Kulturní všehochuť

Louskáček nadchnul, do Městského už nejdu

19. prosince 2015 v 1:59 | Ellanor
Na to, že si furt stěžuju, jak se jako matka nikam nedostanu, chodím do divadla vlastně docela často :).. Uvědomila jsem si to včera, když jsme odcházeli z baletu, který mě naprosto nadchnul. Louskáček je totiž mou srdeční záležitostí, pouštěla jsem Ještěrce hudbu ještě když byla v bříšku a teď ji nenápadně propašovávám do hlavy i obraz :)..

Britský Louskáček - tanec sněhových vloček

Shrnu to stručně: do Janáčkova divadla na Louskáčka jděte! Je to skvělé, je to zábavné, uzpůsobené dětem (hlavně délkou), má to originální nápady, krásně malovanou scénu a vynikající tanečníky. Krom drobné výhrady k materiálu kostýmů tam nemůžu říct vůbec nic negativního ;)).. a ty malé myšičky! ty byly taaak božíí :)..

A proč píšu tento článek? No v průběhu několika let (počítáno i před porodem) jsem byla na několika představeních Městského divadla a taky Národního divadla v Brně. Každé další mě utvrdilo znova a znova: Kam se to Městké divadlo řítí??! či spíše: Proč tam ještě lezu? :o)..

Já jsem si dřív myslela - teď mi to příjde úplně zvrácené - že Brněnské národní divadlo je instituce, kterou je třeba podporovat, že se sama neuživí, že je třeba jim fandit, chodit tam, aby je nemusel stát tolik dotovat. Na druhém pólu tohoto typu kultury jsou divadla jako Městské, kterým já subjektivně říkám komerční - hrají líbivé hry, mají pořád vyprodáno, existenční problémy mu nehrozí, nemusí hledět na korunu a tak mají obrovskou výpravu..

Kam jsem dala oči?!!...

Čtyři dohody bez kyslíku

23. listopadu 2013 v 23:35 | Ellanor
Ve čtvrtek jsem byla s kamarády na divadelním představení Čtyři dohody - kultovní hře s výborným Jaroslavem Duškem. Představení s hlubokou myšlenkou, které si odehraje Dušek prakticky sám jen se dvěma hudebníky v pozadí, bylo ale rušeno poněkud přízemním problémem.

Tato hra je - zdá se - už klasika, kterou viděli skoro všichni po republice a přesto/právě proto se na představení velmi těžce shání lístky. Proto jsou taky hodně drahé a část z peněz jde vždy na něco dobročinného. Kamenem úrazu byla scéna kde Jaroslav Dušek tentokrát hostoval - Divadlo Bolka Polívky v Brně. Musím vám říct, že tam už nikdy nevlezu! Ani v létě ani v zimě. Nedostatek kyslíku mi naštěstí (jako těhotné) žádnou nevolnost nezpůsobil, ale naštvaná jsem byla dost a Ještěrka taky. Zvlášť když představení trvalo přes dvě hodiny bez přestávky a vzduchotechnika očividně fungovala. Vpoustěla do sálu ale jen takové homeopatické množství vzduchu, aby si člověk uvědomil, jaké je tam dusno a vedro :((.. Na tohle by ani vějíř nepomohl :/.

Trust me, I'm the Doctor

3. června 2013 v 11:14 | Ellanor
Chtěla jsem napsat oslavný článek na kultovní britský sci-fi seriál Doctor Who (v češtině Pán Času). Taky ho tu máte, jen bude mít trochu hořkosladkou příchuť. Včera celý fanouškovský svět obletěla zpráva, která mě dost rozesmutnila - aktuální představitel doktora (Matt Smith) bude ve své roli končit. A to přitom ještě před nedávnem psali, že není žádným překvapením, že natočí minimálně jednu další sérii. Zas mám pocit, že jsem něco propásla, sotva jsem ho objevila a propadla jeho charismatu a hereckému mistrovství, je fuč... nu co už, snad se tady z toho vypíšu a bude mi líp :).

Nedávno jsem tu psala o dvou amerických aktuálních seriálech, Grimm a Once Upon A Time, ten první z nich sice ještě víceméně sleduju.. ale po "objevení" britských seriálů Downton Abbey a hlavně Doctor Who, tak nějak nechápu, proč jsem tím vůbec ztrácela čas :o))...

Nejkultovnější ze všech nejkultovnějších sci-fi seriálů je právě Doctor Who! Nejdéle běžící seriál, který letos na podzim oslaví neuvěřitelných 50 let od vysílání prvního dílu. Každý milovník sci-fi o něj už někdy zakopl. I já, jen jsem u něho tehdy nezůstala a nezačala ho tak systematicky sledovat jako teď.

Britská sci-fi je velice specifická odrůda, vyznačující se suchým humorem a svérázným pojetím sebe sama. (Viz i Červený trpaslík.) V Doctor Who se to projevuje hlavně přístupem k technice - kouzelný sonický šroubovák vše odemkne, přeprogramuje atd, jako kouzelná hůlka.. Kosmická loď má ovládání ze samých retro kousků, psacího stroje, kohoutků od umyvadla, staré televize, páček a svítících tlačítek.. A všudypřítomným možným časovým paradoxům, se kterými si Doktor moc neláme hlavu, pokud nejsou opravdu vážné (hlavně úmyslné)..

Martha: "Ve filmech, když šlápneš na motýla, můžeš změnit budoucnost lidské rasy."
Doctor: "Tak nešlapej na motýly... A co ti vlastně motýli udělali?"
M.: "Když já nevím, co když zabiju vlastního dědečka."
D.: "A máš to v plánu?"
M.: "Ne."
D.: "Tak to je v pohodě."
..a je vyřešeno... :))

Carmen v Janáčkově divadle

30. dubna 2013 v 10:21 | Ellanor
V neděli jsme se vypravili na operu. Už dlouho jsme nebyli v Janáčkově divadle, na opeře asi ještě nikdy (pokud nepočítáme operetu Cigánský baron).. A musím říct, že Carmen je snad nejlepší, co jsem tam kdy viděla a slyšela :)..

Pro muzikálofila není těžké propadnout tak krásné opeře, jako je Carmen. Příběh jsme neznali, nechali se překvapit. Sice mi slzička neukápla, ale prožívala jsem to se vší vervou :). Zpěv byl podle mě perfektní a konečně pořádný orchestr (ne, jak v MDB, kde hráli celou My Fair Lady v osmi hudebnících).

Celkový dojem byl pozitivní a proto píšu tento článek. Protože když jsme byli na muzikálu v MDB, nakonec se mi ten článek ani nechtělo psát. Tady mi nečiní problém odpustit s přehledem drobnosti, které by se ve větším divadle nestaly. Třeba, když si Carmen neumí do hudby dupnout, že je Don José trošku při těle, osvětlovači jsou občas nepřesní nebo že některé sboristky mají jiný odstín příčesku než své vlasy.

Jedna věc je ale zásadní, a to jsou titulky. Zdá se, že je titulkové zařízení achilova pata všech zdejších představení. Kamarád, který tam s náma byl, říkal, že při jednom představení (La Traviata?) titulky vůbec nerozjeli. Nám vypadlo jen dvakrát, tak nevíme, co se děje jen asi ve dvou písních.

Deset večerů s Audrey Hepburn II.

3. dubna 2013 v 1:24 | Ellanor
Mám tu pokračování článku o filmech s mou oblíbenou Audrey Hepburn:). První část zde.

Lehká a vtipná romantická komedie z prostředí Paříže. Mladičká Ariana je dcera detektiva specializovaného na odhalování nevěrných žen. Jeho kartotéku záletníků zná nazpaměť a nejvíc se touží seznámit s tím, co má složku nejtlustší - s panem Flannaganem. Právě na toho se chystá s pistolí podvedený manžel. Arianě se podaří je varovat a zaujme místo nevěrné manželky, čímž zabrání neštěstí. S panem Flannaganem se pak sama začne scházet, ale protože ho dobře zná, nechce mu ani prozradit své jméno a napovídá mu, jak je přelétavá a kolik už měla mužů. Její plán se mi zdá velice chytrý. Vzbuzuje v něm žárlivost a on dostává ochutnat své vlastní kapky. Po čase pod tíhou nesnesitelné žárlivosti pan Flannagan sám vyhledá soukromého detektiva, aby o ní něco zjistil. Tím detektivem není nikdo jiný než otec Ariany. Prozradí tatínek totožnost své dcery? A jak s tím naloží zkušený a zároveň zkoušený lamač srdcí?!..

Trochu spoiler: příběh končí romantickým happyendem. Přestože to hrdince přeju, tento naivní konec o napraveném záletníkovi mi dojem z filmu trochu kazí. I Když samozřejmě, co bych nechtěla?!... snad ne, aby to skončilo špatně? No to samozřejmě néé :))).. (Půl hvězdičky jsem srazila i za ten účes, ten fakt není ono :( :))

Partnerem mladičké Audrey je zde Gary Cooper, vzhledem k tomu, že ani tohoto herce v jiných rolích neznám (ostuda), nerada bych vynášela příliš soudné závěry. On se mi tam totiž moc nezamlouval. Nedovedu si úplně představit, že by to byl až takový svůdník, na kterého by se ženy lepily jak mouchy na turecký med :).. Svou roli však hraje skvěle a s pomoci cikánských hudebníků nakonec vše elegantně zvládne :o)..

Další ze skvostů světové kinematografie, oprávněně ověnčen osmi Oskary, včetně nejlepšího filmu a hlavní mužské role profesora Higginse pro Rexe Harissona.

Pokud jste zatížení na angličtinu, zvláště na britskou angličtinu a její výslovnost, pusťte si to s anglickými titulky a kochejte se. To samé se dá říct milovníkům kostýmů, výpravě, hereckých a pěveckých výkonů a všeho, co kvalitní muzikál obnáší.

Sám muzikál má mnoho rovin, myslím v tom smyslu, že pokud ho začnete sledovat jako dítě, přijde vám úžasný kvůli tomu co vidíte, s odstupem času tím, co slyšíte a kvůli hercům.. A až v té dospělosti přemýšlíte proč se postavy chovají jak se chovají, protože to dřív nedávalo smysl. Docházelo mi to opravdu velmi postupně. Ocenit morální filozofování popeláře Doolittla. Pochopit vztah hlavních hrdinů a jeho vývoj. Starý mládenec z přesvědčení, jehož ego by dosáhlo na Měsíc a zpět :).. A obyčejná holka z ulice a zoufalost její situace, když už nepatří tam ani tam. Nebo prostě jen pochopit co ta Elisa na tom profesorovi vidí - na tom právě teď pracuju ;). Ale přátelé ruku na srdce, ze všech těch o generaci starších filmových partnerů po boku Audrey, je právě Rex Harisson na prvním místě. (Na záda mu dýchá Cary Grant a pak dlouho nic :))..

Deset večerů s Audrey Hepburn I.

29. března 2013 v 16:15 | Ellanor
Zaregistrovala jsem se nedávno na ČSFD a trochu se tím ze mě stal filmový "knihomol" :)). Rozhodla jsem se rozšířit si (a Honzovi, ať už chce nebo ne:)) obzory, zejména z období Hollywoodu 50. a 60. let. Jako první jsem se zaměřila na filmy své úplně nejoblínenější herečky - Audrey Hepburn. Je celkem ostuda, že z její filmografie jsem viděla všehovšudy čtyři nejslavnější kusy. Začla jsem tedy pátrat i po dalších. Shrnu vám tu (ve dvou článcích) deset jejích filmů, které stojí i nestojí za vidění :o)... Každému filmu je přiřazeno moje hodnocení, pět hvězdiček je maximum :).. (Pozn.: Ve zvolené pořadí filmů nehledejte hlubší pointu :o)...)

- "Kde jste tak dlouho?" - "Měla jsem zásnuby." - "???"
- "Zjevil se u nás, když jsem odcházela. Chce si mě vzít. Abyste nemusel čekat, tak jsem se zasnoubila. V pořádku? Stihla jsem to." - "Samozřejmě, ale máme ještě deset minut, mohla byste stihnout celou svatbu."
(Jak ukrást Venuši - 1966)
Šaráda (Charade - 1963)
Jednoznačně nejlépe z těch "nově objevených" filmů s Audrey hodnotím toto detektivně-komediální drama. Chvíli mi tedy trvalo, než jsem si oblíbila i Caryho Granta, kterého jsem doposud neznala (ostuda), a zde bych ho shovívavě definovala jako "zachovalého". Věkový rozdíl ústředního páru mi nepřišel uvěřitelný. Chvíli jsem si zvykala, ale jejich vzájené scény a jiskření bylo tak nadlehčené humorem, že na tom zase tolik nezáleželo :).. Určitě nesmíme zapomenout i na temnou stránku děje - vraždy, vydírání, lži. Všechno se točí kolem ztracených peněz, které musí hlavní hrdinka najít, jenže netuší, kam je její zavražděný manžel ukryl. Komu má důvěřovat? Každý má své skryté úmysly. Lžou jí všichni?.. nebo ne?

Tento film má pro mě něco vyjímečného, co jsem v žádném jiném filmu nezažila. Nikdy jsem neviděla, nebo nebylo tak patrné, jak si ústřední dvojice své společné scény užívá. Tedy čistě na přátelské úrovni. Třeba scéna se zmrzlinou nebo ve sprše. Souvisí s tím i druhá výjimka tohoto filmu: Obvykle totiž bytostně nesnáším děj založený na trapasech, vždy se automaticky zvednu a odcházím z místnosti nebo se aspoň dívám jinam. Ovšem při scéně s pomerančem jsem se bavila jako nikdy při podobných scénách. Cary Grant je úžasný komik-nekomik :)..
C.G. "Známe se?"
A.H. "Myslíte, že bychom měli?"
C.G. "Jak to mám vědět?"
A.H. "Protože já už teď znám strašnou spoustu lidí a dokud někdo z nich neumře, nemůžu se s nikými jiným seznámit."
C.G. "Hm, tak mi dejte vědět až bude mít někdo z nich na kahánku."

Na Bídnících v kině

7. ledna 2013 v 1:18 | Ellanor
Právě jsem se vrátila z kina z muzikálu Bídníci. Vybavena dvěma balíčky kapesníku a dvěma čokoládami jsem byla připravena na všechno. Zážitek to byl skvělý, stačily nakonec jen asi tři kapesníky, ale k tomu se dostanu pozděj. Zkusím napsat názor hned, narozdíl od filmu Hobit, kde si ho chci ujasnit až po druhém shlédnutí.

Muzikál jsem si nikdy předtím nepustila celý, neštudovala jsem podrobně texty, nepamatuju si film a nečetla jsem knihu. BJ jsem několikrát psala, že nechci dobrovolně vidět a prožívat příběh, který nepřežije víc než třičtvrtiny hlavních hrdinů. Že je to příliš depresivní. Přestože uznávám, jak kvalitní to může být... No, muzikál i příběh sám mě dohnal a pohltil :)..

Děj a film celkově mi přišel hodně rychlý. Jedna píseň za druhou, odsípá to hlavně v první polovině. Osud člověka shrnut v jedné písni, hned je po něm a hop, deset let přeskočilo. Tak to určitě působilo na nezasvěcené :). Přesto je to dlouhý film. Nenechala jsem se zaskočit (narozdíl od jiných návštěvníků kina, viz komentáře na čsfd) tím, že se skoro pořád zpívá a bez melodie řečená věta nebo jen slovo, to je tu vyčnívající výjimka.

Musím strašně moc vychválit herce. Věděla jsem, že Hugh Jackman i Anne Hathaway zpívají dobře, ale dostali mě úplně všichni. Zpěvem i hereckými výkony. Když jsem viděla první trailer s Anniným zpěvem, vyhrkly mi slzy do očí. Plusový bod (který se počítá, páč ho zrovna nemusím) má u mě i Russel Crowe. Jackmanovi bych dala z fleku oskara :)..

Našla jsem jedno místo, kde měli Valjean i Javert několik divně vysokých tónů, že už to znělo divně. Tahalo mi to uši, jako by to bylo na hranici trapnosti (asi jako když zpíval v Mama Mia James Bond :o)). Bylo to nad smrtelnou postelí Fantine, nebo těsně potom, mám dojem. To bylo jediné místo, kdy jsem měla dojem, že se jim to nedaří vyzpívat. Nebo diváci to nezvládají.

Titulky, no to bylo trochu neštěstí. Oceňuji, že tam nebyla snaha o otrocky přepsanou českou verzi muzikálu (na to by byly stejně asi potřeba autorské práva) a snažili se překládat přesně text. Ale i přes tu rychlost i já slabá angličtinářka jsem nechápala, proč některá slova byla tak blbě přeložena (we need a sign = "potřebujeme signál"). A pokus o archaickou češtinu, básnické střevo, no nevím, doslovnější a prostší překlad by občas pomohl.. Pokud tedy nevycházeli z knihy, ale to se mi moc nezdá.

Brave - skotská pohádka

5. prosince 2012 v 23:45 | Ellanor
Svatý Ondřej - patron Skotska - se slavil v pátek a v sobotu jsme si zatančili na Svatoondřejském ceilidh - tradiční skotské (brněnské) tancovačce. Jak lépe zakončit takovýto víkend, než krásnou tématickou pohádkou. A právě o filmu Brave (Rebelka) mám pro vás jeden naprosto nezaujatý článeček :o)..

Tohle je film, jehož prostředí nám přesně padlo do vkusu - legendami opředené Skotsko. Musím na začátek upozornit na jednu věc: přátelé, na tento film se v žádném případě nedívejte s dabingem - ta nádherná angličtina se skotským přízvukem je nahrazena pražskou češtinou. (To se vůbec nechci zmiňovat o tom, jak se mi otevírá kudla v kapse při poslechu přezpívané písničky Luckou Vondráčkovou.) Pokochejte se, stejně jako my, výslovnotí slovíček jako lady nebo třeba danger a frázemi jako: Don't you dare loose another arrow!

Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak Disney koupil Pixar a Merida se tak stává další Disney princeznou ve frontě (vsadím se, že ta by o to opravdu nestála). Ale zmínit se o příběhu je nezbytné. Někdo tvrdí, že děj je otřepaný a bez jiskry (narozdíl třeba od Ratatouille nebo Up), ale já si to nemyslím. Vztah vzdorovité dcery - princezny Meridy a matky - královny Elinor s přehnaným (?) očekáváním je blízký slušné části populace, none? :).. Meridě se nechce vdávat a podaří se jí zkazit soutěžení nápadníků. Protože z toho má doma peklo, v zoufalství se obrátí na čarodějnici. Chce po ní, aby změnila její matku, aby změnila svůj osud. Netuší ovšem, že čarodějnice umí jen jednu věc.. ale to už bych moc napovídala :)..

Je úžasné kolik odkazů a detailů v tomto filmu najde milovník Skotska a Keltů. Tak například ta keltská bojovnost - vždyť ty klany se pořád mydlily mezi sebou. Asi jen pro účely filmu měli zvoleného krále, protože v praxi to bylo proti jejich přirozenosti. A nebo ta pověstná vychloubačnost:)). Už dříve zmíněný průvodce od Kudrny nám kdysi na zájezdě dával takový malý test, jak reaguje Kelt na informaci: "Zabil jsem 10 bojovníků." Za A) "To seš fakt dobrý, to gratuluju.", za B) "To ti neveřím, to je nějak mnoho." nebo za C) "To nic není, já jsme jich zabil 50, chytl jsem slona za chobot a umlátil jsem je!!" .. zní to divně? ale kdepak, C) je správně :o).. přesně takhle se chovají Keltové.

Ani Grimm ani Once Upon A Time

31. října 2012 v 19:24 | Ellanor
... by svému vzoru - Bratřím Grimmům - radost neudělali. Ale o to tu ani nejde. Důležitější je ptát se, zda-li tyto seriály dělají radost dnešním divákům. Pokusila jsem se vpasovat do normálního diváka a trochu to zhodnotit.

Napřed si trochu přibližme, co jsou oba seriály zač. Mají několik společných znaků. Oba seriály, i Grimm i Once Upon A Time (zkráceně OUaT, v češtině Bylo nebylo) jsou americké seriály, které se vysílají právě teď. Oba jsou založeny na pohádkách bratří Grimmů a oba se odehrávají v současné Americe. Každý z nich si ale pohádkový svět zamíchaný do dnešní doby vykládá úplně jinak.

Seriál Grimm jsme začli sledovat jako první, tedy ho mám první v pořadí i tady. Narozdíl od druhého seriálu ho vysílají už i u nás - stanice Prima COOL každé pondělí večer.

Představa, že svět ve kterém žijeme není takový jak se ve skutečnosti zdá a v utajení s námi žijí i jiní lidé nebo jiné bytosti - to není myšlenka zas tak vzdálená, vzpomeňme třeba na Harryho Pottera. V případě hlavního hrdiny tohoto seriálu - Nicka Burkhardta - je jeho život obyčejného policajta-detektiva narušen zjištěním, že má skryté schopnosti vidět tyto bytosti. A kohožeto? Říká se jim Wesseni. Postavy z pohádek, žijící v utajení mezi námi lidmi. Jako třeba vlk z pohádky o Červené karkulce, drak, pavouk nebo čarodějnice. Jinak vypadají jako normální lidé, kteří ale krom "normálního života" mají postranní úmysly. Většina z nich je člověku nebezpečná. Nikdo jiný je nedokáže vidět (pokud sami nechtějí) než Grimmové. A hlavní úkol Grimmů je zajišťovat rovnováhu mezi oběma světy. Zajištění této rovnováhy se provádí hlavně redukcí Wessenů z povrchu zemského. Nick se ovšem stane výjimkou, narazí totiž na Wesseny, kteří překonali sami sebe a sekají dobrotu. Do cesty se mu připlete druhý hlavní hrdina celého seriálu, vlk Monroe, který díky přísně dietě, lékům a cvičení pilates nežere malé holčičky, ale živí se jako hodinář. (Radši ale v jeho přítomnosti nenoste nic červeného :o))

Film Zaslaná pošta

8. srpna 2012 v 11:52 | Ellanor
Už je to nějaká doba, co jsem četla nějakou Zeměplošskou knížku od Pratchetta, naposledy to byla Noční hlídka asi před dvěma lety. Z jeho vydaných 39ti knih máme doma 23 a já jsem jich četla jen asi 14. Upřímně se za to stydím :( :o).. Hned zítra si jdu koupit další díl do naší sbírky - knihu Zaslaná pošta. (Asi by byl správnější název Zasl(r)aná pošta, viz česká obálka knihy.)

Natočit film podle dějově velice komplikovaných a na logiku složitých Pratchettových knih se zezačátku zdálo jako bláhové, stejně jako třeba natočit Pána Prstenů. Jak ale ukázal čas, moderní technologie a odvaha režisérů, jde to. Americká televizní stanice Sky1 se dala na velice záslužnou činnost, natáčí dvojfilmy podle nejoblíbenějších knih Zeměplochy. Začala v roce 2006 Otcem prasátek, pak Barvou kouzel. Nejnovější je dva roky starý film Zaslaná pošta, jehož hlavní hrdina je podvodník Vlahoš von Rosret (v originále Moist von Lipwig). Mohu vám říct, že ač jsem předchozí filmy viděla a jsou perfektní a dokonale udělané, pečlivě vysvětlují nezasvěcenému divákovi složitosti děje a dokonale ilustrují tento fantaskní svět. Neoslovily mě ale tak moc, jako ten film poslední, právě Zaslaná pošta. Nečetla jsem knihu, hned to musím napravit. Našla jsem na netu, že jsou tam drobné změny v průběhu děje, ale tomu se nedá vyhnout, film skvěle odsýpá a je, myslím, pro laika dějově mnohem snažší na pochopení než jeho předchůdci :o)..
 
 

Reklama