Báječné Beskydy

2. března 2018 v 22:07 | Ellanor |  Akce a výlety
Maminka na mateřské většinou nemá moc velké plány a ambice. Nemyslím teď ty dlouhodobé, jako objet zeměkouli a dostat děti na vysokou. Myslím takovéty každodenní: nespálit jídlo, umýt si konečně vlasy, přežít, dokud nepřijde manžel z práce a nebo prostě a jednoduše neonemocnět do dovolené...

Na druhou stranu je vlastně taková maminka velmi šťastný člověk, protože jí ke štěstí stačí málo: Jídlo se dá jíst, vlasy jsou umyté a my jedeme na hory! A nejsou potřeby žádné velké hory. Stačí malé horečky. Žádné Rakousko, Beskydy!.. kdepak na týden, stačí čtyři dny... jupíí, jedeme!

Sbalili jsme děcka, kočár, saně s nově opravenou ohrádkou, sjezdové a běžecké lyže, boty na běžky, lyžáky, nové boby, oblečení do sněhu, náhradní oblečení do sněhu, boty, náhradní boty... no a tak dál, jako když si vzpomenete na toho chlápka z filmu Na samotě u lesa, co vyjmenovává dál a dál do nekonečna :). Málem bych zapomněla, že jsem táhla všem i kompletní vybavení na bazén (cestou tam jsme to nakonec nestihli, cestou zpět už jsme tak zdraví nebyli) a brusle (!), též zbytečně neb se jim pokazil stroj na úpravu ledu. No ještěže to auta uvezla.

Můžu se vám tu teď důvěrně svěřit, že nejkrásnější místo na dovolenou je Lovecký zámeček v Bílé. Jezdila jsem tam jako dítě a i když se tam nevracím každý rok, jako mí známí a příbuzní, kteří tuto dovolenou zajišťovali, je to srdcová zaležitost a snad tam budu moc ještě dlouho jezdit :). Není to tedy pro náročné, společné sociálky, velká kuchyně jak na táboře, ale je to po částečně rekonstrukci a ten genius loci je doslova geniální :)..

Další důvod, proč jsem se na dovolenou tak těšila bylo velké množství hlídacích tet. Měli jsme tam jediní děti (myslím tedy malé děti) a vždy se našla ochotná ruka, která pohlídala. Báječná věc, když můžete být na záchodě sami, to mi věřte ;-)) No a jako bonus lyžování... Ne, že bych byla tak nadšená lyžařka, ale prostě to potěší. Zas po asi devíti letech si na to stoupnout a zjistit, že (i když svalů ubylo) to jezdí furt zhruba stejně. Že mé 18 let staré lyže (ségra to počítala) furt dobře jedou a stejně staré lyžáky furt slušně tlačí, že bunda, kterou chtěla ségra vyhodit na střední a já ji mám dodnes jako lyžařskou, už asi budu muset vyhodit. Že půjčená helma je super, ale brýle mě trochu dusí, že šála opravdu není vhodná, ale mrzne, tak si ju nechám. Že gatě už ani nezkouším dopnout v pase, ale jsem v klidu, přes zadek nespadnou ;). Že jsem asi trochu úkaz na sjezdovce, ale je to vlastně všecko úplně super, protože jedu a jsem nadšená matka, která tráví dvě hodinky bez dětí a moc si to užívám :))..


Malý velký úkol si na sebe vzala moje sestra. Jako zkušená lyžařka si vzala na starost čtyřletou Ještěrku a zkusila ji naučit lyžovat. Vznikl o tom moc pěkný článek, ale odkaz sem dát nemůžu, takže to stručně popíšu. Naše Ještěrka je nesoustředěné třeštidlo, ale tvrdila, že to chce zkusit. Ne tedy ve chvíli, kdy jsem ji vzala namotivovat pod sjezdovku. Při pohledu na lyžaře prohlásila, že chce plavat... é, no nic, jedeme dál. Takže to zkusíme další den.

Sestra půjčila Ještěrce lyže, povozila ju po rovince a pak v dětském skiparku zkoušeli ten nejmenší kopeček. Ještěrka nasedne na jezdící koberec a nechce, aby šla ségra s ní. Ta jí vysvětluje, že to sama nezvládne, Ještěrka chce, dobře, zkus to sama. Ještěrka sebou hned flákne a řve "to není fééér". Další pokus vypadá stejně, pak Ještěrka hlásí "čůrat" a honem na záchod, který není úplně blízko. Po návratu chce na kolotoč, tam se vozí půl hodiny a hlásí, že je jí zima - jdou na čaj. Až se Ještěrka zahřeje jdou zpět do skiparku, kde znova zkouší nasednout na koberec a Ještěrka chce znova jen sama, zas spadne a řve. Nakonec zahlásí "bobo", takže znova na záchod a to je konec.. je čas vrátit lyže. Ten malinký svah, co nemohl mít ani deset metrů (ne)sjela za dopoledne třikrát. Asi na příští rok zkusíme sehnat podobně starého parťáka jako motivaci :).

Zato Žabička je zlatíčko, nikoho se nebojí, stydí se a schovává obličej, hodně se směje a málo řve. Naučila se dělat "paci, paci", tak, aby to fakt tleskalo. Navíc i jednou řekla "pá pá", což bylo snad první slovo:). A když strejda hraje na banjo, tak trsá jak o dušu (ještě ani sama nestojí). Vlastně obě holky trsají, jsou to zlatíčka :)..

Večer zbylo i trochu času na deskové hry: Activity, Krycí jména a trochu toho Dixitu. Protože náš pokoj sousedil s hlavní halou s televizí, vstávala jsem v sobotu ráno s tím, že Ester asi ten slalom na olympiádě nevyhrála. A ono jo. Podařilo se všem dělat "pššt" a jásat natolik potichu, že nás nevzbudili :)..

A podle hesla "to nejlepší nakonec" nám naše auto zařídilo na nedělní odjezd překvapení. Takže jsme ještě startovacíma kabelama nahazovali baterku. Díky strejdo za pomoc :).

Manžel mi byl na horách velkou oporou, tahal boby, sáňkoval, hlídal. Krom sestry musím poděkovat i babičce. Těším se na příští rok. Bála jsem se těšit už letos, tak snad se odvážím trochu víc se těšit. A budu doufat, že budem zdraví :)..

A já si jdu teď splnit další ze svých mateřských snů... tedy... jdu si umýt vlasy :)..
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 3. března 2018 v 10:57 | Reagovat

Trochu bych ubrala na grafice, ten začátek se špatně čte... Jinak moc krásné čtení a fotky...:) a samozřejmě krásné hočičky...!

2 alpos alpos | Web | 8. března 2018 v 21:15 | Reagovat

přeju hezkou dovolenou a také tu mateřskou. Vzpomínám na ten čas ráda, neboť jsem si ho s dcerou užila. Mnohem víc stresující je práce v nadnárodní společnosti, nikdy nekončící a mnohdy nesmyslné úkoly adt. , které jen ubíjejí. U dětí vidíte pokroky, které mnohdy dosáhly i díky vám, čehož se v práci sotva dočkáte...přeji mnoho krásných dní s vašimi dětmi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama