Foto a grafika

Zážitky z fotokomory

29. srpna 2014 v 22:35 | Ellanor
Na mém blogu v části "rozepsané články" se mi nashromáždilo postupně skoro třicet článků, které je mi líto smazat, ale nejspíš je už nikdy nezveřejním. Z velké části proto, že nejen že jsou dávno passé, ale vlastně už ani nevím, co jsem tam chtěla dopsat.

Když jsem je dnes namátkou procházela, ze zvědavosti jsem se podívala do toho nejstaršího - 5. března 2007 - který jsem psala ještě v Brestu ve Francii. Usoudila jsem, že tento je škoda "vyhodit" a snad mu dodám hlavu a patu, aby se to dalo číst. Obsahuje totiž jednu vzácnou věc - fotky z fotokomory.

Morlaix, od vseho kousek :o).. uprostred dum, kde jsem spala

Kde jsem tyto fotky fotila si celkem vzpomínám, marně ale přemýšlím, jakým foťákem. Protože svouji tehdy používanou Prakticu jsem si do Francie neodvezla (?). Můj děda byl fotograf, ale nestihl mě bohužel zasvětit do vyvolávání filmů než umřel. Fotila jsem sice často na černobílý kinofilm, ale chodila jsem se vším do Fotografie. Před odjezdem do Francie mě fotky naučil vyvolávat můj tehdejší kluk, který se to naučil na střední, aby na to balil holky a zůstalo mu to, protože ho to bavilo (samozřejmě mluvím o vyvolávání fotek) :o).. Než jsem odjela do Francie, nafotila jsem spoustu fotek na různých akcích. Vyvolávali jsme je u něho doma a pak taky na kolejích, kde nepoužívaná fotokomora zůstala a možná je tam doteď. Ve Francii ve škole samozřejmě fotokomora byla taky. Jen jsem tam na to už byla sama, tak z toho byl jen takový jeden pokus a nerovný boj... Kvalitu výsledných fotografií můžete posoudit sami :( :o))..

Přiložené fotografie patří k výletu do Morlaix, který byl jedním z mých prvních adrenalinových výletů v Bretagni a zůstane navždy jednou z nejoblíbenějších historek, kterou budu vytvářet dobrodružnou atmosféru za dlouhých zimních večerů :o))))... Fotka nahoře, která je poskládaná ze špatně exponovaných fotek, se nezdá, ale je nejdůležitější. Je na ní totiž zachycen dům toho pána s nahluchlým psem, který mě tehdy nechal přespat u sebe v garáži :)..

Na titulce realitních novin

26. října 2012 v 16:51 | Ellanor
Tam se ocitla naše vizualizace. Máme z toho samozřejmě radost :). Je to projekt, který nám trval asi půl roku. Vizualizace urbanistického celku ve Slavkově s názvem "Rezidence Austerlitz". Všech bytových domů a každého řadového domu ze dvou stran.

Trochu mě to pošouplo, že bysme měli zprovoznit naše stránky, ale narážím na technické problémy, které nějak nedokážu zdolat :(..

Pro zajímavost přidávám i další vizualizace. Zadání bylo "bez stafáže a maximum zeleně", tak hlavně že byl klient spokojen. Na této hlavní vizualizaci si grafik dodělat ten odlesk a ptáčky na obloze. Když nad tím přemýšlím, tak si asi změnil i oblohu :o).. Ale všecku tu zeleň jsem tam retušovala já a všecky prkýnka na fasádě tam přitloukal Honza :o)))..

Dva plakáty v terénu

13. března 2012 v 11:17 | Ellanor
Když půjdete po Zlíně, tak na veřejných plakátovacích plochách můžete narazit na dva mnou vytvořené plakáty. Našla jsem na zastávce Školní dokonce oba dva vedle sebe! Říkejte mi paní grafičko! :oD... Ne, dělám si srandu. Tyto plakáty po umělecké stránce nejsou žádná hitparáda. Ale potěšilo mě velice, když jsem je tam viděla, to ano :o)..

Jeden je na již zde zmiňovanou výstavu ZUŠ Zlín Jižní svahy - Pastva pro oči, kde mám vystavené své kostýmy (ty sem po skončení výstavy taky dám). Druhý plakát je na Jaro ve Hvozdné, což je květinová akce, která proběhne tento víkend v obci Hvozdná kousek od Zlína. Bohužel se jí nemůžeme zúčastnit, protože jedeme do Lyonu, ale držíme všem palce, ať to dobře dopadne :)).. Pokud chcete vidět oba plakáty zblízka, čtěte dál.

Zasněžené pionýrky

1. října 2009 v 20:27 | Ellanor
Tyto fotky leží na disku od začátku února. Říkala jsem si, že se musí uležet a dneska mě napadlo, že jim to nejspíš už víc nepomůže :o).. Vybrala jsem tedy pět svých nejoblíbenějších fotek...

Minulou zimu sněžilo v Brně pořádně asi dvakrát. Když to bylo poprvé, šla jsem kolem této sochy a zaujalo mě, jak sníh sochu změnil. Vyfotit jsem ji ale nestihla. K mému štěstí se chumelenice po pár dnech opakovala..

Pionýrky mávající pučícími ratolestmi mají celoročně odhodlané obličeje. Tyhle nadýchané čepice jim však dodávají zcela jiný výraz. Jak se do nich strefují školáci sněhovýma koulema, už nejsou ty čepice tak neporušené, ale co už, správná pionýrka něco vydrží. Povšimněte si jak mají zaťaté pěsti.

Vlčí máky

25. května 2009 v 21:59 | Ellanor
V sobotu, když jsme jeli do Zlína, tak mezi Hulínem a Záhlinicema jsme uviděli úžasné pole plné červených a fialových vlčích máků.. Zastavili jsme u krajnice a já jsem tam vběhla s foťákem. Bohužel nás ale tlačil čas, měli jsme zpoždění a doma čekala rajská omáčka.. tak jsem udělala jen pár fotek, se kterými jsem nebyla po prohlídnutí moc spokojená..
Na druhý den - včera - jsme se vraceli večer do Brna a já jsem přemluvila Honzu ať udělá zajížďku a ještě se tam zastavíme. V sobotu jsem fotila v poledním slunci, v neděli to bylo při zapadajícícm.. Mých dalších pár výcvaků nedávalo moc naděje, že se mi něco podaří, ale nakonec mě naštěstí napadlo to vzít i proti slunci.. takže nejlepší je úplně ta poslední fotka (to se mi občas stává)..I když bych to asi neměla říkat, je to jeden z mých prvních pokusů s RAWem a taky jedna z prvních fotek, která chtěla jednoznačně čtvercový formát. Osobně mě tam trochu ruší ten kus květu vlevo dole. A taky jsem doufala, ze se mi podaří líp vyfotit siluetu té malé makovice, teď ještě schované mezi okvětními plátky, ale tohle je zas takové divočejší :)..

Jak se (ne)fotí svatba - aneb - pár začátečnických omylů

21. února 2008 v 18:51 | Ellanor
V prvé řadě je nutno upozornit, že ač budu psát o svatbě mých kamarádů, kterou jsem vloni v červnu fotila, neobjeví se v tomto článků (téměř) žádné fotky, ani žádný odkaz na ně. Pokusím si tedy vystačit s tím, co je. Se slovy..
Tento článek bude obsahovat pár začátečnických rad, nic převratného. Nejzásadnější ponaučení je to, že nejdůležitější je ujasnit si podobu výsledku celé akce, prostě pořádná domluva předem se svatebčany. Tak to vlastně platí obecně na všech "kšeftech"..

Příprava, technika a lidi
Nápad, že tam budu fotit vzešel z mé hlavy, nabídla jsem se a domluvili jsme se, že budeme s Egonem "dva hlavní fotografové". Protože to byla má první svatba, na které jsem měla fotit (a první svatba, kterou jsem měla možnost navštívit od strýcovy svatby, což je asi 20 let), snažila jsem se na to nějak dobře teoreticky připravit. Prostudovávala jsem galerie profesionálních fotografů, vyptávala jsem se lidí, co s tím mají zkušenosti. Egon dával dohromady seznam "povinných fotek" :).. Den před obřadem
jsme se sešli v hospůdce a ujasňovali jsme si harmonogram jeden a půl hodiny trvajícího obřadu se mší v kostele. Přáním nevěsty bylo, že by fotky měly být spíš "pěkné" než "zajímavé", čemuž jsme se slíbili vyhovět. I když já o sobě vím, že se budu pořád snažit o šílené momentky, no ale mezi tím i strojené fotky budou, to se člověk taky musí naučit :o).. Zbytek odpoledne jsme strávili běháním po Špilberku a Petrově a zkoušením záběrů na co nejlepší fotky novomanželů. K večeru jsme plynule přešli do takové malé Svícy :)..
Nakonec jsme hlavní fotografovíé byli tři, na pomoc nám přišel ještě Wulf. Já jsem si od Honzy půjčila Canon 350D (tehdy jsem se s tímto strojem ještě celkem bála :), Egon měl Canon 20D a Wulf Canon 300D. To mělo jednu velkou výhodu, že jsme si mohli objektivy, které dokonale pokryly rozsah od 10 do 200 mm, navzájem půjčovat.

Den D, hodina H
Počasí se nám vydařilo, bylo mnohem lepší světlo než den předtím. Do kostela se sešlo velké množství lidí a za ty skoro dvě hodiny jsme měli mnoho času vše statické vyfotit. Horší to bylo (aspoň tedy u mě) s nejdůležitějšími okamžiky. Věděli jsme, kdy přijde na řadu manželský slib, navlékání prstýnků a polibek. Stejně jsem tam nestihla doběhnout, tak jsem si ríkala "Egon to určitě vyfotí".. a jen jsem doufala, že si neříká on to samé o Wulfovi.. a Wulf o mě ;)).. Navíc oddávající kněz (kamarád snoubenců) si pro ně připravil překvápko, u kterého se smál celý kostel, nejlepší záběr na rozesmáté snoubence jsem měla já, ovšem měla jsem blbý objektiv, než přiběhl Egon, byla největší sranda pryč..
Co jsem nečekala bylo, že mě to tak dojme, být ženská a ještě navíc zainteresovaná, je asi ta nejhorší kombinace pro svatebního fotografa :o).. Takže jsem krom kompozic a expozic musela ještě hlídat, jestli nemám rozmazané oči :o)..

PhotoStage - Fotografická stáž

6. února 2007 v 22:04 | Ellanor
26. 1. - 5. 2. 2007
Protože se nemůžu domluvit se svou novou Prakticou a ta stará stále není opravená, uspíšilo to před odjezdem nutnost koupě digitálního foťáku. Rozhodovala jsem se mezi různými kvalitami a značkami už skoro dva roky a vždycky mě různé rady nebo situace nakonec nahlodaly a výsledek se nedostavil.
Takže teď jsem se už nikoho neptala a vzala první EVF zrcadlovku, co měla širokoúhlý objektiv a navíc byla ve slevě. Padlo to na Fujifilm S6500. Přesto, že se stroj nepřizpůsoboval mě, ale já jemu, musím říct, že jsem spokojená. (Až na drobnost se vzpouzejícím se softwarem, kvůli kterému bude lepší pořídit čtečku karet. Ale ta se prý dá sehnat i za 9 € a je na všechny typy karet zaráz :).)
Fotografickou stáž (jinak bych to taky mohla nazvat workshop) vedl nezávislý fotograf Sébastien Durand, který sám absolvoval tuto univerzitu před deseti lety (nevím, který obor, asi nějaký technický, fotografie se na U.B.O. určitě neučí :). Což určitě podnítilo jeho úvodní vtípek, že před samotným focením budeme vypracovávat analýzy a metodologie, ble :o)... Jak se ukázalo, tak z nás pěti lidí, co jsme se přihlásili, jsme byli tři z mého ročníku na Geoarchitektuře.

. . . .

Hlavní okruh reportážní fotografie byl daný: Život na univerzitě. Každý si vybral vlastní "sujet" - téma, které nás zaujalo. Na rozhodování jsme měli celý víkend.
Kluk z biologie jménem Thibaud, který z nás měl nejlepší foťák Nikon D70s, se rozhodl pro téma sport. Adele z filozofické fakulty měla půjčený Nikon D50 a moc mu nerozumněla. Většinu fotek měla rozmazaných, či jinak techniky nedokonalých, ale přesto si myslím, že svůj nápad fotit tváře studentů a jejich emoce, zvládla dobře. Můj spolužák Jonathan měl taky digitální zrcadlovku, ale nějakou starší. Své téma, myslím, pojal z nás nejhlouběji, fotil "odpadky", ale ne jen fyzické, ale i v přeneseném významu. Stephanie, má spolužačka s trochu kontroverzními názory, měla z nás jediná obyčejný kompakt a téma ji musel vybrat Sébastien. Nakonec to byla "zeleň".

Má milovaná Praktica je opět v čoudu :(

9. srpna 2006 v 14:57 | Ellanor
Nedá se nic dělat, jak mám ráda ty staré stroje, tak se nemůžu smířit s jejich "smrtelností"..
Moje Praktica LTL, kterou kdysi dostala mamka od dědy a kterou jsem si pak vzala já, je po x opravách opět pokažená na tom samém místě - špatně přetáčí film..
Vydrželo mi to asi rok, cca deset, spíš dvacet filmů jím prošlo a zase se mi asi zlomila ta malinká součástka, kterou mi (úžasný) pan opravář dával novou z nějakého starého rozebraného stroje..
Teď mi nezbývá než mu zas zavolat. Ale pořád to oddaluju, má totiž už dlouho u sebe jiný starý foťák od dědy, nějaký na svou dobu velmi kvalitní Olympus asi z 80. let.. a už tehdy říkal, že ta oprava bude náročná a drahá..
Jsem srab :(.. nevím čím budu fotit v Bretani..


 
 

Reklama