Srpen 2014

Zážitky z fotokomory

29. srpna 2014 v 22:35 | Ellanor |  Foto a grafika
Na mém blogu v části "rozepsané články" se mi nashromáždilo postupně skoro třicet článků, které je mi líto smazat, ale nejspíš je už nikdy nezveřejním. Z velké části proto, že nejen že jsou dávno passé, ale vlastně už ani nevím, co jsem tam chtěla dopsat.

Když jsem je dnes namátkou procházela, ze zvědavosti jsem se podívala do toho nejstaršího - 5. března 2007 - který jsem psala ještě v Brestu ve Francii. Usoudila jsem, že tento je škoda "vyhodit" a snad mu dodám hlavu a patu, aby se to dalo číst. Obsahuje totiž jednu vzácnou věc - fotky z fotokomory.

Morlaix, od vseho kousek :o).. uprostred dum, kde jsem spala

Kde jsem tyto fotky fotila si celkem vzpomínám, marně ale přemýšlím, jakým foťákem. Protože svouji tehdy používanou Prakticu jsem si do Francie neodvezla (?). Můj děda byl fotograf, ale nestihl mě bohužel zasvětit do vyvolávání filmů než umřel. Fotila jsem sice často na černobílý kinofilm, ale chodila jsem se vším do Fotografie. Před odjezdem do Francie mě fotky naučil vyvolávat můj tehdejší kluk, který se to naučil na střední, aby na to balil holky a zůstalo mu to, protože ho to bavilo (samozřejmě mluvím o vyvolávání fotek) :o).. Než jsem odjela do Francie, nafotila jsem spoustu fotek na různých akcích. Vyvolávali jsme je u něho doma a pak taky na kolejích, kde nepoužívaná fotokomora zůstala a možná je tam doteď. Ve Francii ve škole samozřejmě fotokomora byla taky. Jen jsem tam na to už byla sama, tak z toho byl jen takový jeden pokus a nerovný boj... Kvalitu výsledných fotografií můžete posoudit sami :( :o))..

Přiložené fotografie patří k výletu do Morlaix, který byl jedním z mých prvních adrenalinových výletů v Bretagni a zůstane navždy jednou z nejoblíbenějších historek, kterou budu vytvářet dobrodružnou atmosféru za dlouhých zimních večerů :o))))... Fotka nahoře, která je poskládaná ze špatně exponovaných fotek, se nezdá, ale je nejdůležitější. Je na ní totiž zachycen dům toho pána s nahluchlým psem, který mě tehdy nechal přespat u sebe v garáži :)..


Čtyři renesanční zástěry

28. srpna 2014 v 22:23 | Ellanor |  Kostýmy
Vděčný kus šatníku ženy 16. (i jiného) století je zástěra. Je to totiž kus oděvu, který je velmi primitivní na ušití. A pokud si potřebuju natrénovat výšivku někde, kde to nebude moc dlouho trvat, je na to zástěra ideální ...a hlavně je to dárek, za který jsou vám kamarádky vděčné :)..

A protože mě ruční práce baví, vyzkoušela jsem už několik technik na různých zástěrách a naše taneční skupina je tak obohacena o pár pěkných doplňků ke kostýmům :).. (Pokud se děsíte, co všechno ještě stíhám k dítěti a práci, vězte, že tyto zástěry jsem šila před jedním až dvěma lety, jen jsme článek zatím nezpracovala. Částečně to bylo tím, že jsme se na focení všechny čtyři holky dlouho nesešly :))..

Vyzkoušela jsem techniku ažurování, vložené stehy (ozdobné sešívání látek), sámkování (voštinový steh, lidově "žabičkování") a barevnou výšivku několika druhy stehů.


Nehoupat!

15. srpna 2014 v 23:11 | Ellanor |  O Ještěrce
Rodič, který má zatím málo zkušeností může občas udělat pár chyb. Napříkad, že v dobré vůli uspává dítě v náručí, i když to předtím nedělal. Člověk to udělá rád, miminko si to viditelně užívá a ukolíbané pak sladce spinká i po přenesení do postele.

Potíž ovšem nastane nenápadně a o to krutěji udeří. Rodiči pak nezbude než svých činů hořce litovat. Pokojem už se pak nenesou sladké věty typu "beruško, pěkně spinkej" nebo "zavři očička, kočičko". Ale mnohem tvrdším tónem "ne, nebudu tě nosit" nebo "dám tě vedle a nechám tě vyřvat".

Když se nad tím člověk zamyslí, vlastně mu zvláštní paradox brání v tom, aby se miminku věnoval, tak intenzivně jak může. Potíž je právě v druhé půlce předchozí věty. Pokud totiž nastane chvíle, kdy nemůže, nemá čas nebo nervy, jeho dobře myšlená péče se obrátí proti němu.

Ale jak nenaskočit do tohoto bludného kruhu, kdy si vás miminko omotá kolem prstu? Máme dítě společenské a vyžaduje zabavení jako každé jiné dítě. Má rádo houpání, ještě radši chození sem a tam (neplést s houpáním), zpívaní. Když si Ještěrka začla takhle vynucovat nošení, zařadila jsem zpátečku a opravdu jsem ji vyřvat nechala, pochopila to. Možná ji nosíme víc než je nezbytně nutné, ale večer většinou usne rychle. I ty spánky přes den se mi daří vychytat. A i kdyby. Rodič začátečník si tu nesdělitelnou zkušenost většinou musí sám vyzkoušet, nastavit dítěti mantinely. Nastavit si mantinel mezi sebou a dítětem. Nastavit mantinel ve svojí hlavě, co všechno jsem ochotná pro dítě udělat a co všechno si nechám líbit.

Já si myslím, že mírné omezení z obou stran svědčí zdravému vyrovanému vztahu :).. Jak to bylo, ta poučka? "Na prvním místě matka, potom dítě"? Mám radši ještě jiný citát: "Spokojená matka (taťka), spokojené dítě" - v tomto pořadí :)..

PETkový workshop

11. srpna 2014 v 22:35 | Ellanor |  Kurzy a workshopy
Taková malá tvořivá akce původně jen jako babinec pro tety, ale mělo to úspěch a možná udělám pokračování pro své brněnské kamarádky - pokud se dohodnou na termínu :)..

Hlavním naším úkolem v tuto červnovou sobotu bylo se sejít. Na druhém místě bylo důležité tvořit a až na třetím něco vytvořit :o).. Téma vymyslela mamka - hlavní organizátor - a inspiraci jsme našli kde jinde než na pinterestu :).. Všechny sestřenice a tety dostaly za úkol nasbírat PETflašky všech možných barev, a i když to zezačátku nevypadalo, sešla se celá škála barev.

Nikdo neměl moc chuť se pouštět do takových titěrností, jako jsou šperky. Ono to ani v tom exteriéru moc nešlo, když občas zafoukalo, nevěděli jsme, co chytat dřív :).. Jen sestra udělala pár pokusů, ale nebyla moc spokojená s výsledkem. Já jsem zase měla v hlavě plán jiný, takže šperky až někdy jindy. Hlavním zájmem byly závěsy a větrné hračky do interiéru i exteriéru.

. . .

Můj plán byl udělat mobilní barevný kolotoč pro Ještěrku, aby se měla na co dívat, až ji nechám na balkoně v kočáru. Postupně z toho vznikly jednotlivé dlouhé řetízky propojené drátkama s mezivloženým barevným korálkem. Ostatní své projekty ještě víc zjednodušili, navlékali na nit a oddělovali sukem. Nitě pak navěšeli na klacík nebo na větší kousek plastu (viz poslední foto, ale není to dokončené).