Leden 2017

Prvně ve školce

27. ledna 2017 v 23:23 | Ellanor |  O Ještěrce
Stal se malý zázrak a naše Ještěrka se úderem třetích narozenin dostala do státní školky. Bylo to tedy napínavé a s velkou dávkou štěstí, ale o to víc jsme za to rádi. (Dvojité štěstí máme v tom, že je to školka, na kterou koukám doma z okna). Teď jen ...co s tím naším děckem :)....

Paní ředitelka tvrdí, že existují dva modely dětí, které začnou chodit do školky. Jeden typ řve hned jak rodič odejde, ten další až za pár dní, kdy mu dojde, že teda rodič zase odejde. Asi jako v Saturninovi v teorii o házení koblih, potřebuje naše malá svou vlastní kategorii. První dny nadšeně vběhla do třídy aniž se rozloučila a ochotně pak odešla zase domů. Třetí den už se mnou odejít nechtěla. Tráví tam zatím jen dvě, maximálně dvě a půl hodiny dopoledne a dokud nebude mít jasno, že na procházce se nemůže počurat, tak se dál neposuneme. No a jak to teda probíhalo:

Pondělí: Paní učitelka mi referovala: "Všechno v pořádku, strká do kluků, nechce jíst pomazánky (mají je na svačinu denně)." Cestou domů se počurala i po... a bylo jí to úplně jedno, bouchala klackem do plotu asi půl hodiny. Když jsem ji šla chytit, utekla, smála se, že se vztekám a na těch 50 metrech k nám domů mě vytočila do nepříčetnosti.

Úterý: "Vylezla na stůl, kde jsem měla horké kafe. Rozhazovala hračky tak, že tři učitelky jsme s ní měly co dělat. Je to takové živé stříbro." ...ano, to my víme :)...

Renesanční panenka

13. ledna 2017 v 1:39 | Ellanor |  Kostýmy
Hurá, konečně jsem dotáhla tento dlouhodobý projekt :). Abych uvedla věci na pravou míru - nejedná se o renesanční repliku. Neměla jsem na to ambice ani dost podkladů (dochované panenky byly keramické nebo dřevěné, aspoň ty, na které jsem narazila). Chtěla jsem dceři ušít panenku, která obstojí při běžném hraní. Ušila jsem tělo z látky (úpletu na panenky), vlasy z vlny a šaty ze lnu co nejvěrnější těm renesančním, které oblékáme na historické akce.

Potají jsem doufala - a stále doufám, že si dcera bude s panenkou Matyldou hrát a vozit ji na naše dobové akce. Zatím to tak tedy nevypadá. Už snad pochopila, že chytit ji za vlasy a "dělat vrtulník" panenku bolí. Ani, že jí nemá vyhrnovat rukávy takovou silou, až natrhne ruku.. Dál uvidíme, třeba časem zapůsobí nějaký příklad v okolí.

Když to vezmu čistě technicky, tak tady je můj myšlenkový postup:
Jak se šije panenka jsem nijak zvlášť předem nezjišťovala. Tělo s nohama je nakonec dvoudílné (švy na bocích), stejně tak i ruce, jen hlava je ze čtyř dílů, lze to vidět na fotce zde. Celá postava je poměrně velká, na délku měří 45cm. Tělo jsem vycpala náplní z vyřazeného polštáře. Nechtěla jsem použít rouno, jednak přednostně používám věci, co mám doma, a taky jsem chtěla, aby panenka šla prát (tehdy jsem ještě nepřemýšlela nad materiálem vlasů). Proporce má panenka trochu dětské (má větší hlavu, než by měl dospělák), zároveň jsem snažila udělat (trochu paradoxně) širší boky, aby nebyla jak barbína, ale moc se to nepovedlo. Dlouhý pozvolný krk taky není úplně úmysl, poté co jsem obrátila tělo do líce, už to přešít nešlo :).. Přechod mezi hlavou a krkem je vyztužený drátkem, aby aspoň trochu držel rovně a počítám s tím, že to místo budu (po hrubém zacházení) nejčastěji opravovat.