Cestování

Dijon a Lyon na ochutnání

28. dubna 2016 v 1:59 | Ellanor
Po třech letech opět ve Francii - aneb - mezi Francouzema a hmyzem - aneb - co horšího se vám může stát, než že ve vybrané francouzské restauraci posloucháte přednášku o způsobu lovu hovniválů :o)))...

Ještěrka už má přes dva roky, takže jsme ji na několik dní nechali s babičkou a tetou a vyrazili opět na víkendovou burzu :). Těšila jsem se moc. Francie je krásná a zůstala krásná stejně jako před třemi lety, kdy jsem tam byla naposledy. Nic nezkazí můj dojem, ani to, že furt frčíme po dálnici a vidíme jen svodidla, pole a geometricky vysázené lesy.

. . .

Tentokrát jsme si dopřáli den navíc - odjeli jsme dřív a zastavili se na celý pátek v Dijonu. O Dijonu se mi krom hořčice podařilo zjistit jen to základní. Ale ono toho stejně za jediný den stihnete tak málo, že žádné speciální cíle nejsou potřeba. Vzhledem k tomu, že Dijon je hlavním sídlem Burgundských vévodů, tedy období pozdní gotiky, zajímalo mě hlavně toto. Taťka ani Honza neměli speciální přání, jen taťka toho moc nenachodí, tak jsme úsporně prošli centrum a soustředili se na hlavní památky: Palác vévodů a Musée de beaux arts.

Gradac na Jadranu

19. srpna 2013 v 11:15 | Ellanor
Byla jsem během července a srpna na dvou příjemných dovolených. Začnu dovolenou v Chorvatsku. Bude to jen takových pár bodů, fotky a na závěr recenze :)..


Dovolená v Chorvatsku ve městečku Gradac (16.-23.7.2013)
Jakýpak je na dnešek plán? Flákání po ránu, potom lehárko odpoledne a pak si dáchnout před hlavní večerní zevlovačkou?! (Red Dwarf S01E02)

Pro ušetření starostí (a i trochu peněz) jsme letos jeli k moři na zájezd s cestovkou. Mělo to své výhody i nevýhody, vesměs jsme se ale nenechali ničím zaskočit a snažili si užít moře a přiměřeně slunce, co to šlo :).. Vyzkoušená a (kamarádkou) osvědčená cestovka Valaška z Valašského Meziříčí ničím nezklamala. Cesta autobusem přes noc, žádné zácpy (protože se jelo od úterý do úterý), ochotní delegáti, fakultativní zájezdy atd. Spali jsme ve velikém hotelu Laguna, plném Čechů. To nám nevadilo, pláž byla plná Čechů, to by taky nevadilo.. Zjistili jsme si dopředu, že se dá vyhnout davům, když poodejdeme na vzdálenější pláže.

Jarní Lyonská koláž

13. dubna 2013 v 8:02 | Ellanor
Jednoduchá koláž z víkendu v Lyonu. Vše je nafoceno mobilem a upraveno v prográmku Instagram, který jsme si v poslední době velice oblíbili :o)... Měli jsme opět příležitost vyrazit do Lyonu na jeden víkend. Náročná cesta byla odměněna setkáním se známými tvářemi, večeří v dobré francouzské resturaci a dalšími milými zážitky včetně tréninku francouzštiny :).

O Lyonu už jsem tu psala několikrát, je to město, které nikdy neomrzí :).. Instagram umí udělat fotky barevnější a veselejší, než byly. Přesto však to nebyl nudný a nebarevný výlet :).. Narcisy nebo sakury už kvetly, přestože stromy ještě neměly listí a jinak bylo - stejně jako u nás - chladné předjaří. Co ovšem kvetlo jako o závod, byla skulptura na nábřeží - nezdá se to, ale každý květ má v průměru metr :)..

. . .

Asi nejlepší perlička z celého víkendu byla skupina lidí, který nás odchytil s cedulí "Free Love Songs" na liduprázdném náměstí Bellecour. Zazpívali nám a pak se s náma vyfotili. Prý tak slavili desetileté výročí sboru :).

. . .

Na druhé fotce je moderní pavilon informující obyvatele Lyonu o plánované revitalizaci celého nábřeží řeky Saôny. Opravdu ambiciózní projekt, a skvělě prezentovaný. Jedna ze specialit Lyonu jsou pomalované fasády. To, co vidíte na posledním obrázku (vedle mobilu), je ve skutečnosti úplně plochá fasáda a vše je nakresleno :)..

. . .

Švýcarsko a hlavně Provence I.

19. října 2012 v 0:03 | Ellanor
29.8. - 8.9.2011 - Všechny fotky
Tento dvojitý článek je jeden z mých restů tady a taky článek na přání. Je tedy věnován tajné čtenářce mého blogu - Lucce :o)..

Minulý rok na přelomu srpna a září jsme vyrazili ve složení já, Honza, Zuzka a Radim autem na jih Francie. Zastavovali jsme se na návštěvě ve Švýcarsku a nejzápadnější (náš hlavní) cíl naší cesty bylo středověké město Carcassonne. To je inspirací pro naši oblíbenou společenskou hru :).. Já už jsem tam byla, takže jsem věděla, že ostatní nelákám pro nic za nic :))..

Při plánování jsme se mylně domnívali, že konec srpna je právě doba, kdy se sklízí levandule. Z omylu nás vyvedl už knižní průvodce, ale nedalo se nic dělat, termín byl vpasován mezi deadline disertace a svatbu kamaráda, takže s ním nešlo hnout. Možná je to dobře, protože při naší cestě Provence jsme na žádná pole (sklizené) levandule nenarazili. Zní to asi zvláštně, taky jsme se divili. Možná jsme se pohybovali příliš ve městech, příliš u moře, příliš po památkách a jediná pole, které jsme na cestách míjeli bylo víno, furt a všude víno :o)...


Vyráželi jsme z Brna někdy brzy odpoledne a bylo to akorát, abychom dojeli do noci k Bodamskému jezeru do Bregenzu, kde jsem měli vyhlídnutý kemp. Ráno jsme zaplatili a vyrazili dál zleva okolo Alp do Švýcarska, kde bydlí Honzova sestřenice, ale předtím jsme zamířili k vyhlídnuté (naši oblíbené) přehradě Lac de Teuzier.

Procházka okolo tohoto jezera byla akorát na půldenní výlet. Je to zatopené prudké alpské údolí s obloukovou (strašně vysokou) hrází a vodní elektrárnou. Při dobré viditelnosti jde z jednoho úbočí vidět mezi alpskými vrcholky i Mont Blanc. Na opačné straně přehrady, v polovině okruhu, vyvěrá ze skály obrovský vodopád, který jezero napájí. U toho jsme se se Zuzkou pěkně natáhly na slunci :o).. Večer jsme přespali v Sierre u Honzovy sestřenice. Druhý den už byl bohužel čas na rozloučení a zamíření dále do hlavního města kantonu Valis, do Sionu. Tam jsme se prošli po městě a hlavně vystoupali na dva vrcholky nad městem. Na jednom je kostel (částečně asi i hrad) - Basilique de Valere, na druhé zřícenina hradu Chateau de Tourbillon. Z druhého zmíněného je opravdu nádherný výhled na svahy pokryté vinicemi a alpské vrcholky. Např i tento.

. . . . . .

Naše cesta na sklonku dne pokračovala dál na jih. Objeli jsme Ženevu i Grenoble aniž bychom se zastavovali a večer jsme si rozložili stan v Avignonu. Tam je pěkný kemp Bagatelle na ostrově mezi řekami. Takový ten typ kempu, že máte vlastní plácek obehnaný živým plotem, navíc pod nádhernými platany. Na břehu řeky byl přímo výhled na papežský palác a slavný most, končící v půlce řeky.

Paříž jen tak na chuť

3. října 2012 v 21:52 | Ellanor
Aneb na návštěvě u Fantoma v Opeře, ale také ve středověku u Dámy s jednorožcem :)..

Skoro každý rok se mi podaří dostat se na jeden víkend do Paříže. Tento výlet obsahuje stresující a nudnou nonstop cestu autem, stres a nudu na burze a několik hodin výletu či zábavy.

Před dvěma lety jsme se cestou tam zastavili v Remeši podívat se na katedrálu a cestou zpět jsme si prošli Lucemburg. Vloni jsme se na burzu nedostali a letos jsme si to zkusili vynahradit. Vyjeli jsme ve čtvrtek k večeru co nejdřív to šlo a spali jsme po cestě sotva dvě hodiny (řidiči se samozřejmě střídali), takže se nám podařilo přijet už okolo 11 hodiny dopolední do Paříže. Vyrazili jsme do centra k naplánovaným cílům. Mým cílem byla Opera Garnier, dějiště příběhu Fantoma opery a Musée de Cluny - Muzeum středověku. Honzovým hlavním cílem byl Apple Store a nový Iphone ;o)... Pavlu jsem nemusela dlouho přesvědčovat, aby se mnou šla do opery. Zmínila se totiž, že by se chtěla podívat do Versailles, což bylo dost z ruky. Ovšem podobné množství zlata na m2 jsem jí mohla s klidným svědomím slíbit i v opeře :o).. Rozdělili jsme se tedy (naštěstí je hlavní Apple store kousek od opery:o).. a my jsme se sestrou vyrazily do opery.

Nebudu se tu podrobně rozepisovat o této stavbě, bylo by to na dlouho a mnohem důvěryhodnější informace najdete tady nebo prostě na Wikipedii. Opera samozřejmě funguje k tomu k čemu má, k operním a baletním představením, ale díky tomu příběhu o Fantomovi se vše zdá jakoby zlatější, mramorovější, krásnější, zajímavější.. víc to bere dech. A když dojdete podél chodby k lóži číslo 5 s mosaznou tabulkou, na které se píše že tohle je Fantomova lóže, trochu se člověku zježí chloupky na krku ať chce nebo nechce:o).. Zajímalo by mě, jestli se ta lóže normálně pronajímá.. řekla bych že ano, za extra příplatek :o)))..

Svatební cesta Skotskem - poučení

2. října 2012 v 23:28 | Ellanor
Ze zážitků ze Skotska mi zbylo ještě něco málo informací, se kterými jsem se chtěla svěřit. Je toho ale už jen trocha :o)..

Jedna z věcí, před kterou jsme byli varování, byly muchničky. Prvním bodem prevence bylo stáhnutí aplikace do mobilu, která mapuje výskyt muchniček (midges - [midžís]) po celém Skotsku. Asi dva roky zpátky mě totiž muchničky tak doštípaly, že jsem dva týdny chodila s obrovskýma flekama, které hrozně svědily. Tím jsem si nechtěla kazit cestu. Muchničky jsou ve Skotsku kapitola sama pro sebe, zvláště, pokud chcete někde spát pod širákem (v blízkosti vřesu), musíte se na ně připravit. Jako v jiných (zejména exotických) zemích platí, že nemá cenu si vozit svůj repelent z domu, musíte si koupit místní. Ale abych nestrašila, nakonec jsme na muchničky nenarazili. Hodně to totiž záleží na počasí a místech, kde se pohybujete. Jak nám poradili místní, muchničky mají rády bezvětří a stín, takže budete-li vyhledávat opak, měli byste se jim vyhnout. Mimochodem mapa, kde se dal sledovat výskyt muchniček většinou ukazovala největší zamoření v Glen Coe, nejkrásnější údolí Skotska. My jsme kvůli zpožděnému letadlu toto místo vynechali, takže je asi dobře, že jsme tam nejeli.

Svatební cesta Skotskem - itinerář 2

20. září 2012 v 8:33 | Ellanor
V první části itineráře naší svatební cesty jsme skončili u hradu Eilean Donan Castle. Tento krásný hrad jsme nechali za zády pátý den večer naší cesty a autobusem jsme objeli jezero/záliv Loch Duich. Dojeli a došli jsme do hostelu v Rataganu. Toto byl ten typ hostelu patřící pod YMCA, kde spí muži a ženy zvlášť. Trochu jsme se potýkali i s nedostatkem jídla (zachránil nás výběr na recepci) a absencí auta (naštěstí šlo stopovat). Všichni ostatní obytovaní si navozili zásoby z pro nás příliš vzdálených supermarketů. Ale dobře to dopadlo, naštěstí byla v kuchyni skříňka s jídlem, které tam lidé nechávali při odjezdu jako erár :))..

Měli jsme celý den na výlet po okolí a až večer nám jel autobus zase dál. Zkusili jsme stopovat směrem k zátoce. Pěšky bychom to nedošli, protože to bylo deset kilásků přes hory. Naštěstí nám zastavila mladá rodina, kde rodiče byli Angličan a Kanaďanka. Nemuseli jsme je ani moc přesvědčovat a ještě si s námi zajeli podívat na broch u Glenelg, abychom nemuseli jít zpátky pěšky :). Prochodili jsme také okolí městečka . a pořídili několik fotogenických záběrů ovcí a ostrůvků :). Zpátky nás zavezl pán, co pracuje na ropné věži nějkde u jižní Ameriky, ale byl to Skot jak řemen, měl snad nejsilnější přízvuk ze všech Skotů ve Skotsku :o)).. Odpoledne jsme se pak dostali zpátky k Rataganu a prochodili místní kopečky a výhledy na obě strany údolí od Shielbridge. Tam jsme si ověřili, že ani na prudkém svahu není půda o nic méně podmáčená jako jinde a že pramen potoka tryská klidně kousek pod vrcholem :).. Výhledy ale byly nádherné, co z toho, že jsem pak doma drhla goretexky ze všech stran :))..

Naše další zastávka byl hrad Urquhart na břehu jezera Loch Ness. Taktéž velmi známá a fotogenická zřícenina. Rozhodně se tam vyplatí zavítat po zavíračce, vstupné je dost vysoké a brána je nízká, aby se nikdo z toho davu, co ho po večerech přeskakuje, nazranil :)..

Ubytováni jsme byli v hostelu v blízkém městečku, druhý den ráno už jsme frčeli víc a víc na sever. Do Inverness, největšího města severu Skotska, a pak nahoru do přístavu Scrabsteru (blízko města Thurso) a dál trajektem na Orkneje. Na tyto ostrovy jsme si vyhradili velkou část z našeho výletu - tři noci a dva celé dny. Ubytování jsme měli zamluvené v hlavní měste Stromness v hostýlku. První den jsem si půjčili kola a vyjeli po nejkrásnějších megalitech celého našeho výletu. Táhlý kopec a prudký vítr dělal výlet ještě adrenalinovější, normální člověk by netoužil po ničem jiném, než být někde na kafi a my jsme se schovávali do závětří největších menhirů Orknejských ostrovů :). S vypětím všech sil jsme nakonec v prtivětru dojeli až ke Scara Brae, pravěké vesnici schované pod nánosem písku. Cestou zpět jsme se kochali útesy Yesnaby a kocháme se jimi i doma, protože nám visí nad jídelní stolem :)..

Utopeni v tokajském

31. května 2012 v 0:05 | Ellanor
Ani nevím jistě, jak se to stalo, ale uplynulý víkend jsem se ocitla na východním Slovensku v kraji Tokajského vína.

25. 5. není jen Ručníkový den (na který jsem letos ostudně zapomněla), ale má svátek svatý Urban, což je patron vinařů, takže hned sobotu potom se konalo Požehnání mladého vína, ochutnávka tokajských vín přímo ve vinných sklípcích.

Pokusím se to tu stručně shrnout. A musím v prvé řadě upozornit, že nejsem znalec vína. Víno mám ráda, ale nejsem odborník. Metodou pokus-omyl mám oblíbené nějaké odrůdy a značky. Ráda jsem tedy využila možnosti rozšířit si obzory ve slovenských pivnicích. (Jedno z mých drobných jazykových nedorozumnění: pivnice=sklep, sklípek, takže spojení "vinná pivnica" vlastně není vůbec nic divného.)

Přijeli jsme do Košic v pátek večer a v sobotu ráno se přesunuli ještě více na jihovýchod do tokajské oblasti. Ochutnávka probíhala ve třech vesničkách slovenského pohraničí: Malá Tŕňa, Velká Tŕňa a Čerhov. Celá akce začínala v devět ráno a stála 20€, z toho 5€ bylo ve formě poukázek na víno nebo občerstvení.

. . .

U zápisu jsme dostali taštičku, co si každý pověsil na krk a v ní bylo napsáno jeho jméno a adresa, kam ho jako trosku mají poslat po skončení akce... Ne, dělám si srandu :o)).. Taštičku jsme sice nesli na krku (mě jako jediné to vadilo), ale byla v ní vlastní sklenička, mapka a jízdní řád autobusů. A hlavně povídání o každém vinařství a tabulka, kde si ke každému ochutnanému vzorku člověk psal poznámky a hodnocení. Tak i teď přesně vím, co jsme pili a jak mi to chutnalo :)).. (Jako vtipný bonus jsme dostali i propisky s logem akce, ale skoro ani jednomu z nás nepsala :)).

Piknik v Ronchamp a slejvák v Modeně

25. dubna 2012 v 19:00 | Ellanor
Letošní jaro jsem se dostala na dvě entomologické burzy na tradičních místech - v Lyonu a v Modeně v severní Itálii. Byly to obě jen víkendové akce, ale každá z nich přinesla, krom setkání se starými známými a cvičení reakcí v cizích jazycích, také architektonické bonbónky pro potěchu duše i oka :)...


Cestou do Lyonu jsme odbočili z dálnice a zastavili se v Ronchamp, u poutní kaple Notre Damme du Haut funkcionalistického architekta Le Corbusiera. Zastavovali jsme se tam už jednou, ale už tehdy jsem psala, že se tam chci vrátit a bez spěchu se pokochat. To se mi tentokrát podařilo. Za poslední čtyři roky na tomto kopečku došlo k výrazné změně. Byl postaven nový vstupní pavilon, krásně zakousnutý do terénu. Taky šlo vidět, že i kapli se intenzivně věnují, praskliny na jeho nejfotogeničtější špici už byly (minimálně) zamalované. Udělali jsme si piknik a zcela bez turistů jsme dumali nad funkcionalismem, železobetonem a rozlitým octanem etylnatým v kufru auta :))..


Asi před dvěma týdny byla burza v Modeně, rozhodla jsem se, že tam pojedu hlavně kvůli Kaplického muzeu, které je tam nově asi měsíc otevřené. Je to muzeum značky Masserati. Zde bych chtěla upozornit, že tomuto vůbec nerozumím, a dost nás to zmátlo už když jsme o tom hledali informace. Ulice je Via Paolo Ferrari, na rodném domě (tomu naproti muzeu) je napsáno Enzo Ferrari, tak čert aby se v tom vyznal. Ovšem díky archiwebu a s pomocí GPS jsme přesně věděli kam jet, abysme se to našli:)..

Svatební cesta Skotskem - itinerář

22. ledna 2012 v 21:42 | Ellanor
Pamatujete si na to, jak vloni bouchla sopka a musela být kvůli tomu pozastavena letecká doprava nad horní polovinou Evropy? Lety byly omezeny zhruba čtyři dny, možná ani to ne. Lidi jako my sedají do letadla zhruba jednou za dva roky a co čert nechce - zrovna se ta sopka do toho trefí %-)).

Takhle začla naše svatební cesta... Vše zařízeno, vše objednáno a cestou do Prahy na letiště sms: Váš let do Newcastlu byl zrušen. Když se na to člověk podívá zpětně a pozitivně (což v ten den vůbec nešlo), můžeme být rádi, že jsme zůstali zaseknutí v Praze a ne v zahraničí, tady jsme měli aspoň zázemí a kde hlavu složit (díky Pájo).

Odletěli jsme z Prahy v pátek dopoledne místo ve středu večer. Itinerář, který přikládám ještě zohledňuje původně naplánovanou trasu. Museli jsme z ní vynechat přespání v Perthu a prohlídku Glen Coe, což je (údajně) nejkrásnější skotské údolí. Celý pátek jsme strávili v dopravních prostředcích, abychom dojeli do Fort William, kde jsme měli objednaný nocleh.

Celá tahle sranda, tzn rezervace a jízdenky, co nešly zrušit a nové jízdenky (na vlak), co jsme museli na poslední chvíli koupit, za ty vyletělo komínem navíc cca 150 £, aniž jsme ze Skotska něco viděli. Mimochodem, buďme rádi za naši českou Student Agency, kde jdou rušit jízdenky půl hodiny před odjezdem, v Anglii to bylo potřeba zrušit 24 hodinu dopředu, což jsme nestíhali.
 
 

Reklama