, a to jsou titulky. Zdá se, že je titulkové zařízení achilova pata všech zdejších představení. Kamarád, který tam s náma byl, říkal, že při jednom představení (La Traviata?) titulky vůbec nerozjeli. Nám vypadlo jen dvakrát, tak nevíme, co se děje jen asi ve dvou písních.

Jarní Lyonská koláž

13. dubna 2013 v 8:02 | Ellanor |  Cestování
Jednoduchá koláž z víkendu v Lyonu. Vše je nafoceno mobilem a upraveno v prográmku Instagram, který jsme si v poslední době velice oblíbili :o)... Měli jsme opět příležitost vyrazit do Lyonu na jeden víkend. Náročná cesta byla odměněna setkáním se známými tvářemi, večeří v dobré francouzské resturaci a dalšími milými zážitky včetně tréninku francouzštiny :).

O Lyonu už jsem tu psala několikrát, je to město, které nikdy neomrzí :).. Instagram umí udělat fotky barevnější a veselejší, než byly. Přesto však to nebyl nudný a nebarevný výlet :).. Narcisy nebo sakury už kvetly, přestože stromy ještě neměly listí a jinak bylo - stejně jako u nás - chladné předjaří. Co ovšem kvetlo jako o závod, byla skulptura na nábřeží - nezdá se to, ale každý květ má v průměru metr :)..

. . .

Asi nejlepší perlička z celého víkendu byla skupina lidí, který nás odchytil s cedulí "Free Love Songs" na liduprázdném náměstí Bellecour. Zazpívali nám a pak se s náma vyfotili. Prý tak slavili desetileté výročí sboru :).

. . .

Na druhé fotce je moderní pavilon informující obyvatele Lyonu o plánované revitalizaci celého nábřeží řeky Saôny. Opravdu ambiciózní projekt, a skvělě prezentovaný. Jedna ze specialit Lyonu jsou pomalované fasády. To, co vidíte na posledním obrázku (vedle mobilu), je ve skutečnosti úplně plochá fasáda a vše je nakresleno :)..

. . .


Deset večerů s Audrey Hepburn II.

3. dubna 2013 v 1:24 | Ellanor |  Kulturní všehochuť
Mám tu pokračování článku o filmech s mou oblíbenou Audrey Hepburn:). První část zde.

Lehká a vtipná romantická komedie z prostředí Paříže. Mladičká Ariana je dcera detektiva specializovaného na odhalování nevěrných žen. Jeho kartotéku záletníků zná nazpaměť a nejvíc se touží seznámit s tím, co má složku nejtlustší - s panem Flannaganem. Právě na toho se chystá s pistolí podvedený manžel. Arianě se podaří je varovat a zaujme místo nevěrné manželky, čímž zabrání neštěstí. S panem Flannaganem se pak sama začne scházet, ale protože ho dobře zná, nechce mu ani prozradit své jméno a napovídá mu, jak je přelétavá a kolik už měla mužů. Její plán se mi zdá velice chytrý. Vzbuzuje v něm žárlivost a on dostává ochutnat své vlastní kapky. Po čase pod tíhou nesnesitelné žárlivosti pan Flannagan sám vyhledá soukromého detektiva, aby o ní něco zjistil. Tím detektivem není nikdo jiný než otec Ariany. Prozradí tatínek totožnost své dcery? A jak s tím naloží zkušený a zároveň zkoušený lamač srdcí?!..

Trochu spoiler: příběh končí romantickým happyendem. Přestože to hrdince přeju, tento naivní konec o napraveném záletníkovi mi dojem z filmu trochu kazí. I Když samozřejmě, co bych nechtěla?!... snad ne, aby to skončilo špatně? No to samozřejmě néé :))).. (Půl hvězdičky jsem srazila i za ten účes, ten fakt není ono :( :))

Partnerem mladičké Audrey je zde Gary Cooper, vzhledem k tomu, že ani tohoto herce v jiných rolích neznám (ostuda), nerada bych vynášela příliš soudné závěry. On se mi tam totiž moc nezamlouval. Nedovedu si úplně představit, že by to byl až takový svůdník, na kterého by se ženy lepily jak mouchy na turecký med :).. Svou roli však hraje skvěle a s pomoci cikánských hudebníků nakonec vše elegantně zvládne :o)..

Další ze skvostů světové kinematografie, oprávněně ověnčen osmi Oskary, včetně nejlepšího filmu a hlavní mužské role profesora Higginse pro Rexe Harissona.

Pokud jste zatížení na angličtinu, zvláště na britskou angličtinu a její výslovnost, pusťte si to s anglickými titulky a kochejte se. To samé se dá říct milovníkům kostýmů, výpravě, hereckých a pěveckých výkonů a všeho, co kvalitní muzikál obnáší.

Sám muzikál má mnoho rovin, myslím v tom smyslu, že pokud ho začnete sledovat jako dítě, přijde vám úžasný kvůli tomu co vidíte, s odstupem času tím, co slyšíte a kvůli hercům.. A až v té dospělosti přemýšlíte proč se postavy chovají jak se chovají, protože to dřív nedávalo smysl. Docházelo mi to opravdu velmi postupně. Ocenit morální filozofování popeláře Doolittla. Pochopit vztah hlavních hrdinů a jeho vývoj. Starý mládenec z přesvědčení, jehož ego by dosáhlo na Měsíc a zpět :).. A obyčejná holka z ulice a zoufalost její situace, když už nepatří tam ani tam. Nebo prostě jen pochopit co ta Elisa na tom profesorovi vidí - na tom právě teď pracuju ;). Ale přátelé ruku na srdce, ze všech těch o generaci starších filmových partnerů po boku Audrey, je právě Rex Harisson na prvním místě. (Na záda mu dýchá Cary Grant a pak dlouho nic :))..