Říjen 2015

Čím víc makám, tím víc práce tam zbývá

28. října 2015 v 1:26 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Stěhování má svůj poslední a neodkladný termín. A to tento víkend. Už to chvíli vypadalo, že byt bude aspoň trochu připraven, ale nechala jsem se unést :o).. Kdybychom měli partu sádrokartonářů, partu malířů, partu stěhovánků asi bych si tady stěžovala na obtížnou synchornizaci, ale hýbalo by se to víc než v našem případě, kdy máme jednoho elektrikáře (který může jen každý druhý týden), jednoho podlaháře, jednoho truhláře a pár (tzn 2ks) kamarádů, co mají dodávku (a svých starostí nad hlavu). K tomu máme naše čtyři ruce a jedno děcko, které je potřeba od toho odečíst, takže ve výsledku 1,25 osoby, která na bytu před nastěhováním dokončuje co se dá :)).

Bude pracovna, zcela dokončený pokoj, kde bude postel a stůl (víc nábytku teď ani nevlastníme). Bude asi i pokojíček, kde by s trochou štěstí mohla být šatní skříň i s policemi a tyčí na věšáky (ovšem bez dveří). V tomto pokojíčku budou snad i vymalované stěny, strop a možná i záclona, víc ale nic :). Už delší dobu je funkční koupelna i wc, když nám bude štěstí přát, dostanou během víkendu obě místnosti i dveře :o).. V komoře jsou police plné nářadí a věcí na stavbu, prý zatím. Kuchyň je přislíbena, ale pracovní deska bude jen provizorní. To bude nejvtipnější u zdi, protože ta provizorní bude mít 60cm hloubku a ta budoucí 75cm, takže u stěny se těším na patnácticentimetrový fuk :))).. Ložnice je polotovar a ani ji zatím neřešíme. Co je ale nejhorší - obyvák - ten nemá dodělané stěny ani strop.. Taky se to určitě nestihne.

Na co se těším? No doufám, že na Ještěrku, která si každou návštěvu bytu ohromně užívá a doufám, že až jí to dojde, že teď už tady bydlíme, tak že ji nadšení nepřejde :). Těším se na houpačku, která bude v pokojíčku a časem i v obyváku. Těším se na kuchyň, kde budu potahovat dorty s pomocí sestry tam uděláme sushi party :) Těším se na svoji šicí dílnu se zrcadlem po prababičce a taky na lustr do ložnice, který se nechám od někoho uplést (sama plést neumím). Jak Ještěrce pomaluju zeď a ušiju záclony ze staré divadelní látky. Na dokončení hliněných zdí, jejichž finální vrstvu jsme přesunuli na jaro. Na velikánský fotoobraz do obyváku kombinující makro a fotomontáž, o kterém mám až nezdravě jasnou představu. No a tak dál, v našem novém bytě bude prostoru pro nápady víc než dost a bude pěkně dlouho trvat, než je všechny uskutečníme :o)...

PS: Název článku je autentický Honzův citát starý asi měsíc, ale stále aktuální :).

Proklaté uspávání

7. října 2015 v 16:22 | Ellanor |  O Ještěrce
Včera asi o půl čtvrté ráno jsem přemýšlela, že sem napíšu článek. Nakonec jsem nevstala a konečně usnula, ale stejně ho sem dám. Nespavost považuji za jeden z největších potíží své mateřské dovolené. Není to tedy nespavost typická, ale čím víc je člověk unavenější, tím víc se do toho zamotává.

Vždycky jsem si myslela, že já s tím nikdy potíže mít nebudu, ani na stará kolena. Spala jsem vždycky jak dřevo, na prvním táboře mě nemohli vzbudit na noční hlídku, tak jsem jich byla po zbytek tábora ušetřena. Ovšem moje babička se budila ve čtyři a do šesti luštila křížovky, až pak vstala. I teď si myslím, že klíčem k nespavosti je fyzický pohyb přes den. Jenže teď nastává jiná nečekaná potíž.

Dítě spí nějakých deset hodin v noci a dvě hodiny přes den. V tomto si nemůžu stěžovat. Problematické je ovšem uspávání. Rozhodně to není typ dítěte, co položím do postýlky, odejdu a ono usne. Nóo, když nad tím teď přemýšlím, měli jsme to zkusit dokud z té postýlky neuměla utéct, teď už to totiž nejde a člověk u ní musí zůstat. Dítě se dožaduje pozornosti, utíká, převaluje, kope, leze na mě, mrčí a zase zdrhá. Ukolébavky jsou kontraproduktivní. Buď ji víc vzbudí nebo si počká až všechny skončí a pak odejde. Řešením je obalit se trpělivostí a zatížit.

No, abych to zkrátila je to trochu časově náročnější a stane se, že u toho usnu. Většinou se mi povede u toho neusnout, to záleží na míře únavy, na tom, jak mi šrotují v hlavě úkoly, které hoří. Na tom, že se třeba schválně nepřikryju, aby mi byla zima - zase ale trochu hrozí nachlazení, a taky na tom, jestli se manželovi podaří mě vzbudit - jestli si vzpomene. I když třeba usnu v nepohodlné poloze, zdá se, že tělo to nutně potřebuje a za tu hodinu až tři si výrazně odpočine. Vstanu třeba v jednu a nastává hlavní problém. Je třeba si umýt zuby a jít okamžitě zase spát, pak je šance, že spím dál. Pokud se třeba potřebuju osprchovat nebo napsat jeden mail, zaseknu se tam na hodinu, pak si jdu lehnout a další hodinu a půl nemůžu usnout. Ke konci už se na hodiny nedívám, ale včera jsem se tak do půl čtvrté převalovala.

Stává se mi to v průměru jednou do týdne, když si nedám pozor, i častěj. Další den jsem celkem nepoužitelná. Aspoň jednou týdně si chodím lehnout odpoledne i s děckem, takže to trochu vyrovnávám a udržuju se při smyslech (protože kafem se to řešit nedá). Udržuju se v naději, že po přestěhování najedeme zas na nějaký režim, kdy budu mít čas i na sebe a dítě taky uvidí míň pohádek a víc se mu budu věnovat. Teď veškeré hlídání padne na práce na bytě a zbylý čas na domácí práce, balení a pod...