Září 2014

Polštář Žížala

30. září 2014 v 22:40 | Ellanor |  Nápady
Tvořím, tvořím a pro samé tvoření není čas tvořit články. Takže jen stručně :). Uprostřed léta jsem ušila tuhle Žížalu. Původní záměr byl ten, aby Ještěrka nenarážela do zdi okolo hrací deky. Zezačátku neuměla regulovat směr svého plazení, natož se otočit na místě. Ušila jsem to ale s výhledem na víceúčelovost tohoto polštáře. Chvíli fungoval jako hranice mezi hrací částí a zbytkem obyváku, ale Ještěrka se ho rychle naučila přelézat, časem třeba bude jako zábrana v posteli mezi matrací a zdí apod.


Původně to mělo být velice rychlý tunel ze zbytků látek. Použila jsem opravdu jen striktně zbytky a nevyužité látky ze svých zásob (které se bohužel pranic nezmenšily), ale během tvoření jsem to musela trochu ozvláštnit. Není náhoda, že se tu lze dopočítat jednoho motýla, dvou koček, tří tulipánů, čtyř hvězd a pěti ryb.

Sportem k...

25. září 2014 v 21:08 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Nějak se mi nedaří vystoupit z kruhu, který na mě ušila mateřská ruku v ruce s prací - a to z kruhu "necvičení a nesportování". Kromě nějakých procházek nebo příležitostné lehké turistiky jsem necvičila, škoda mluvit, od poloviny těhotenství.. no víc než rok. Když pominu vzhled nebo velikost oblečení (naštěstí těhotenstvím samotným jsem skoro nepřibrala), tak je to mizérie. Člověk sedí u počítače a jen si to plánuje. Občas zkouším vylézt s kočárem ten náš kopec, ale dělám to příliš málo často.

Teď mi svitlo na lepší časy, kamarádka ochotně až nadšeně souhlasila s tím, že mi bude jednou týdně hlídat Ještěrku, (která je naštěstí velice společenská) a já zatím budu chodit do nedalekého fitness centra, kde už to mám ozkoušené. A jako bonus jsme se teď v neděli vypravili na brusle. Po dvou letech (vloni s břichem, i když neviditelným, se to fakt nedalo) s kočárem s připoutaným děckem v autosedačce. Manžel měl kočár (páč je zkušenější bruslař a kočár nemá brzdu) a já jsem si to s volnýma rukama užívala. Dokud se nám nestřetly brusle, protože jsme jeli příliš blízko sebe...

Orlice na kousání

23. září 2014 v 23:49 | Ellanor |  Nápady
Posledních pár týdnů mám abnormální nutkání tvořit. Trávím tím veškerý volný čas na úkor všeho, co jde.. Například na úkor blogu. Dalo by se říct, že si tím léčím podzimní splín, já ale naštěstí žádný nemám, takže tvořím pro radost :))..

Kamarádům ze šermířské skupiny se v létě narodilo miminko a já jsem odpoledne před plánovaným zapíjením dostala nápad, který jsem se snažila asi během dvou a půl hodiny zrealizovat. Vymyslela jsem kousátko ve tvaru moravské orlice. No, stihnout to nešlo, protože složitý tvar bylo potřeba pečlivě obšít, ale po chvílích jsem to později dokončila a teď už má mimčo do čeho zatnout svou čelist (Ještěrka trénuje skus každou volnou chvilku, nechat jí prst v puse je velice riskantní :))..

. .

Orlice má křídla podšité šustivým igelitem, ale po vycpání už to skoro nešustí, takže poučení pro příště. Taky má uprostřed těla malé hrkátko, fazolky zašité v obalu od kontaktních čoček. Pevně věřím, že se to s tím bude dát prát, ukáže to ale až praxe :o). Takto složitý tvar obšít a hlavně převrátit naruby není žádná sranda. Chce to velkou dávku trpělivosti a času. (Jako nástroj na vytahování převrácené látky se mi nejlíp osvědčily kleštičky se špičkou, ale tupými konci.) Doporučuju taky zvolit hustý steh a podžehlení vlizelínem taky není blbý nápad. Jinak dopadnete jako já a na několika místech se vám to rozpadne. Na druhé fotce je vidět, že jsem to ustřihla příliš těsně u švu. Budete pak muset celé dílo obšít z líce hustým stehem, místo toho, abyste to projeli jen tak pro formu a krásu předním stehem (viz ryba na kousání).

Tahle orlice se mi, myslím, povedla a mám z ní radost :). I další kousátka jsou už ušité a budou tu následovat. Už ne historizující, zato více abstraktní :)..