Červen 2014

Hruškový pseudorenesanční koláč

27. června 2014 v 23:34 | Ellanor |  Vaření s rozběhem
"Vezmi hrušky a oloupej je a nakrájej na tenké proužky. Vezmi morek z vola, skořici, cukr, hrozinky a nechej péci."

Pokud se chystáte nadšeně vařit podle historického receptu, nezbývá než se popasovat s recepty v podobném znění :o).. Zkusila jsem to opět i já. Měli jsme minulý víkend renesanční piknik, tak jsem nemohla zůstat pozadu a dala se do pečení.

Historické recepty lze najít například na těchto skvělých a obsáhlých stránkách. Ovšem jsou tam doslova přepsané a současná kuchařska si je musí uzpůsobit sama. Protože jsem chtěla dělat hruškový koláč ve stylu francouzského tarte aux pommes/poires, prošla jsem všechny recepty na hruškové koláče ze 16. století a začla koumat, co s tím. Kromě citátu napsaného v úvodu tam byla i zachraňující třetí věta: "A pokud nemáš žádný morek, pak vezmi máslo nebo jiný tuk." Potíž byla ale s těstem, protože podle tohoto návodu: "Těsto se udělá takto: vezmi 2 vejce a rozklepni je. Potom do toho vmíchávej mouku, až zhoustne. Nalij ho na stůl a dobře propracuj, až bude správné." jsem neměla čas experimentovat co z toho vyleze. Rozhodla jsem se tedy pro hybrid s klasickým tarte aux pommes a hruškovou náplní podle historického receptu. Protože mě výsledek příjemně překvapil a koláč všem velice chutnal, přepisuju recept i sem :)..

Těsto: 25dkg hl. mouky, 12,5 dkg másla, 2cl oleje (štamprle), 1/2 dl vody, sůl
Vše smíchám a rukou vymačkám do formy (propíchám vidličkou). Příště zkusím těsto, ve kterém bude i vajíčko, aby se míň drolilo. Ale i toto celkem dobře drželo, téměř nebyly potřeba talířky :o)..

Hrušková náplň: 3-5 hrušek (já jsem dala 5, ať je jich pořádná vrstva), máslo, cukr (třtinový nebo přírodní nerafinovaný), med, rozinky, skořice, hřebíček, příp. zázvor

Vybíráme jméno

17. června 2014 v 0:21 | Ellanor |  O Ještěrce
Jméno pro Ještěrku jsme samozřejmě už dávno vybrali. Ale bylo to napínavé až do poslední chvíle. A ještě chvilku potom.

Měli jsme několik požadavků, na kterých jsme se jako oba rodičové shodli. Hledali jsme jméno, které splňuje aspoň většinu z níže uvedených podmínek:
1. Ne moc dlouhé jméno - okolo pěti písmen maximálně. Tenhle nápad pochází už od mého dědy, on jako Bohumil dal z čistě praktických důvodů svým synům jména Vít a Jan. A částečně proto se i já jmenuju Eva, a jsem ráda :).

2. Jméno české nebo česká podoba mezinárodního jména (ne americké apod), ale bez složité diakritiky ("ř"), přecejen jsme Češi. A i když bychom si přáli dítě, co se ve světě neztratí, bude to Češka, hrdá Češka, doufám:). Stáňa není jméno, se kterým by se dala udělat díra do světa :)..

3. Zároveň jsme chtěli jméno mezinárodně použitelné, tím myslím vyslovitelné i pro cizince (např. je ideální Eva). To je moje zkušenost z pobytu ve Francii, kde měli Francouzi potíže například se jménem Kristýna.

4. Jméno co bude znít dobře i s mužskou podobou příjmení. Trochu neobvyklý, ale můj speciální požadavek podle zkušenosti od spolužaček žijících v zahraničí. Možná to je jen nezvyk, ale jejich jména zněly s příjmením v mužské rodě dost divně (končily na stejnou slabiku). Proč to nepodchytit dopředu, že? :)..