Kostýmy

Středověká taštička šedá

23. února 2017 v 10:00 | Ellanor
Musím se Vám svěřit s jednou maličkostí. Mám docela absťák po historickém šití. Ale ještě si chvíli musím počkat a dodělat starší (civilní) projekty :)...

Vloni v létě jsem se zamilovala do středověkých taštiček. Po nastudování dochovaných předloh jsem pátrala po současných replikách a narazila jsem i na různé blogy. I takové, které se na to úzce zaměřují (viz dole). Od té doby se na ty blogy vracím - a tam není nic nového! Všechny tyhle blogy jsou mrtvé nebo staré nebo já nevím. Mrzí mě to, protože když sama to šít nestíhám, aspoň bych se inspirovala a motivovala jinde.

Tak tedy zkusím něco vytáhnout já. Během podzimu jsem ušila dvě taštičky, jedna z nich je úplně hotová a má novou majitelku. Je to vlastně takový zkušební prototyp, nemá to výhradně dobové materiály, ale účel to splňuje :)

Renesanční panenka

13. ledna 2017 v 1:39 | Ellanor
Hurá, konečně jsem dotáhla tento dlouhodobý projekt :). Abych uvedla věci na pravou míru - nejedná se o renesanční repliku. Neměla jsem na to ambice ani dost podkladů (dochované panenky byly keramické nebo dřevěné, aspoň ty, na které jsem narazila). Chtěla jsem dceři ušít panenku, která obstojí při běžném hraní. Ušila jsem tělo z látky (úpletu na panenky), vlasy z vlny a šaty ze lnu co nejvěrnější těm renesančním, které oblékáme na historické akce.

Potají jsem doufala - a stále doufám, že si dcera bude s panenkou Matyldou hrát a vozit ji na naše dobové akce. Zatím to tak tedy nevypadá. Už snad pochopila, že chytit ji za vlasy a "dělat vrtulník" panenku bolí. Ani, že jí nemá vyhrnovat rukávy takovou silou, až natrhne ruku.. Dál uvidíme, třeba časem zapůsobí nějaký příklad v okolí.

Když to vezmu čistě technicky, tak tady je můj myšlenkový postup:
Jak se šije panenka jsem nijak zvlášť předem nezjišťovala. Tělo s nohama je nakonec dvoudílné (švy na bocích), stejně tak i ruce, jen hlava je ze čtyř dílů, lze to vidět na fotce zde. Celá postava je poměrně velká, na délku měří 45cm. Tělo jsem vycpala náplní z vyřazeného polštáře. Nechtěla jsem použít rouno, jednak přednostně používám věci, co mám doma, a taky jsem chtěla, aby panenka šla prát (tehdy jsem ještě nepřemýšlela nad materiálem vlasů). Proporce má panenka trochu dětské (má větší hlavu, než by měl dospělák), zároveň jsem snažila udělat (trochu paradoxně) širší boky, aby nebyla jak barbína, ale moc se to nepovedlo. Dlouhý pozvolný krk taky není úplně úmysl, poté co jsem obrátila tělo do líce, už to přešít nešlo :).. Přechod mezi hlavou a krkem je vyztužený drátkem, aby aspoň trochu držel rovně a počítám s tím, že to místo budu (po hrubém zacházení) nejčastěji opravovat.

Jak dopadlo táborové dítě

3. listopadu 2016 v 11:16 | Ellanor
Koncem jara jsem se tu obsáhle rozepisovala o tom, jak vybavit dvouleté dítě na renesanční táboření. Jak vrstvit oblečení a které střihy jsou nejvhodnější. Nenapsala jsem, jak to nakonec dopadlo, a odpověď je jednoduchá: Ještěrka dostala ve čtvrtek před odjezdem šestou nemoc, která se vyznačuje vysokou horečkou a vyrážkou, a nejeli jsme nikam.

Ano, bylo letos více renesančních akcí, ale na kostýmy to nebylo úplně ono. Dvě akce proběhly v červnu v těch největších vedrech: renesanční piknik se povedl, ale bylo to jen odpoledne. Další akce byla renesanční svatba na zřícenině, kde jsme sice měli spát - a vyzkoušet tak všechny vlněné dětské kostýmy, nejen košilku - ale Ještěrka se večer popálila na rukách a jeli jsme na pohotovost a domů. (Po měsíci měla ruce jako nové, naštěstí :)). Další akce už nebyly nebo nám neseděl termín, takže půlku toho, co jsem ušila nebo přešila na větší velikost, leží celý rok netknutě ve skříni a těší se to na jiné dítě příští sezónu.

Přesto ale mám co napsat, protože jsem malinko pokročila v teorii i praxi. Pomohla mi k tomu jedna rytina, na které jsou zobrazené renesanční děti (stále mi to přijde jako velká vzácnost, podklady na dětské kostýmy prostě nenacházím), takže děkuji kamarádce ze skupiny za tento obrázek :).. Ve větším rozlišení ho bohužel nemám, nevím ani zdroj, ani si nerozumím natolik s googlem, aby mi poradil.

Zástěra s vinnou révou

1. září 2016 v 16:37 | Ellanor
Vrtala mi v hlavě myšlenka. Nápad. Byl dost neodbytný, tak jsem se rozhodla ho uvést do praxe. Trvalo to dva týdny intenzivní práce. Vznikla tato renesanční zástěra. Není to replika, ale je inspirována dochovanými originály.

Používám stonkový (zadní) steh a steh Holbein (dvojitý přední), typický pro blackwork. Protože to ale není jednoznačný blackwork (ani jsem nikde nenašla, že by se používal na zástěry, typické byly košile a čepičky), zvolila jsem modrou barvu. Vinná réva byl oblíbený motiv, takže volba padla jasně na ni. Budete-li se dál ptát proč je zástěra vyšívaná právě takhle, jsou mé další důvody pragmatické až přízemní. Tento odstín modré jsem zvolila proto, že mám zásobu zrovna těchto bavlnek (mám poděděnou úctihodnou krabici bavlnek, moulinek a dalších přízí a v žádném případě nechci přikupovat nic nového - zde se nepokouším o LH, takže bavlnky zcela vyhovují). Inspirací mi byla zástěra vlevo, ale rozhodně jsem se nechtěla pouštět do plné plošné výšivky, i tak mi to zabralo času dost a dost a ke konci to byla fakt zkouška trpělivosti.

Vybavení táborového dítěte II. - střihy

15. dubna 2016 v 17:17 | Ellanor
Vezmu obdélník, přišiju k němu trojúhelník. Mezi trojúhelník a další obdélník všiju menší čtverec. Když jsem byla na gymplu a s mamkou jsem šily různé věci podle Burdy, vytáhla jednou mamka i starý sešit, který se jmenoval "Šijeme z kruhů a čtverců". Ano, někdy si na ten socialistický časopis vzpomenu při šití renesančních kostýmů :)..

Švadlena v půlce 16. století (a dlouho předtím a potom) musela hlavně šetřit vzácný materiál, látka se sříhala pokud možno beze zbytku. Dnes jsou švy tvarované na postavu a kupa odstřižků je tak velká, že je to člověku líto vyhazovat :).. Dřív byly švy rovné a stříhané kusy naskládané těsně vedle sebe na látce. Oděv se tvaroval na postavu vkládáním klínů. V praxi to znamená, že užít historickou košili je sice jednoduché, protože k sobě sešíváte rovné švy. Za to je jich o dost víc :)..

V minulém článku jsme prakticky probrali vrstvení do květnového počasí, takže teď k praxi. Košilka, tunika i kabátek mají podobný nebo stejný střih. Tělo tvoří dva obdélníky, v bocích jsou vloženy trojúhelníky jako rozšiřující se klíny. U širší košilky se dají oželet. Rozměr volte s rezervou oproti běžnému oblečení, to je totiž pružné. Uvedu příklad: položím si na látku dětské bodýčko a košilku střihnu trochu větší - to většinou nestačí. Na délku to doporučuji střihnout delší a zabrat vodorovným skladem (nebo více sklady). Celková délka by měla být asi pod kolena, aby o to dítě nezakopávalo když chce něco přelézt :)..

Vybavení táborového dítěte I. - vrstvení

10. dubna 2016 v 16:51 | Ellanor
Dětský renesanční kostým jsme tu probírali už jednou, víceméně jako povídání o nestíhání :).. Protože sezóna se rozjíždí, nechci to nechávat na poslední chvíli (jako obvykle), zkusím tu dnes shrnout ten základ. Hlavně kvůli kamarádce, která se na táboření chystá poprvé a hned se dvěma dětmi. Jen upozornění pro hnidopichy: v mém případě se nejedná o LH, ale snesitelné renesanční kostýmy ušité moderní (sice již nepracující, ale moc času fakt nemám) matkou. Jinak řečeno, neřeším dobové boty ani nohavice, ty jsou "jen" pohledově nerušící. Vše ostatní beru vážně - materiály, šití v ruce (viditelných švů), vrstvení oblečení, doplňky atd.

Kostýmy jsou určeny k celododennímu pobytu v přírodě. Ne, jak ty "dospělácké" - na vystupování s historickým tancem (u mých kostýmů tam praktický rozdíl není, ale lidé mají různé přístupy). A co se týče dobovosti, beru to tak, abych se z toho nezbláznila :) "Koupila jsem na svatební cestě v Edinburghu krásnou vlnu, teď koukám, že je modrá, to je celkem diskutabilní barva... -> kašlu na to, druhou nekupuju, mám těch látek doma víc, než je zdrávo." Asi tak :))..

Teď k táboření - představte si částečně posečenou louku, za deště podmáčenou, vedle les, plátěné stany, vyvýšené ohniště, stoly, lavice se stříškou a dobovou atmosféru:). V květnu může být celkem jakékoliv počasí (krom sněhu, doufám), potřebuju oblečení na cca tři dny pro dítě co už běhá, ale nedá se s ním zatím moc domluvit. Minimální vybavení by mohlo vypadat takto:

Netopýří rodinka

26. března 2016 v 13:13 | Ellanor
Když jdete s dvouletou (i víceletou) dcerou na karneval, nejspíš ji nastrojíte jako princeznu.. Nebo ještě pravděpodobněji jako Elsu z Ledového království (to teď strašně frčí). Vzhledem k tomu, že nemám času nazbyt, chtěla jsem volit co nejjednodušší řešení. Ještěrka na to zatím nemá žádný názor, takže jsem si mohla vymyslet, co chci. Schylovalo se k Červené karkulce.. Jenže pak jsem dostala nápad...

Mám pro ni ušitou černou tylovou sukni, postupně ji (jako relax) obšívám perličkama a kanýrkama už od podzimu. Vypadá solidně, ale na žádnou princeznu se nehodí - je černá. To leda tak na černou labuť.. Hmm, a co kdybych si půjčila ty křídla, co jsem šila na buldočka ?! ;)))))..

Tak vznikl kostým netopýra, který jsem šila prakticky ten den dopoledne a cestou na karneval. Ne, že by to bylo tak snadné, spíš jsem na to předtím neměla čas. Ale soustředění, kolaudace a zapíjení mimin má prostě přednost :). Takže jsem před karnevalem seděla v autě, dítě s tatínkem jsem poslala dovnitř bez čepičky, a ještě rychle došívala uši a zavazování. Nechtěla jsem to šít na místě, aby se mi zas kamarádi nesmáli (to jsou pěkní kamarádi, že?). Jenže jak jsem seděla v tom autě, tak oni stejně všichni šli okolem. Pěkně postupně, aby se mi mohli každý smát zvlášť ;o)...

Dětský historický kostým

31. května 2015 v 23:59 | Ellanor
Když vyrazíte s dítětem na historické táboření, v našem případě do roku 1525, musí mít samozřejmě také vhodný oděv. No jo, jenže to není tak jednoduché. Tedy to šití jednoduché je. Člověk pracuje se čtverci, obdélníky a trojúhelníky, sem tam obšije dírku, zapraví okraj nebo ani to ne. Jenže ono nestačí ušít košilku, horní tuniku, čepeček, sehnat nerušící boty a případně nějaké doplňky. Pokud byste jeli na jednodenní akci, tak to samozřejmě stačí. Na vícedenní akci ovšem potřebujete mít všechno dvakrát :)... Co když dítě zmokne? Nebo sebou pleskně do bláta či rybníku?!.. A tak jsem šila a šila.. a šila. Už jsem na dítě měla všechny vrstvy hotové, když jsem se nechala zkušenější kamarádkou zviklat a místo manželovy košile jsem nastřihla daší vlněnou tuniku. Tentokrát z tenčí vlny, aby se dalo vybrat podle počasí.

Dovolím si svou kamaráku citovat, co dělat v případě, že prší a je zima: "V první fázi dítě oblečeš, v druhé fázi převlečeš a ve třetí fázi jedeš domů."

Ale vezmu to tedy popořádku. Dobově věrné oblečení vyžaduje správné materiály i střihy. Použila jsem vlnu a len. Šila jsem lněnou nití, případně vyšívací bavlnkou. To je taková moje libůstka, nehraju si na LH a hrozně mě baví ručně šité švy v kontrastní nebo doplňující barvě :).. A taky ať to jde dobře vidět, když se s tím šiju v ruce. Plynule narážím na další mou úchylku, všecko viditelné v ruce a všecko obšité, nedodělané okraje mi vadí. Což mé kamarádky tolik nehrotí a říkají o mě, že jsem blázen :).. Zvlášť u děcka, které z toho brzo vyroste :o)..

V historii se na děti šilo oblečení vzhledově stejné jako na dospělé, jen menší. Platilo to ovšem jen od jistého věku a taky hlavně v bohatších vrstvách. Velice jsem se těšila, jak dceři (která má rok a čtvrt) ušiju zmenšeninu svých měšťanských šatů přestřižených v pase. Po konzulatci s odborníkem jsme se dozvěděla, že tak v těch třech, čtyřech letech jo, ale zatím stačí jednoduché tuniky. Nakonec jsme byla ráda. Oblečení se v tak malém věku ani nerozlišovalo podle pohlaví, ale to snad ani nemusím zmiňovat. Naše kabátky a košilky po nás nejspíš zdědí nějaký kluk :)..

Jak tedy vypadal výčet všech kostýmů, které jsem asi během dvou týdnů našila? Ze zimy jsem měla nachystanou vyšívanou zástěru a baret s prostřihy. Jednu košili od loňska jsem nadstavila, druhou ušila. Vlněnou tuniku tenší, druhou ze silnější vlny celou rozepínací. Zásadní byla kapucka na knoflíky - vlněná, podšitá bavlnou (to jsem sáhla po zbytcích, musím je likvidovat) a dva čepečky, jeden půjčený, druhý ušitý. Doplnila jsem to malou taštičkou přes rameno na hraní. Neutrální boty (ty hnědé, ne ty červené) a punčocháče z vlastích zásob, v případě velké zimy ještě i dvoje tepláčky z neutrální šedé látky jsem měla půjčené :)..

Své výtvory podrobně nafotím do dalšího článku :)..

Čtyři renesanční zástěry

28. srpna 2014 v 22:23 | Ellanor
Vděčný kus šatníku ženy 16. (i jiného) století je zástěra. Je to totiž kus oděvu, který je velmi primitivní na ušití. A pokud si potřebuju natrénovat výšivku někde, kde to nebude moc dlouho trvat, je na to zástěra ideální ...a hlavně je to dárek, za který jsou vám kamarádky vděčné :)..

A protože mě ruční práce baví, vyzkoušela jsem už několik technik na různých zástěrách a naše taneční skupina je tak obohacena o pár pěkných doplňků ke kostýmům :).. (Pokud se děsíte, co všechno ještě stíhám k dítěti a práci, vězte, že tyto zástěry jsem šila před jedním až dvěma lety, jen jsme článek zatím nezpracovala. Částečně to bylo tím, že jsme se na focení všechny čtyři holky dlouho nesešly :))..

Vyzkoušela jsem techniku ažurování, vložené stehy (ozdobné sešívání látek), sámkování (voštinový steh, lidově "žabičkování") a barevnou výšivku několika druhy stehů.

Košilka

31. května 2014 v 23:57 | Ellanor
Pro naše historické akce jsem pro Ještěrku ušila jednoduchou košilku a čepeček. Myšlenkou byl kostým renesanční (případně gotický), který vydrží miminu toto jaro a na příští sezónu ušiju něco jiného. Přemýšlela jsem nad více částmi, než je jen košile a čepeček (svrchní sukýnka, nohavice), ale asi to malá ocení nejdřív za rok :)..

Vytáhla jsem nevyužitý len a střihla z něho jednoduchý tvar košile typu T. Potíž nastala, když jsem to rozpracované zkoušela přetáhnout malé přes hlavu. První verzi ručně obšitého výstřihu jsem tedy celou vypárala a udělala jinou s mnohem větším rozparkem. Ten jsem zajistila perleťovými knoflíčky a ručně obšívanými poutky. Chtěla jsem si tu vyzkoušet také (mnou) nově objevenou vyšívací techniku ze 16. století, takže je tam i drobná výšivka. Tuto techniku jsem našla na dochovaném originálu a i v chytré knížce "Vyšívání 260 stehů". Jmenují se "přitažené stehy", ale když jsem zkoušela něco takového najít na internetu, tak pod tímto ani jiným názvem se mi to nepodařilo. Nicméně stehy jsou krásné efektní, takže když bude zájem, vysvětlím :)..
 
 

Reklama