Každodenní drobnosti

Vánoce na medu

31. prosince 2017 v 0:38 | Ellanor
Nevím, čím to je, ale tendle konec roku je nějaký zakletý. A to hlavně proto, že jsou všichni nemocní. A to tak, že fest. Jednoho pustí z nemocnice, druhý den ho vezou zpět. Ještěrka dotáhne ze školky další nakažlivou nemoc, tentokrát ji máme postupně všichni. Do toho se vylíhnou nové vši... a do toho ty vánoce, že ano?

Já jsem chytla děsnou rýmu a trochu teplotu týden před vánocema. No naštěstí už byly dárky zařízené a na vánoce jsme jeli k babičce, takže jsem nedělala nic, ani cukroví, ani výzdobu, jen jsme se všichni nějak léčili. Já rýmu jak trám, Ještěrka infekční zánět spojivek, Žabička o dva dny pozděj taky, k tomu nekončící rýma, na kterou jsme taky dostali antibiotika. A náš táta nějaké zažívací potíže. Na štědrý den jsme se všichni čtyři prohlásili za zdravé a jeli jsme k babičce, jenže tam byla nemocná ona a postupně to chytla i sestra. Takže na slavnostní večeři to ještě nějak šlo, ale návštěvy další den už jel jen někdo a den poté jsme to úplně zrušili. No přijeli jsme zpět do Brna a já jsem chytla horečku, jakou jsem už dlouho neměla. Drží se mě už třetí den a musím říct, že je to teda zážitek s miminem závislákem. Neschovám se, nezbývá než nosit roušku ve dne v noci a doufat.

Vykojený mozek?

30. listopadu 2017 v 15:07 | Ellanor
Kdybych byla psavec, založím tu rubriku s názvem "Vykojený mozek", protože některé historky stojí za to.

Tak jedna z nich by měla název JEDEME S ŽABIČKOU NA ORL:

Objednala jsem se na dětské ORL (v Bílém domě na České), na úterý v 10h k panu doktoru Markovi v druhém patře, jak mi sdělila do telefonu sestřička a já jsem si to poznačila do diáře.

V úterý tam jdu, je za pět minut 10h:
- kočár nechám v přízemí a s Žabičkou v nosítku vyběhnu schody do druhého patra
- tam je všude jen oční
- jdu tedy zpět k seznamu u schodů
- aha ORL je ve třetím patře
- jdu tam, ale nevidím nikde Mudr Marek
- na schody kašlu, sjedu dolů výtahem zpět k recepci
- tam mi řeknou, že Mudr Marek je v pátém patře
- vyjedu tam výtahem a na dveřích je "Mudr Marek - gynekologie"

Zima v čoudu

15. března 2017 v 11:03 | Ellanor
Březen je skoro v půlce a počasí se houpe na hranici jara a zimy. Jeden den si místo tlusté šály vezmu jarní šátek a za chvíli toho lituju. Druhý den nechám kabát v autě, protože mi překáží.. Ještě ale není pozdě se ohlídnout za zimou, myslím tedy v tom smyslu, jak ji strávila naše rodina :)..

Z mírných a teplých zim mám spíš depresi. Takže jsem ráda, že ta letošní zima stála za to. I přes to, že jsme se pohybovali jen v civilizaci, nedostali jsme se na hory ani na lyže. Stačí pár sněhuláků a nějaký pokus o bruslení a člověk má hned zážitky :).

Pokračující práce na bytě

26. října 2016 v 1:15 | Ellanor
Koncem října to bude rok, co jsme se nastěhovali. Tehdy jsme spali s Ještěrkou na zemi v obyváku a fungoval, krom záchodu, jen jeden další pokoj. Za provozu jsme všecko dodělávali, třeba v kuchyni, a na jaře jsme pozvali první návštěvy. Během léta a podzimu jsme s tím zatočili víc a je to fakt radost, jak už je to skoro hotové :)..

Už máme i ložnici (do srpna to byl stále jen sklad stavebnin a věcí na odvoz), mám světlo v kuchyni pod linkou a vyklápěcí zásuvku nad sporákem, Ještěrka už má svoji postel (spí v ní spíš návštěvy, ale někdy i ona), připevněny jsou dvě velká zrcadla (jedno u vchodu s vlastním dotykovým osvětlením, další mě děsí v koupelně :)) a nejčerstvější novinkou jsou futra vchodových dveří (manžel sám se překonal, ale měl to tvrdý oříšek) a stěna v předsíni, na které už snad v pátek budou i háčky.

. . .

Mít narozeniny na vánoce

22. prosince 2015 v 21:47 | Ellanor
O jé, to je mrzuté. Nejmrzutější ze všech dětských narozeninových okolností. Maminky se shodují, že když je dítě narozeno v prosinci nebo lednu, nikdy na tu oslavu pořádně není čas a není to ono. A co teprve, když se narodilo třeba 26.12.? Nebo na silvestra?! To nikdo nemá čas na oslavu. Představte si, že existují krutí rodičové, kteří dítě pojmenují tak, že má svátek v den narozenin. Nebo se třeba jmenuje Mikuláš.. A co teprve ta děsivá historika, která koluje světem, že existují dvojčata narozené na Štědrý den, které jsou pojmenované Eva a Adam?! To musí být chudáčci..

Pokud na tohle někde v kolektivu dojde řeč, jsem většinou pouze já ten člověk, který oponuje. Ostatní přidávají další a další historky nebohých dětí s nerozumnými jmény a neuváženými daty narození :)... Já se na to dívám úplně opačně. Ano, naše dítě je na začátku ledna a řeším dilema, jak to od vánoc co nejvíc posunout... ALE :).

Čím víc makám, tím víc práce tam zbývá

28. října 2015 v 1:26 | Ellanor
Stěhování má svůj poslední a neodkladný termín. A to tento víkend. Už to chvíli vypadalo, že byt bude aspoň trochu připraven, ale nechala jsem se unést :o).. Kdybychom měli partu sádrokartonářů, partu malířů, partu stěhovánků asi bych si tady stěžovala na obtížnou synchornizaci, ale hýbalo by se to víc než v našem případě, kdy máme jednoho elektrikáře (který může jen každý druhý týden), jednoho podlaháře, jednoho truhláře a pár (tzn 2ks) kamarádů, co mají dodávku (a svých starostí nad hlavu). K tomu máme naše čtyři ruce a jedno děcko, které je potřeba od toho odečíst, takže ve výsledku 1,25 osoby, která na bytu před nastěhováním dokončuje co se dá :)).

Bude pracovna, zcela dokončený pokoj, kde bude postel a stůl (víc nábytku teď ani nevlastníme). Bude asi i pokojíček, kde by s trochou štěstí mohla být šatní skříň i s policemi a tyčí na věšáky (ovšem bez dveří). V tomto pokojíčku budou snad i vymalované stěny, strop a možná i záclona, víc ale nic :). Už delší dobu je funkční koupelna i wc, když nám bude štěstí přát, dostanou během víkendu obě místnosti i dveře :o).. V komoře jsou police plné nářadí a věcí na stavbu, prý zatím. Kuchyň je přislíbena, ale pracovní deska bude jen provizorní. To bude nejvtipnější u zdi, protože ta provizorní bude mít 60cm hloubku a ta budoucí 75cm, takže u stěny se těším na patnácticentimetrový fuk :))).. Ložnice je polotovar a ani ji zatím neřešíme. Co je ale nejhorší - obyvák - ten nemá dodělané stěny ani strop.. Taky se to určitě nestihne.

Na co se těším? No doufám, že na Ještěrku, která si každou návštěvu bytu ohromně užívá a doufám, že až jí to dojde, že teď už tady bydlíme, tak že ji nadšení nepřejde :). Těším se na houpačku, která bude v pokojíčku a časem i v obyváku. Těším se na kuchyň, kde budu potahovat dorty s pomocí sestry tam uděláme sushi party :) Těším se na svoji šicí dílnu se zrcadlem po prababičce a taky na lustr do ložnice, který se nechám od někoho uplést (sama plést neumím). Jak Ještěrce pomaluju zeď a ušiju záclony ze staré divadelní látky. Na dokončení hliněných zdí, jejichž finální vrstvu jsme přesunuli na jaro. Na velikánský fotoobraz do obyváku kombinující makro a fotomontáž, o kterém mám až nezdravě jasnou představu. No a tak dál, v našem novém bytě bude prostoru pro nápady víc než dost a bude pěkně dlouho trvat, než je všechny uskutečníme :o)...

PS: Název článku je autentický Honzův citát starý asi měsíc, ale stále aktuální :).

Zužitečnit sobotu

26. září 2015 v 15:04 | Ellanor
Když se na poslední chvíli ukáže, že víkend bude stejný jako mé všední dny, přepadá mě depka :(... Tuto sobotu se toho tolik děje a já nejsem na žádném z těch míst. Ani na svatbě, ani na historickém táboření, ani kamarádům nepomáhám se stěhováním.. Důvody jsou jasné: vzdálenost, benzín, rýma a děcko obecně.. Nemůžu být ani na stavbě, kde je potřeba pracovat jako sůl, protože děcko nemá kdo hlídat. (Naštěstí zítra už ano:).

Pečení sušenek mi na moc dlouho náladu nezvedlo, vaření ani péče o domácnost to ani nijak zvlášť neumí. Když už tu musím sedět sama (dítě spí, hurá), jak to tedy udělat, aby to nebyl zabitý čas. Můžu dokončovat resty, které mě baví.. takových se občas pár najde :).. a nebo plánovat. Tak například letos jsem se inspirovala kamarádkou a hodlám vánoce vyřešit už teď. Zdá se to brzo? Ale nee, vždyť vánoční ozdoby jsem koupila zlevněné už v lednu! Tento bod mám tedy odškrtnutý :)..

Teď dumám nad dárky. Pro naši Ještěrku je to dumání dvojnásobné, vždyť má po novém roce i narozeniny:) Ale už jsem to rozlouskla :) Vánoční dárky budou vybavení pokojíčku. Vše, co tam mám naplánováno, například houpačka. A k tomu vezmu největší lepenkovou krabici, co na staveništi máme (používámeji jako stůl) a udělám jí z toho domeček :).. Na narozeniny pak dostane šitou panenku. Už ji sice měla na hraní jako polotovar, ale moc ji nezajímala, tak jsem ji zas schovala a dokončenou dostane jako dárek :).. A k tomu kočárek, půjčené se osvědčily (viz foto z června) :).. Ten tedy vyrábět nebudu :)..

Máme vlastní bydlení

2. června 2015 v 14:38 | Ellanor
Je to doma :) Tedy myslím přeneseně a časem snad i doslova :). Začátkem roku jsme začli hledat byt a doufali jsme, že koncem roku budeme bydlet. Naši kamarádi měli průměr hledání svého nového bydlení 3/4 roku. Začátkem dubna, kdy jsem pořád ještě prohlíželi inzeráty a stále nešli na žádnou prohlídku, jsme zavelela, že jdeme sem. Do tohoto bytu, který sice vyhovoval velikostí a cenou, ale ne polohou a dalšími okolnostmi. Na místě jsme ale zjistili, že výhody jednoznačně převažují. Že je to ono :).. Byt velký a přitom vybydlený, abychom si ho zrekonstruovali podle svých představ :)..

Člověk si občas stěžuje, jak má v životě smůlu, ale tenhle kup bylo nashromážděné štěstí - veškerá jednání dopadly bez zádrhelů a protahování :).. Jen včera při přepisu bytu na družstvu jsem si vzpomněla na Asterixe a večer jsem si pak na uklidnění pustila toto... Protože my jsme běhali jen přes tři patra ze čtyř kvůli jednomu razítku a pokračování snad bude za týden. Klíče už ale máme a povolení k rekonstrukci a rekonstrukce samotná nás snad už nezaskočí. Vždyť už jsme zkušení :o)..


Když to dobře dopadne, budeme se - v červenci ne, to je naivní - v srpnu stěhovat :).. Po asi osmi letech ve třech různých podnájmech budeme mít konečně celá rodina trvalé bydliště na jedné adrese :)..

Šiju a šiju

30. dubna 2015 v 1:49 | Ellanor
Tento měsíc reálně hrozí, že tu nebude ani jeden článek. Krom klasického rodičovského nestíhání to má ještě jeden důvod - blíží se renesanční táboření. A já se snažím došít všechny kostýmové resty najednou. Začla jsem před týdnem a mám na to ještě týden. Věnuju tomu veškerý volný čas, což prakticky znamená asi hodinu a půl přes den a večer tak dvě hodiny. Na to, kolik těch kostýmů chybí, je to zoufale málo..

Jednak chci ušít kompletní kostým pro dítě. Aby mu večer nebyla zima, tak to bude mít, doufám, aspoň tři vrstvy. Košilku, šatičky a vrchní vlněnou tuniku. Nahoru kapucku = kápi a lněný čepeček. Zatím mám košilku a kapucku. Od podzimu je ještě nachystaná zástěrka a baret. Taky mám super merino kožešinu jako podložku na spaní, ale taky by chtěla aspoň obšít - na todle jediné jsem se chystala už v zimě, ale nedopadlo to :(..

No a protože jedeme tábořit celá rodina, potřebujeme kostým i pro tatínka. To v čem chodil doteď nestačí, hlavně ta košile byla jen na letní počasí. Nejzákladnější složení bude nová košile, sešívané nohavice a podšívaný kabát. Zatím mám rozešitou košili a nohavice, na kterých jsem se zasekla, ale snad to nějak půjde. Vzhledem k tomu, že tatínek už neroste, mohla jsem na něho šít už dávno.. leč nestalo se tak..

Když se mi kostýmy povedou, budou tu o nich články. Snad co nestihnu teď, zvládnu na piknik v půlce června. A teď jdu spát, dobrou noc. Zítra totiž jedeme stanovat - jako trénink na příští týden. Zatím v civilu a se všemi kempingovými vymoženostmi, pak už to bude jen dobové :)...

Do plavání za adrenalinem

20. ledna 2015 v 1:53 | Ellanor
Nepotřebuju lézt na vysoké skály nebo se potápět se žraloky, abych měla adrenalinové zážitky. Na nervy z oceli mi stačí jít například do plavání.. tak jako tam chodím s malou každý týden.

Vstup je tam sice na čip, ale na skříňku dostanu visací zámek s klíčem. Věci si zamknu do kterékoliv volné skříňky. Ani si nepamatuju číslo, na skříňce žádné není, na klíči sice ano, ale na zámku je skoro smazané a nečitelné...

Stalo se mi, že když jsem po plavání odcházela ze sprch, zjistila jsem, že svým klíčem odemknu cizí skříňku. Zkoušela jsem i tu vedle, o které jsem se domnívala, že tam mám věci, ale neúspěšně. Šla jsem tedy zpět na bazén, zeptat se maminek, co jsme se s dětmi potkali ve sprchách, jestli jsme si klíče nevyměnily.. Ale nebyla jsem úspěšná. Na recepci v systému zjistili, že je ten klíček opravdu můj, což bylo divné. Přemýšlela jsem, jestli jsem třeba nezamkla cizí věci a ty moje nejsou v nezamčené skříňce, ale ne. Nicméně paní recepční byla ochotná a poslala mi pana údržbáře, který dlouhými pákovými klěštěmi přeštípl zámek vedle. No jo, jenže i v té vedlejší skříňce byly cizí věci...

Teď to začalo být opravdu zajímavé. Začala jsem uvažovat, že už nevím čí jsem a v čem půjdu domů?!... Páč jsem byla celou dobu jen v ručníku a na kočáře jsme měly obě bundy, jinak nic... Naštěstí dítě mělo nový župan a jinak bylo v klidu. Jedna z maminek mi věnovala křupky a druhá mi nabídla telefon, že můžu zavolat manželovi. Pak jsme dostali nápad, že prozvoníme můj mobil, který byl zavřený ve skříňce. Sice jsem měla zapnuté jen vibrační vyzvánění, ale za pokus to stálo, stačilo přesvědčit paní vedle ať se na chvíli přestane fénovat. Ale to už přicházela opět paní recepční, naštěstí se spásnou myšlenkou...

Než rozkliknete celý článek, zkuste si tipnout, jak to asi dopadlo a na čí straně byla chyba :)
 
 

Reklama