Každodenní drobnosti

Nabitý listopadový víkend

25. listopadu 2009 v 10:20 | Ellanor
Uplynulý víkend byl nabitý zajímavými akcemi i návštěvami. Říkám si, že jeden "čistě obyčejný deníkovitý" článek se tu snese :)..

Začlo to vlastně už v úterý, kdy bylo volno a tak jsme chtěli dohnat věci, co se nestihly víkend před tím. Nejlepší bylo, když Honza prohlásil, že těsto se správně nehněte v míse, ale na válu a že mi to ukáže :).. Takže zadělal těsto na zázvorky, pak je vyválel i vykrájel. Já jsem je večer jen upekla. Je pravda, že nejsou podle našich představ (i přes dvojnásobnou dávku zázvoru, je ho tam málo), ale k čaji budou akorát a možná je při zdobení nějakým tím kandovaným zázvorem dochutím :).. Moje pátrání po dokonalých zázvorkách ještě nejspíš bude pokračovat a možná to bude i na samostatný článek :)..

Od středy jsem chodila každé odpoledne pomáhat kamarádům do květinářství s vánoční výzdobou. V neděli se mělo konat předvádění aranžování vánočních dekorací a do té doby se vše muselo zcela přestavět. Ať už to byly obrázky na zdi, motání drátků nebo stovky baněček, které bylo třeba rozvěsit na stromek, práce bylo dost až dlouho do večera i ve čtvrtek a pátek.

V pátek večer jsme měli lístky na Skotský ples, na který jsem se těšila skoro celý rok. Konkrétně to bylo Svatoondřejské ceilidh, protože svatý Ondřej je patronem Skotska. Když jsme tam přijeli, tak jsem aspoň hodinu seděla úplně vyřízená a nebyla jsme schopna ani zatleskat dudákům. Pak jsem se nějak sebrala a nakonec jsme si skvěle zatancovali. Hrála skupina Alastair a tance jako vždy učil Mike Skott. Neodolala jsem a koupila jsem i dva lístky do tomboly, abych aspoň malinko to štěstí pokusila, a taky abysme se při losování nenudili.. Investice 20 kč se tentokrát bohatě vyplatila, vyhráli jsme karamelové sušenky, značkový čaj a pytel buráků, který se hned na místě schroupal :).. Dalo by se říct, že jsme konečně něco vyhráli, ale kdyby se spočítaly všechny peníze, za které jsme si kdy v životě tombolu nakoupili... ne, tímto způsobem člověk nemůže uvažovat ! :o))..


Třetí fotka nevím jak patří :), dále vidíte taneční skupinu Žert, tombolu a další rumraj :)..

. .

Sobotní probuzení bylo jako každou sobotu beze spěchu. Po obědě jsme navštívili strejdu Vítka, protože mu pomaháme (hlavně Honza) s rekonstrukcí podkroví. Je to celkem sranda, když se člověk takový složitý klasický krov snaží pochopit :).. Já jsem si tam hlavně půjčila vykrajovátka a formu na srnčí hřbet a doma po příjezdu jsem se vrhla na další pečení a jiné aktivity spojené se zamoučením a zašpiněním celé kuchyně a okolí (tzn asi poloviny našeho bytu :o)))..

Má první žádost o grant :)

15. ledna 2009 v 2:17 | Ellanor
Ono se to sice zdá, že nemám čas na blog.. no zdá.. a je to pravda.. ovšem pořád něco sepisuju, ať víc či míň z nutnosti. S úryvkem se s Vámi teď aspoň podělím.. zrovna dneska jsem zkusila požádat o svůj první grant.. je to trochu výstřel do tmy, ale berou cca dva ze tří, tak třeba budu mít štěstí :)..
Jde o týdenní červnový kurz o hliněných omítkách, proč se ho chci účastnit odůvodňuji například takto:

...
Má současná pracovní náplň je spíše teoretická, pohybuju se ve virtuální rovině architektury, ráda bych se snesla níž na zem a naučila se některé postupy z praxe, tím lépe, když budou inovátorské.
3.5.3. Chci se specializovat ve své disertační práci na přírodní materiály, konkrétně mě nejvíce zajímá nepálená hlína. Díky tomuto kurzu si rozšířím znalosti o tomto materiálu a jeho užití.

Zní to docela rozumně, když si to tak čtu zpětně :)..
Po tomto víkendu snad už sem něco napíšu (ne, že bych neměla v hlavě aspoň dva články včetně fotek).. ale budou snad zážitky z Londýna.. nejvíc se těším na Victoria and Albert museum, hned potom na architekturu, na Fostera, na Gehryho.. a taky na Kaplického, furt tomu nemůžu věřit, že umřel.. dávala jsem mu ještě nejmíň deset let :(..

No, abych nekončila tak smutně, kdo je lepší osoba na stavění z přírodních materiálů nežli trpaslík s lucerničkou ? :)..

Pár předvánočních momentů

23. prosince 2008 v 23:54 | Ellanor
Stromek už má svíčky, dárky už jsou omašlené, salát je hotov, zbytek zítra už snad stihnem.. Během předvánoční doby se mi stalo pár drobností, které stojí krátce za řeč.

Patřím mezi lidi, kteří fakt nemají rádi když jim někdo něco vnucuje. Jednou mě na ulici zastavil pán v saku a chtěl ať změním pojišťovnu. Řekla jsem mu, že tyto rozhodnutí na ulici nedělám. On na to, ať si zvykám, že se tomu říká "direct management" a že to v budoucnu bude stále častější. Oni se tihle lidé vždycky snaží zaseknout drápkem a zanechat aspoň pochybnost, například jedna paní mě shrnula slovy, že na to budu muset přijít sama, že její výrobek potřebuju.. že nakonec ještě ráda přijdu.. mno, zatím to v plánu nemám :o)..

Většinou když potkáte na ulici dobrovolníka, který prodává něco pro dobročinné účely, nejde tak úplně dělat, že ho nevidíte. Jednou mi jeden řekl něco jako "děkuji, že jste se na mě aspoň usmála". Takže se tím snažím řídit, úsměv a slovo "děkuji" většinou funguje jako nejjemnější a nejrychlejši domítnutí.
Když jsem byla posledně ve Zlíně, před Obchodňákem jsem u jednoho bezdomovce s touto taktikou moc neuspěla. Ani nevím, co mi to chtěl vlastně prodat, zrovna jsem něco jedla, tak jsem se na něho jen usmála a šla dál. Jaké bylo mé překvapení, když se za mnou ozvalo "čemu se smějete ?!". Po pár krocích jsem na něho otočila zamračený obličej, ale zastavovat jsem neměla v úmyslu. Spíš jsem krok nenápadně zrychlovala, protože na mě opakovaně zlým hlasem volal "čemu se smějete ?!!"..
Těžko říct, jestli nebyl při smyslech, byl opilý nebo paranoidní.. poučení z toho nevyvodím, spíš mě děsí, co budu dělat až potkám příště jakéhokoliv člověka tohoto druhu.. Asi se budu usmívat jenom přiměřeně nebo radši otočím hlavu na druhou stranu.. nebo radši nebudu vycházet na ulici :)..

Nakupování vánočních dárků je proces nejednou rozebíraný, dají se zvolit různé taktiky nebo kličky. Já jsem letos měla trochu štěstí v neštěstí a jaký to přinese úspěch se dozvím už za pár hodin. Neštěstí bylo, že jsem začla relativně pozdě, kupovala jsem dárky ode mě pro jiné lidi (klasická varianta). Pak dary, které budou jiní lidé dávat jiným lidem (tzv "najatý Ježíšek", příkladem je taťka a bohužel i třeba Honza :o)).. A v neposlední řadě i dary, která budou jiní lidé dávat mě (tento model je velmi praktický, tudíž neromantický, typické u babičky nebo mamky). Štěstí jsem měla v tom, že kam jsme vešli, tam jsme něco vybrali. Uvidíme pod stromkem zda naše snaha bude korunována úspěchem.

Před pár dny jsme s Honzou, se Zuzkou a Radimem rozebírali, jak má vlastně vypadat vhodný dárek. Měla by to být věc, kterou dotyčný potřebuje, ale sám by si ji nekoupil. Není lehké vpasovat se do těchto mantinelů, většinou tam spadají věci hodně drahé, těžko sehnatelné nebo opravdu mistrně vymyšlené.. No.. Peníze do obálky jsou poněkud trapné, ale letos i k tomuto nakonec přikročíme :))..
Vloni jsem se dost vyřádila při zdobení perníčků. Letos jsem si to odbyla už v září, kdy se mi vdávala spolužačka a chtěla perníkové srdíčka místo koláčků. Zbytek těsta jsem si schovala na vánoce a před dvěma týdny jsem to vytáhla z mražáku a dala se do pečení. Pořád mi ale bylo divné, proč cítím sýr a dokonce to nebyl jen můj dojem.. Ostatní si mysleli, že peču něco slaného a ne perníčky.. chutnaly taky trochu divně.. Po chvíli mi to došlo: než se těsto odstěhovalo do mražáku, sdílelo v ledničce celkem dlouhý čas s uleželými francouzskými sýry :o).. Výsledkem byly naprosto unikátní perníčky, takzvaná limitovaná edice !... Nová generace perníčků ! ..aspoň tak jsem to vychválila všem, kdo ode mě perníček dostal :o).. Naštěstí se chuť uležela tak nějak zpátky a je hodně perníková, vůně je ale stále sýrová.. tedy vlastně byla, perníčky už jsou pryč, Honzovi velice chutnaly (a pak, že prý nejí plísňové sýry ;)).. :)..

Zážitek s bezpečnostním sklem

22. září 2008 v 23:08 | Ellanor
Při poslední cestě na trase Brno - Zlín autobusem Student Agency se nám stala nečekaná "nehoda".

Není tomu ani dva týdny, kdy mi jedna kamarádka vysvětlovala jak funguje bezpečnostní sklo, používané na dopravních prostředcích. Náhoda tomu chtěla, že jsem to viděla na vlastní oči. Naštěstí, aniž by muselo dojít k dopravní nehodě. Teorie tvrdí (ve sklárně tehdy podpořený názornou ukázkou, ale já jsem to neviděla), že sklo zpevněné fólií nelze rozbít tupým předmětem, například vykopnout. Ale stačí špičatý předmět a celé se rozsype na tisíce malých neostrých kousků, stále je ale na místě drží folie.

. . .

Na dálnici cestou z Brna, když stewardka roznášela nutnou dávku kafíček, tak se ozvala rána a po ohledání autobusu jsme zjistili, že je rozbité sklo nad zadními dveřmi. Nejspíš odstřelilo kámen kolem jedoucí auto. Zastavili jsme u benzínky a řidič i stewardka na to hleděli jak zjara. Lidi se k tomu nevyjadřovali, očividně akorát já jsem byla nadšená ;o)).. Po telefonické konzultaci vzal řidič smeták a sklo rozbil, zametl a jeli jsme dál.

Pointa je v tom, jaké jsme měli štěstí, že autobus měl skla dvojité, v obyčejném autobuse by pokračování v jízdě mohl být dost problém.

Dodatek k palubnímu deníku, hvězdný čas 30092008
No nazdar, žádná sranda s autobusama..

Tepelná roztažnost v praxi :)

19. srpna 2008 v 9:42 | Ellanor
V neděli měla být na oběd dušená ryba. Když mamka chtěla přikrýt novou pánev starou poklicí, tak ta zapadla mezi kolmé stěny a - ouha - po chvíli nešla vyndat. Studená poklice se zahřála a roztáhla o ten kousíček, aby s tím nikdo nehnul.. ani rukou, ani nevypáčil vařečkou.. ani kleštěma.. ...

Teoreticky to chtělo opět zchladit poklici a ohřát spodek. Kovy se ale zahřály navzájem velice rychle, takže pokusy současného ohřívání na plameni a chlazení ledem nepřinesly žádný výsledek..
Pomalu nás přecházel smích a přepadaly myšlenky, jak aspoň zachránit pánev, která byla nová.. už jsme se loučili s poklicí, ale hlavně s obědem..

Nakonec jsem přistoupili na osvědčenou moudrost "když to nejde silou, vem si větší kladivo" :).. Na balkóně jsme (navzdory poškrábanému teflonu) zatloukli do mezery kladivem šroubovák a pokličku jsme vypáčili. Kdo by to byl řekl, co skrývá kuchyňské prostředí za adrenalin ;). Prokázalo to mimojiné i to, co jsem se učili na výšce o dilatačních spárách :)..

Nedělní oběd byl opravdu zasloužený a nezvykle chutný ;)).. (a pokroucenou poklici jsme vyhodili :)..)

Drobné knihovnické minus a plus

21. ledna 2008 v 15:55 | Ellanor
Je to pár dní, co mě vytočila jedna drobnost v naší školní knihovně na FA.. Asi je to hlavně má deformace... která je způsobena tím, že do mě taťka vtloukal od malička, jak se správně chová ke knihám. Ani erární učebnice na základce jsem nesměla lepit izolepou, ale vždy jen papírem a lepidlem (izolepa po pár letech lepí ze všech stran a listy už se neoddělí)..

Takže co chodím do školní knihovny, tiše skřípu zubama nad tím, jak tam jsou zásadně všechny knihy oblepené jen izolepou a výjimku netvoří ani kniha z půlky 19. století. Musím říct, že knihovna je vedená dobře, vyhledávání, katalogizace atd je dobře zmáknutá, ale tyhle detaily.. ty to definitivně kazí..

Minulý týden jsem vracela prezenční výpůjčku a protože se to v mém případě nikdy neobejde bez upomínky, byl mi vypisován doklad na 25 kč. Pan knihovník mi ho orazil a podával. Ovšem nejbližší místo, kam ho napadlo to razítko (takovéto klasické dřevěné, co barví ze všech stran) odložit byl ještě stále krásný a jako nový přebal té knížky o renesanci, co jsem vracela.. Zůstala jsem chvíli na to zírat jak opařená, nakonec jsem ale nic neřekla, poděkovala a odešla..

Ta pozitivní věc, která mě potkala jen asi den nato a náhodou taky s knihovnami úzce souvisí je server Ptejte se knihovny. Vygooglovala jsem ho úplně náhodou při hledání podkladů k seminární práci. Slibovali, že na jakýkoliv dotaz odpoví do 48 hodin, nebo aspoň poskytnou tipy, kde se ptát dál. Moc jsem tomu nevěřila, ale za zkoušku člověk nic nedá :).. Opravdu mi od nich za dva pracovní dny přišel mail s obsáhlými návody kam se obrátit dál a zajímavým textem (ale můj dotaz byl natolik specifický, že na to ani odpověď se hned tak nenajde), nicméně to mi na nadšení neubralo :)..

Tato služba funguje už od roku 2003, a nejspíš je na ni odkaz na stránkách každé zúčastněné knihovny... takže jsem objevila Ameriku :).. ale nevadí, snad se to tímto prostřednictvím doví víc lidí, kterým by se to mohlo hodit :o)..

Semestr končí, vánoce na krku..

20. prosince 2007 v 11:56 | Ellanor
Tak už se nám to "vánocuje".. Tato náročná část roku dává jako vždy hodně zabrat a člověk se na to nepřipraví ať si to dopředu plánuje jak chce.. Dopoledne prodírání se davem a rychlé nahánění posledních dárků (v mém případě dost namátkově, to jsem si zas cosi vymyslela).. odpoledne nějaká zkouška nebo zápočtový test, případně ateliér (achjo, jsem to ale ostuda, letos mi to vůbec nejde :/).. mezitím průběžné shánění materiálů na zkoušky a státnice po novém roce a spousta jiných radostí.. a večer trápení svědomí, že jsem chtěla něco dělat do školy a přitom vypínám u filmu, nebo se snažím dodělat resty na webu.. ale jsou tam i světlé body :).. Ovšem třeba o Pé-Efeku nemůže býž ani řeč, a to jsem si na něho sháněla materiál celý tento rok :((..
Jedinou vánoční věc, kterou jsem udělala dopředu, a oblažuju tím všechny kamarády celý prosinec, jsou perníčky :).. (tedy kromě zázvorek, které snědl skoro celé Honza, hned jak jsem po vyfocení zrušila embargo ;o))..
Není třeba se děsit, nepekla jsem tyhle čtyři druhy perníčků sama :o).. Zázvorky vlevo ano, ty jsou můj první pokus a příště to chce víc zázvoru :).. taky zdobením jsem se snažila o něco neobvyklého :).. Ty druhé zleva dělala má domácí, Alenka, podle víc jak sto let starého receptu po prababičce, dostala jsem za pomoc pár kousků, že si je mám nazdobit.. Ty s čokoládovou polevou jsou asi největší slast (samozřejmě, že všechny jsou výborné :o), protože pod tou čokoládou je malinko kyselé marmelády.. Dělává to babička každý rok, já bych si na to nenašla čas ani omylem :).. tak jsem letos babičku poprosila ať jich udělá víc, že si je nazdobím a budou jako malé dárečky pro různé známé (taky pro taťku :o)).. Nejvíc ale jsem pyšná na ty perníčky vpravo, jsou (taky) medové, výborné na chuť, ale ještě před snězením jsou na ozdobu, na okno a hlavně na stromeček :).. Je to recept z nějakého časopisu, lety ozkoušený, původně měly být jen s mandlema, my jsme tam dlouho dávaly všechny druhy ořechů.. A vloni jsme vymyslely inovaci: navíc semínka, sušené ovoce a podobně. Člověk by si myslel, že se tím ušetří čas na zdobení, ale opak je pravdou. Minulý rok jsme to s mamkou dělaly tři večery, vždycky si každá vzala plech vykrájených perníčků k televizi a celý večer tam skládala kompozice. Po upečení už na další plech nebyla síla, takže pokračování až další den :).. Letos jsme to musely víc flákat, jsou vymakané pořád, ale vloni vypadaly ještě vymakanějši :o)..

Ještě jsem se chtěla zmínit o akci, kterou jsme navštívili asi před měsícem. Koná se každoročně kolem svátku sv. Ondřeje, tzn na konci listopadu, a je to Skotský ples. Příjemná tancovačka pro ty, kdož se chtějí vyskákat a společenské tance jim moc blízké nejsou :).. Velmi mě potěšila jedna paní, co se mě na toaletách ptala, co je to za klan, ten kostkovaný vzor, co mám na sukni :o).. musela jsem přiznat, že je to látka z Karsu a ze Skotskem to má společný jen můj šicí záměr :o)..
Asi už tu nic tématického do vánoc psát nebudu, takže přeji všem krásné svátky.. a ať si přes ně v prvé řadě odpočinete :)..

Ručníkový den se blíží

21. května 2007 v 14:58 | Ellanor
Po návratu z Berlína na mě dopadlo volno celou svou vahou :o).. Ale už jsem si našla zábavu, jsem u páté kapitoly knihy Harry Potter et ľOrdre de Phénix. Kniha má sice tisíc stran, takže nevím, jestli to dočtu až do konce, ale zatím mě to baví a v ději se příliš neztrácím :o)..

Jako milovnice britského humoru se neodpustím upozornit na blížící se Ručníkový den, poctu Douglasi Adamsovi, autorovi nezapomenutelné sci-fi knihy Stopařův průvodce po Galaxii.



Tady ve Francii to asi nikdo znát nebude, film tu proběhl (mám ho dokonce s francouzským dabingem), ale britský humor se od francouzského hodně odlišuje. Na Ručníkové dny jsem zatím neměla moc štěstí, vloni jsme ten den byli na celodenním výšlapu v Jeseníkách, rok před tím jsem byla zas na návštěvě v nemocnici.. Nevím co se chytá u nás - vychází to tak pěkně na pátek, ale tady si udělám takový malý soukromý Ručníkový den a příští rok se těším do ČR :o)..
PS: Kdo má rád Monthy Pythony, přidávám stylový francouzský skeč :o)))..

Černá vlajka

12. srpna 2006 v 0:31 | Ellanor
Když jsem dnes šla kolem radnice, tak mi zatrnulo.. černá vlajka.. mé největší obavy se potvrdily když jsem na nástěnce našla parte. Zítra je pohřeb, odložila jsem odjezd k Lukášovi o další den..
Byl to hlavní architekt města Zlína, pan ing.arch. Pavel Novák, můj šéf z práce, u kterého jsem vloni strávila pět a půl měsíce. Tolik jsem se těšila na nové vydání knížky o Baťovské architektuře i s věnováním..
Nechce se mi moc rozepisovat, ale zrovna dneska jsem si říkala, že pan Dvořák a pan Novák jsou dva nejsluníčkovatější chlapi co znám.. o panu Dvořákovi napíšu pozděj, dnes ráno mě hrozně potěšil..
Pan Novák se mnou byl v práci spojený, přestože jsem byla na některé věci nezodpovědná zmatkářka. Viděl ve mě perspektivního člověka, respektive architekta..
Mám takový divný pocit, že osud zlínské architektury se převalil na nás mnohem větší vahou.. ale kde je nám konec ? Kristýna v Singapuru, Tomáš v Brightonu, já v Brestu.. a co já vůbec ?!.. další zlínští študáci architektury jsou taky kdovíkde, většinu ani neznám, těžko posuzovat jejich vztah ke Zlínu.
O Zlín se má kdo starat. Teď. Současných architektů je kupa, někdo se ale bude muset starat o ty "chalupy" (jak pan architekt říkával) po nich...

Šijeme nové peřiny

9. srpna 2006 v 14:13 | Ellanor
Babička naša milá nás dnes opět navštívila.. krásně nám vyčistila a promazala náš (hlavně mnou) milovaný šicí stroj značky Minerva. Pak jsme přerovnali asi osm metrů sýpkoviny a teď to babča bude stříhat a začne šít nové peřiny, které mamka s taťkou už potřebujou jak sůl :)..
Takže pokud to tu dobře dopadne, poreferuju pozděj jak se takové peřiny šijí, jak se v čistírně plní vyčisěným peřím, jak a kdo řeší prošívání atpod :o)...

Jinak mé chystání do Fr. dostavá další rozměr, páč už je nejvyšší čas na zjišťování způsobu odpravy a lístku.. taky má sháněcí panika dostává nové konkrétnější rozměry :o)..

Zatim čauky, toť můj první zkušební článek :o)..


Dodatek k palubnímu deníku - Hvězdný čas 17082006. :)
Peřiny jsou hotové. Pokud se budete do něčeho podobného vrhat mám pár rad:
Zavolejte si dopředu do firmy kde vám budou to peří čistit a zeptejte se, jak moc mají být ty nové kapny zašité. Mamka tam volala, ale byla málo průrazná a paní ji nedostatečně pochopila, takže to neřekla. Peřiny byly zašité na třech stranách obdélníka, ale měli být jen na těch kratších stranách, takže to na místě musela mamka párat (babča to pro jistotu prošila trojitě :). Nacpání a prošívání udělají ve firmě..
Celkově vás dvě nové peřiny (bez polštářů) vyjdou na cca tisícovku materiál a stejná částka na čištění a došívání v čistírně. Takže celkem dva kapry :)..
 
 

Reklama