Prosinec 2014

Malý vánoční článek

31. prosince 2014 v 12:55 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Letošní vánoční svátky jsou pracovní, naštěstí jen tento rok výjimečně. Musím se tedy přiznat, že se mi do té práce moc nechce. Komu by se chtělo po náročném předvánočním maratonu, zpestřeném o pořádný bacil. No ale minulý týden jsem si odpočinula, tento už zase pracuju, pomalu ale jistě :)..

Blog tím bohužel trpí. Jak už to tak bývá, musím si ukrojit kus spánku, abych sem mohla dát aspoň krátký článek :).. Předposlední týden před vánoci Ještěrka chytla bacil, který s ní pořádně zacloumal. Užili jsme si první antibiotika a horečky, u kterých jsme přemýšleli o studených zábalech. Naštěstí to netrvalo dlouho a po třech dnech teploty (a dvacetkrát vstávání za noc) už zbývalo jen přečkat to chrblání (už vím jak zní "štěkavý kašel") a rýmu. Postupně to chytil tatínek a taky já, každý s odstupem dvou tří dnů, tak jsme si to užili spolehlivě všichni. Nakonec jsme se dali dohromady celá rodina a teď si uvědomuju, že už vlastně ani nemám tu rýmu jak trám, která se mě držela zuby nehty ještě další dva týdny:).

Šatičky pro Barbie

5. prosince 2014 v 22:49 | Ellanor |  Nápady
Vytáhla jsem staré šatičky na Barbie. Když to někomu řeknu, reakce lidí je vždycky "uuuž?!". Ve skutečnosti to ale není "už" ale "ještě". Před rokem jsme vyklízeli starý byt. V podstatě bylo potřeba přebrat celé moje dětství a většinu vyhodit. Nakonec jsem o tom - jak jsem například vyhodila do kontejneru své staré šaty na prodlouženou vlastnoručně šité a malované - článek nenapsala. Letělo toho hodně, ale něco nešlo. Například šatičky na Barbie (i s panenkou s ohýbacíma kolenama, tedy teď už jen s jedním) které jsem šila, když mi bylo možná tak 10 až 12. Nevylučuji, že i později, nebrala jsem to jako hraní si s panenkami, ale jako kreativní šití. Babička mi tehdy hodně pomáhala, myslím, že šít na stroji jsem tehdy ještě neuměla. Kombinovala jsem látky, vymýšlela střihy a šila to v ruce, případně jsem babičce špendlila jak to má ušít.


Každopádně šatičky jsem teď osvobodila z kufříku, oprala a věnovala jedné pětileté holčičce, která měla velkou radost. Předtím jsem si je ale vyfotila, abych měla záznam o svých šicích začátcích :).

Domácí násilí jinak

1. prosince 2014 v 0:01 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Tímto článkem bych ráda upozornila na fenomén, který v naší společnosti určitě bují, ale o kterém se nemluví. Klasické oběti domácího násilí mají své obhájce a spravedlnost.. ale co my?!.. nebozí domlácení a poškrábaní rodičové malých dětiček :).

Rodič zahrne své dítě bezbřehou láskou, ale ve chvíli, kdy mu dítě při hře šlápne na krk, rychle mu dojdou slova. Beruška může být ztělesněná roztomilost (že o tom bude i samostatný článek), ale jak do nás zatne ty své nehtíčky, nadskočíte na židli. Tyhle nehty nikdy nejsou dost ostříhané. A ze všeho nejhorší jsou ty dva dolní zuby. Jsou to kleště jak k procvaknutí jízdenky. Možná, že to batole bylo v minulém životě tramvaják, jinak si totiž nedokážu vysvětlit proč s takovou vervou a vší silou zatíná čelist a porcuje chrastítka, plyšáky, koberec, papíry, lidské prsty, nosy a všecko, co včas neuteče.

Uspávání bývá divoké a někdy lze přirovnat k řeckořímskému zápasu. Ona je unavená, ale nelehne si, musí lozit. Všude a na všechno. Tento stav pak protahujeme do extrému a když třeba konečně zaryje hlavou do peřin, nejsou v tom místě vždy peřiny. Často je tam moje hlava, nebo ještě lépe můj nos. Úplně nejlepší je hlavička zespodu do nosu, to se jí naštěstí zatím povedlo jen jednou. Jí to kupodivu nebolí ani když se trefí do zdi. Já si můžu stěžovat jak chci.. není ale komu.