Říjen 2013

Bouráme jádro

22. října 2013 v 13:04 | Ellanor |  Architektur(k)a
Nesnažíme se rozbít jádro atomu, to by bylo asi na dýl:). Po tomto víkendu lze ovšem říct, že rozbít panelákové umakartové jádro byla práce pro tři chlapy na jeden den :)...


Přináším z toho krátkou reportáž. I když jsem se prací přímo neúčastnila, snažila jsem se ji pořádně zdokumentovat. Už proto, že jsme vlastně likvidovali kuchyň, koupelnu, záchod a vše ostatní v bytě, kde jsem sama strávila přes dvacet let života.

. . .

Další fáze je výstavba nové koupelny a kuchyně, vybíráme vanu, obklady, kuchyňské skříňky... Naším cílem je mít to hotové do vánoc. Pak sem dám výsledek :o)..

Zelená měšťanka

16. října 2013 v 15:12 | Ellanor |  Kostýmy
Zelené lněné šaty jsme šily společně s majitelkou, kamarádkou Sangí, která začala chodit do naší skupiny Poustevník. Historicky jsou druhá polovina 16. století, střední vrstva obyvatel, tzn např. městská služka. Zkráceně používáme název měšťanka. Zeměpisně máme naše kostýmy lokalizované do českých a německých zemí, ale já si nedám pokoj a tahám do toho prvky z italské renesance té doby :).. Zde je to ten lem. (Pravá Italka by ho ovšem měla dvojitý nebo by zvýraznila i svislé švy na živůtku.)

Konstrukce živůtku je složena ze čtyř dílů. Přední je v kuse, další švy jsou v bocích a vzadu na boku. Tento typ šatů většinou vystačí s vytvarováním pomocí těch zadních bočních švů, ale my jsme chtěly dát do boku šněrování. Nakonec je jen na jedné straně, což opravdu má svou logiku :).. Šněrování je spirálovité, tzn že je jen jednou tkanicí, bohužel jsem ho ve spěchu před vystoupením zavázala špatně, takže asi není škoda, že jsem ho zapomněla vyfotit :)))..

Chtěly jsme ušít šaty maximálně historické, ale jen tak, abychom se z toho časově nezbláznily, hlavně tedy já. Všechny viditelné švy jsou šité v ruce, ale jen na živůtku, na spodní lem sukně nebyly nervy ani čas :).. Střih je historický, ovšem napasovaný na konkrétní osobu a šaty, žeano :).. Nákres konstrukce je dole v článku, včetně rozložení na látce. Není tedy v měřítku, jen schematicky :)..

Šaty jsou zamýšleny jako spodní, pokud budou jednou součástí kompletního kostýmu přijdou nahoru svrchní šaty (s dlouhým rukávem) nebo kabátek. Živůtek šatů je proto jen trochu vyztužený (jedna vrstva lnu a podložení sýpkovinou). Netvaruje tělo jako předchůdce korzetu, naopak je vidět, že se v pase krčí a byl nutný záševek.

Dvoustý článek a nové rubriky

9. října 2013 v 20:26 | Ellanor |  O mně a o stránkách
Tento článek je zcela samoúčelný, ovšem se slavnostním nádechem. I dnešní datum je trochu speciální. Říkám jenom trochu, protože článek je sice krásně kulatý - má pořadové číslo 200 (!), ale datum založení blogu a prvního článku zas tolik kulaté není. Dnes je to přesně 7 let a 2 měsíce, kdy jsem 9. srpna 2006 v 14:13 zveřejnila svůj první zkušební článek s názvem Šijeme nové peřiny :).. Holt 9. srpna tohoto roku mě vůbec nenapadlo pátrat po něčem na blogu, tak jsem to vyřešila dnes takto :)..

Tehdy bylo mou starostí jak se nachystám před odjezdem do Francie a i když jsem v omezené (snad by se dalo říct zdravé) míře grafoman, asi by mě nenapadlo, že projekt tohoto blogu neskončí na dně šuplíku jako mé jiné sešity a notýsky, kde jsem začla něco lepit nebo sepisovat a nedostala se na třetí stranu :o)... Nenapadlo by mě, že za sedm let si tu vytvořím částečně kroniku či deník a pak jednoho podzimního večera to zkusím trochu bilancovat. Ale dosti nostalgické noty. Můžeme se podívat na suché statistiky, v rozumné a stručné míře nejsou žádná nuda :)..

Druhá šance konvičkám

8. října 2013 v 14:18 | Ellanor |  Nápady
Vloni při vyklízení starého bytu, kde bylo naskládáno asi dvacet let mého života, jsem měla nejedno vyhazovací dilema. Někdy jsem neměla problém se s věcmi rozloučit, někdy jsem zatla zuby a poslala věci také do propadliště dějin. Jindy jsem, za což se trochu stydím, strčila věci do krabice "rozhodnout později".

Bylo i pár věcí, se kterými jsem se, myslím, vypořádala se ctí. Mezi ně patří i mé keramické výrobky z kurzů nebo zápalů tvořivosti v různých dobách.

K těm, které neletěly do koše, patří konvičky z doby, kdy jsem byla přesvědčená, že uplácám v ruce funkční nádobí - například čajovou konvici a k ní i hrnky. Bohužel tohle nádobí nikdy svému účelu nesloužilo (proč, to by bylo na delší vyprávění) a sedal na ně po léta prach.