Zima v čoudu

15. března 2017 v 11:03 | Ellanor |  Každodenní drobnosti
Březen je skoro v půlce a počasí se houpe na hranici jara a zimy. Jeden den si místo tlusté šály vezmu jarní šátek a za chvíli toho lituju. Druhý den nechám kabát v autě, protože mi překáží.. Ještě ale není pozdě se ohlídnout za zimou, myslím tedy v tom smyslu, jak ji strávila naše rodina :)..

Z mírných a teplých zim mám spíš depresi. Takže jsem ráda, že ta letošní zima stála za to. I přes to, že jsme se pohybovali jen v civilizaci, nedostali jsme se na hory ani na lyže. Stačí pár sněhuláků a nějaký pokus o bruslení a člověk má hned zážitky :).


Po loňských pokusech se sáňkováním jsem měla pochybnosti, jestli se na dovádění ve sněhu vůbec těšit. U naší Ještěrky se totiž vloni projevila velmi silná antipatie ke sněhu, mrazu, rukavicícm, tlustému neohebnému oblečení a všem věcem okolo. To měla dva roky. Když zabrousím ještě dál, tak okolo prvních narozenin se jí to líbilo. Procházka zasněženým lesem, kdy se celou dobu vezla zabalená na saních. To bylo fajn. Prostě jako v kočáru, jen s trochu jiným výhledem :). Vloni jsem zkusila absolvovat s kamarádkou a jejími dětmi sáňkovací výlet v Mariánském údolí. Než jsme tam došli, byla to asi půlhodinová procházka/projížďka na bobech, během které to Ještěrku přestalo bavit. První sjezd z kopce byl s řevem a nejinak vypadala cesta domů. Zdálo se, že máme založeno na trauma ze sněhu, saní a zimy obecně.

. . .

Proto jsme na tuto zimu nic neplánovali, ani Ježíšek nepřinesl žádné pomůcky na bobování. Nakonec jsme ale s přívaly sněhu neodolali. Půjčili jsme si boby a koupili takovy kulatý pekáč na ježdění. Ještěrka se sice párkrát svezla, ale bylo vidět, že ji to hlavně baví mezi dětmi, ne pro samotný adrenalin. A úplně nejradši byla, když jezdil tatínek nebo teta, ona je dole chytala a ptala se "seš v pořádku?":))) (Vůbec nevím, kde na tu frázi přišla :)))

Je to zajímavé vzhledem k tomu, že sama je dost neposedná. Tipla bych si, že jí ten adrenalin a rychlost bude bavit. Ale ono houby, spíš jsem se chtěla povozit já a ona radši dolů z kopce utíkala, aby mě dole chytila :).

Heslem této zimy by se dalo zvolit "postavíme sněhuláka?!". Udělali jsme jich několik, od kapesních po životní velikost, podle kvality sněhu :). Před naším vchodem jsem téměř trefila Ještěrčinu výšku :).

No a poslední z výčtu zimních radovánek by se dalo zmínit bruslení. V bazárku koupila babička brusle, které ji budou akorát až tak za dva roky. Navíc neměly žádné zoubky a rozhodně to nebyly kačenky s dvojitým břitem. Prostě klasický tvar bruslí, které jsme nechali nabrousit aby lip klouzaly ;). No nedokázala se na tom ani postavit. Ani ty brusle držet rovně, když jsme ji nad ledem poponášeli. No ale vypadala, že ji to baví :).. Víc než jedno odpoledne jsme tomu bohužel nemohli věnovat.

Příští zimu už budem vědět jak začít. Uvidíme, jestli se z Ještěrky vyklube dítě, se kterým má smysl jezdit na hory :)..
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. března 2017 v 16:08 | Reagovat

Já mám sníh ráda jen na Vánoce :-)

2 Slovanská máma Slovanská máma | Web | 19. března 2017 v 12:34 | Reagovat

Vy jste si tu zimu teda užili. To je dobře, zima je fajn období, když je chladná a je dost sněhu. Tahle se celkem vydařila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama