Červen 2016

Plaveš, plaveme

23. června 2016 v 15:29 | Ellanor |  O Ještěrce
Dneska bylo nejhorší plavání vůbec. Právě jsem se z něho vrátili, malá bude spát nejmíň ještě hodinu a já se snad nějak z toho do té doby zvetím. I přesto jsem se rozhodla sem napsat krátký článek na toto téma. Hlavně kvůli krásným fotkám a začínajícímu létu.

Paradoxně právě proto, že je Ještěrka TAK strašně z té vody nadšená, se tam s ní na bazénu vůbec nedá domluvit. Chce dělat všecko a sama. Nesmím ji popostrčit směrem, kterým plujou ostatní děti, nesmím ji chytit.. Jen se se mnou pere nebo je tak v rauši, že mě pokope nebo mi nafackuje. Na důrazné slovo reaguje zase stejně jak v amoku a jediné co zabralo, že jsme odcházeli se všema věcma a už jsme šli nahoru po schodech.. a to jí teprve došlo, že odcházíme a měla by se trochu uklidnit. Jindy to bývá mnohem lepší, ale dnes to bylo za trest. Asi chodíme plavat málo často.

Byla fáze, kdy to bylo radost. Kdy nadšeně dělala, co instruktorka ukazovala. Nohama kopala, šipky zkoušela, balónky chytala, s destičkou plavala, zvířátka nalepovala.. Dneska ne a ne. Musím na ni vymyslet nějaký plán, aby se dost adrenalinově vyřádila a trochu zklidnila a poslouchala - tím myslím, ne poslouchat rozkazy, ale aby slyšela, že na ní někdo mluví. A ne klapky na očích na uších, ááá, vodááááá, tam chci hned! a ne! nevyndávej mě! nech mě! já sama!! vodááá!!!...


Ideální postel pro dítě

20. června 2016 v 23:33 | Ellanor |  O Ještěrce
S naší dvou-a-půl-letou Ještěrkou spím v jedné velké posteli. Když byla ještě miminko, přišlo mi to logické a ničemu to nevadilo, právě naopak. Vstávat ke kojení a přenášet dítě rozespalá z postýlky bylo značně nepohodlné, ne-li riskantní. Teď už nekojíme, ale situace v novém bytě není nakloněna tomu, abychom dítě v klidu oddělili. Nefunguje nám totiž zatím ložnice, takže u ní v pokojíčku spím na návštěvě i já. Už se ale těším až vypadnu :o), bude-li to vůbec možné...

Zrovna včera jsme spolu spaly na posteli široké jen 140cm. Každou chvíli mě kopala nohama nebo mi rovnou při převalení přistála na obličeji. No nevyspala jsem se. Jediné, co mě před depkou udržuje naživu je naivní představa, že bude spát jednou v pokojíčku sama. Určitě ta doba jednou nastane! Musí!

A jak si tak pouštím svou naivní představivost na špacír, přemýšlím, jakou jí jednou pořídíme postýlku... Klasický obdélník je přece blbost, pořáda se převaluje sem a tam, lepší by byl čtverec, nejlépe letiště, ať má místo. Hmm, ale tam jsou přece pořád hrany, ze kterých může spadnout. A co kdyby ta postel byl kruh, a pěkně s vypolstrovaným okrajem kolem dokola. Když ji položím doprostřed kruhu, má vysokou pravděpodobnost, že se hned tak k okraji nedostane. Jenže ona se ta naše Ještěrka nakonec stejně zasekne o okraj. Třeba si přilehne ruku nebo se snaží převalit směrem, kterým je zeď, a řve, že to nejde.. v horším případě se probudí...

A co kdyby... Co kdyby ta postel byla koule?! Pěkně polstrovaná, uložená na kuličkovém ložisku. Pokaždé, když by se dítě převalilo, gravitací by se koule posunula tak, aby leželo vždy dole. Mohlo by se tak donekonečna přetáčet a vrtět kterýmkoliv směrem a vždy by bylo uprostřed volného prostoru bez jakékoliv zábrany v dosahu :o)))).. No není to geniální?!