Říjen 2014

Teorie přebalovací tašky

16. října 2014 v 2:11 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Kvalitní a pěkná přebalovací taška je základ spokojené mateřské. Nejenom proto, že klasická kabelka se ke kočáru moc nosit nedá. Přebalovací taška ji musí nahradit ve všech směrech, ne-li předčit. Estetika není nutnost, spíše výhoda. Jde tu ale hlavně o praktičnost - čím víc má kapes, tím víc věcí se vám tam vejde. Praktické zapínání, velký objem, úchytky, magnetky.. Maminka je šťastná, jak to má pěkně rozříděné a systematizované. Mimino je šťastné, protože máte vždy po ruce hračky, jídlo, plínky.. stačí naznačit...

Jenže právě v tuto chvíli může nastat malý problém. Těžko tomu věřit, ale je to tak. A s tímto se potýkám já.

Spisovatel Pratchett by nám vysvětlil, že neobvykle velká kapacita tašky - moje taška má jedenáct kapes - může ohýbat prostor a čas. Že do sebe vtahuje a koncentruje jako červí díra i předměty, které tam člověk nedal. Může se stát, že věci, které se normálně nachází úplně jinde, nalézáte v přebalovací tašce? Je to skutečně možné. Musím se vám tady svěřit se svou novou teorií:

Pokud něco nemůžete najít, je to v přebalovací tašce.
Pokud něco nemůžete najít ani v přebalovací tašce, není to tím, že to tam není. To jen špatně hledáte, je to právě tam.

Spí jako nemluvně

8. října 2014 v 23:50 | Ellanor |  O Ještěrce
Včera měla Ještěrka rovný třičtvrtěrok a já se přemlouvám o tom napsat článek :). Využiji toho, že je tuhá - spí jako miminko - a sepíšu sem její pokroky. I když by si ona sama zasloužila více článků, mamka prostě dělá co může a plodné večery, o kterých jsem tu psala nedávno, nějak neutralizovalo nachlazení a nový příval (ne zas tak vážných, ale vytrvalých) starostí.

Koncem léta jsem chystala článek s názvem Zoubek. Jelikož nedlouho po půlnarozeninách našla babička na dovolené, že ten prst v puse o něco drhne. "Je tam pilka!"... a mě jen v duchu malinko hlodalo, že jsem ho nenašla já a nemůžu si jít koupit nové šaty :).. Od té doby to nabralo dost obrátky. Koníčkovala krásně, začla se tedy stavět na všechny čtyři a pumpovat. Koncem srpna už v kleku začala zvedat levou ruku a nedlouho nato lozit. Přetáčení ze zad na břicho ji dlouho nezajímalo a jak byla v lození napřed, v tomto si dávala na čas. Asi po týdnu od té doby, co začala lozit, na to kápla, a já už jsem ji nenašla tam, kde jsem ji na záda položila.