Prvně ve školce

27. ledna 2017 v 23:23 | Ellanor |  O Ještěrce
Stal se malý zázrak a naše Ještěrka se úderem třetích narozenin dostala do státní školky. Bylo to tedy napínavé a s velkou dávkou štěstí, ale o to víc jsme za to rádi. (Dvojité štěstí máme v tom, že je to školka, na kterou koukám doma z okna). Teď jen ...co s tím naším děckem :)....

Paní ředitelka tvrdí, že existují dva modely dětí, které začnou chodit do školky. Jeden typ řve hned jak rodič odejde, ten další až za pár dní, kdy mu dojde, že teda rodič zase odejde. Asi jako v Saturninovi v teorii o házení koblih, potřebuje naše malá svou vlastní kategorii. První dny nadšeně vběhla do třídy aniž se rozloučila a ochotně pak odešla zase domů. Třetí den už se mnou odejít nechtěla. Tráví tam zatím jen dvě, maximálně dvě a půl hodiny dopoledne a dokud nebude mít jasno, že na procházce se nemůže počurat, tak se dál neposuneme. No a jak to teda probíhalo:

Pondělí: Paní učitelka mi referovala: "Všechno v pořádku, strká do kluků, nechce jíst pomazánky (mají je na svačinu denně)." Cestou domů se počurala i po... a bylo jí to úplně jedno, bouchala klackem do plotu asi půl hodiny. Když jsem ji šla chytit, utekla, smála se, že se vztekám a na těch 50 metrech k nám domů mě vytočila do nepříčetnosti.

Úterý: "Vylezla na stůl, kde jsem měla horké kafe. Rozhazovala hračky tak, že tři učitelky jsme s ní měly co dělat. Je to takové živé stříbro." ...ano, to my víme :)...


Středa: "To bude náš miláček", konstatovaly paní učitelky. Počurala se oblečená ještě doma před odchodem. Kluci si mi přišli stěžovat, že do nich strká. Cestou domů jsme ještě zastihli děti, jak jdou na zahradu. To byla chyba, nedokázala jsem ji odtáhnout. Nakonec jsem ji odnesla... jen díky tomu, že jsem básnila celou dobu o zmrzlině, co máme doma v mražáku.

Čtvrtek: Příjemně překvapila paní učitelky, když se třičtvrtě hodiny dívala na promítání o planetách - co by taky ne, může u toho ležet a pohádky ji baví vždy :). Loudala se domů tak, že jsme děti zase zahlédli na zahradě, naštěstí už nás dělil plot, přes který se smutně dívala. Doma snad poprvé povídala o tom, jak si ve školce hráli. S dinosaurama: jeden je velký-maminka, druhý velký-tatínek a pak je tam ještě dinosaurus miminko :o)..

Pátek: "Dneska se šla vyčurat sama." Jupí, ono to snad půjde :).. Na dnešek jsem měla vymyšlenou taktiku, že v deset ji ze školky přesunu do miniškoličky ve vedlejší budově, kde ji můžu nechat až do dvanácti. Přesun trval nekonečně dlouho, ani nalákat na děti, zvířata a další atrakce nepomohlo. Nechápu, přitom tam pak byla nadšená. Když jsem odcházela tak asi 6 dětí ve věku 2-3 roky dávalo dvěma učitelkám těžké kapky. Řvali a dožadovali se maminek, běhali po celé budově, mlátili se a strkali. Naše Ještěrka, která jezdila na motorce po sále a dopravním kuželem mlátila jiné děti jen trochu - ta se tam vyjímala jako anděl :)..

Cestou domů se pos... a odmítala si přestat hrát s klackem, stejně jako v pondělí. Táhla jsem ji domů za bundu a nadávala jak dlaždič. Moje nervy... Po obědě jsem si musela jít lehnout. Narozdíl od ní.
 


Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 28. ledna 2017 v 12:10 | Reagovat

Vyprávění mě pobavilo, protože nás čeká něco podobného. Tedy abych to upřesnila. Nejmladší vnučka sice oslaví třetí narozeniny až v srpnu, ale snacha se vrací od března do Motola na IVF, kde už jí toužebně očekávají. Genetiků je prý málo. Školka pro zaměstnance proto bere děti mladší tří let. Bětka také zatím moc neřeší nějaké to počůrávání. Snacha jí zatím vodí na adaptaci do školičky, kde se jí líbí a kde to v pohodě zvládá.
Zak si tak říkám, kéž by byla jako Ještěrka. :-D

2 Ellanor Ellanor | Web | 29. ledna 2017 v 12:06 | Reagovat

Ano, máme na druhou stranu štěstí, že je naše malá tak společenská. Někteří vrstevníci sice zvládají nočník, mluví jak kniha, ale nechtějí se od maminky odtrhnout ani na deset minut..

Napadlo mě, že kdybychom někde sehnali lesní školku, bylo by to pro ni nejlepší působiště :)..

3 Jitka Jitka | Web | 2. února 2017 v 22:37 | Reagovat

Ježiš, já se směju od začátku do konce až mě tečou slzy.... od září pracuju v montessori jeslích a vidím to z druhé strany :) Ale jako maminka dvou školkových dětí ti můžu říct, že si to všechno sedne :))

4 Ellanor Ellanor | Web | 15. března 2017 v 11:22 | Reagovat

[3]: No tak to jsem ráda, že v tom tak nějak nejsem sama :).. Po asi měsíci a půl jsme měli začít chodit až do oběda, jenže zas sedíme doma z neštovicema :(..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama