Leden 2015

Krásný nový rok a předsevzetí

28. ledna 2015 v 23:30 | Ellanor |  O mně a o stránkách
Trochu jsem pozapomněla sem dát naše PF. Letos jsme se vyšvihli a po několikaleté pauze opět máme rodinné PF, kterým všem přejeme do nového roku nejen slovně, ale i písemně :o)...


A protože je leden už skoro za námi, mám už dobře rozmyšlená svá letošní předsevzetí :)... Jelikož se na sebe dívám realisticky, dala jsem si předsevzetí jen menší, dílčí úkoly praktického charakteru. No a vzhledem k tomu, že leden již končí, můžu si rovnou některá z nich odškrtnout jako splněné :o))..

Do plavání za adrenalinem

20. ledna 2015 v 1:53 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Nepotřebuju lézt na vysoké skály nebo se potápět se žraloky, abych měla adrenalinové zážitky. Na nervy z oceli mi stačí jít například do plavání.. tak jako tam chodím s malou každý týden.

Vstup je tam sice na čip, ale na skříňku dostanu visací zámek s klíčem. Věci si zamknu do kterékoliv volné skříňky. Ani si nepamatuju číslo, na skříňce žádné není, na klíči sice ano, ale na zámku je skoro smazané a nečitelné...

Stalo se mi, že když jsem po plavání odcházela ze sprch, zjistila jsem, že svým klíčem odemknu cizí skříňku. Zkoušela jsem i tu vedle, o které jsem se domnívala, že tam mám věci, ale neúspěšně. Šla jsem tedy zpět na bazén, zeptat se maminek, co jsme se s dětmi potkali ve sprchách, jestli jsme si klíče nevyměnily.. Ale nebyla jsem úspěšná. Na recepci v systému zjistili, že je ten klíček opravdu můj, což bylo divné. Přemýšlela jsem, jestli jsem třeba nezamkla cizí věci a ty moje nejsou v nezamčené skříňce, ale ne. Nicméně paní recepční byla ochotná a poslala mi pana údržbáře, který dlouhými pákovými klěštěmi přeštípl zámek vedle. No jo, jenže i v té vedlejší skříňce byly cizí věci...

Teď to začalo být opravdu zajímavé. Začala jsem uvažovat, že už nevím čí jsem a v čem půjdu domů?!... Páč jsem byla celou dobu jen v ručníku a na kočáře jsme měly obě bundy, jinak nic... Naštěstí dítě mělo nový župan a jinak bylo v klidu. Jedna z maminek mi věnovala křupky a druhá mi nabídla telefon, že můžu zavolat manželovi. Pak jsme dostali nápad, že prozvoníme můj mobil, který byl zavřený ve skříňce. Sice jsem měla zapnuté jen vibrační vyzvánění, ale za pokus to stálo, stačilo přesvědčit paní vedle ať se na chvíli přestane fénovat. Ale to už přicházela opět paní recepční, naštěstí se spásnou myšlenkou...

Než rozkliknete celý článek, zkuste si tipnout, jak to asi dopadlo a na čí straně byla chyba :)

Pá pá pracující matko

15. ledna 2015 v 15:35 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Už se těším, až to v práci zabalím. Napřed mě sice mrzelo, že mi neprodlouží smlouvu, ale jen chvíli. Budu moct trávit večery a chvíle, kdy dítě spí, i jinak než prací, případně mě nebude trápit svědomí, když budu dělat něco jiného. Možná, že i domácnost bude vypadat zas jak u lidí a budu mít čas na činnosti, ze kterých matky na mateřské postupně blbnou.. Jako z návštěvy dětských hřišť, srazy s jinými matkami apod :))..

Ten finiš samozřejmě stojí za to. Všecko se musí dodělat, protože v některých směrech za mě náhradu nemají - má nástupkyně neví, jak v počítači změnšit obrázek. Takže denně jednání s tiskárnami, posílání podkladů, návrhy, dodělávky webových stránek atd.. Ono se to lehce řekne, nezačínat novou práci, ale i takové tendence tu jsou.. musím se jim efektivněji bránit :)...

Už se těším, jak se vrátím k architektuře. Začla jsem hned po novém roce, kdy dostala Ještěrka narozeninový dárek - pěnové kostky. Ale zatím mé architektonické realizace moc dlouho nevydrží. Jejich životnost se dá počítat na sekundy, protože děcko to musí, prostě musí zbořit hned. A ještě po tom šmrdlat rukou, aby náhodou nezůstal kámen na kameni :o)))...

Pokud to dobře půjde, tak si letos pocvičím tu architekturu i v praxi. Bude ze mě sice pořád pracující matka, ale jinak.. už se mooc těším :o)..

První (k)rok

7. ledna 2015 v 0:54 | Ellanor |  O Ještěrce
Dnes jdu spát celkem brzo. Ještěrka spí neklidně jako každou noc, o to tvrdší spánek mívá přes den, čehož využíváme. Kdybych vydržela ještě hodinu, můžem si ťuknout něčím dobrým přesně v 1:41. Protože přesně před rokem se nám narodila :).. Tehdy jsem ji zapíjet nemohla, tatínek ji zapil za nás za všechny tři :).. Ale teď po roce bych mohla...

Nemám chuť na žádné bilancování, o kolik nám vyrostla nebo kolik jsem o ní za ten rok napsala článků (málo, asi jen polovinu toho, co jsem chtěla) :). Narozeninová oslava bude až za týden, na zítra chystám jen opravdu skromný dortík. Dárek je pod stromečkem taky jeden zapomenutý :)..

Ale musím se tu zmínit o jejích pokrocích. Ještěrčini vrstevníci už skoro všichni chodí. Ona je ale srandovní v tom, jak je opatrná (kdysi jsem tu psala, že nemá pud sebezáchovy, teď se mi to zdá spíš naopak). Dlouho se zdráhala obcházet nábytek, stála a pak si pro hračku dolezla po čtyřech. Teď už obchází bez zaváhání, taky dokáže přechytit mezi židlí a pohovkou, když je to teda půl metru daleko, tak jde zase na zem a znova si stoupne...