O Ještěrce

Díra v plotě

16. června 2017 v 20:27 | Ellanor
Každý den jsme trochu v obavách, co zas Ještěrka ve školce provede. Jsou to totiž takové vlny, kdy je hodnější a kdy zas všechny plácá (nebo přesněji bije :)). Že s přijetím dítěte do školky nepřichází úleva, ale starosti mi tvrdili i zkušenější rodiče. Druh stresu ovšem nechtěli blíže vysvětlit. Myslela jsem si, že jde hlavně o bacily, sprostá slova apod. Neštovice už tam chytla a před porodem jsme si je pořádně užili. Rozsah možných potíží ovšem může být, zdá se, mnohem pestřejší. MInulý týden Ještěrka málem způsobila paní učitelce infarkt když na zahradě podlezla plot a zdrhla. Máme štěstí, že paní učitelka je chápavá a nebyla na nás rodiče naštvaná. Zlobit se na Ještěrku ale taky nemělo význam, moc nechápala, co udělala špatně. Snažila jsem se tedy uvažovat jako ona:

A) pro ni není zahrada prostor kde může být, plotem oddělený od prostoru kam nesmí. Ona to bere jako dva prostory na hraní propojené dírou v plotě.
B) ten plot obklopuje zahradu její školky, ale taky vedlejší Linky (pobočka volnočasového centra Lužánky), kde je schválně díra v plotu, aby tam každý mohl projít a nemusel to obcházet.
C) paní učitelka ji straší škaredým chlapem, co si ji odnese v pytli. Doufá, že ji preventivně vystraší a ona nebude utíkat daleko. Jenže Ještěrka má ráda cizí lidi a všichni chlapi na ulici jsou pro ni strejdové. Todle jí zatím nedokážem vysvětlit... Takže doufám, že toho pána nepůjde hledat..

Za dva dny jsem se tam šla podívat, jak tu díru spravili. Tušila jsem, které místo myslí, protože před dvěma lety předělávali plot na úplně nový a kousek starého tam nechali. Jenže s vykácením dřevin se tam ve svahu objevilo místo, kterým bych podlezla i já, kdybych fakt musela. Teď už je tam natlučené prkno. Docela se divím, že to nějaké dítě nenapadlo dřív. Vyfotila jsem to z obou stran a nemůžu to říct nahlas, ale ta díra musela vypadat lákavě a dobrodružně :). Ještěrce nešlo o to utéct, postávala za plotem na vedlejším hřišti kam si chodíme hrát. Myslím, že šlo hlavně o to to zkusit :).

Dvě Ještěrky

17. května 2017 v 23:20 | Ellanor
Asi už si i čtenáři mého blogu všimli, že máme druhou Ještěrku :).. Tento pátek nám bude končit šestinedělí, tak už ji tu nebudu tolik tutlat :)..

Už jsou na mě dvě. Zatímco ta větší je pytel blech, se všema se hrozně kamarádí (hlavně s úplně cizíma lidma), frfňá trochu jídlo a srandovně skloňuje a skládá češtinu do vět... Ta nová malá Ještěrka je, zdá se, flegmatik, snědla by mě aj s chlupama, až z těch přírustků paní doktorka omdlívá, usmívá se nesměle na svět a hlavně.. hlavně hodně spí :)...

Nechci tu zacházet do technických podrobností, ale zrovna včera se mě pak doktor (samozřejmě s kapkou ironie) ptal, jak jsem si užila porod. Já jsem odpověděla "jó, pane doktore, jak na zabijačce :)"... Naštěstí nic hrozného to ve výsledku nebylo, jen teda váhu 4,3kg a délku 55cm nikdo nečekal ani těsně před cílovou rovinkou. A když se mě teď některé známé s děsem v očích ptají, jak se to dá zvládnout odrodit, tak odpovídám: jedině tak, že to nebudete vědět předem. Inu, první dítě bylo přesně o kilo lehčí a subjektivně v tom kupodivu rozdíl nebyl.. Takže asi tak :)..

Holky jsou od sebe přesně 39 měsíců, tzn. 3 roky a 3 měsíce. Miminko bylo "lehce" přenošené, asi aby si počkalo přesně na toto datum a bylo stejný den v měsící jako sestra :).. (Na fotografii má jedna 1 měsíc a druhá 40 měsíců.)

Trucující spící

2. května 2017 v 15:03 | Ellanor
Kvízová otázka: co dělá Ještěrka?
A) trucuje
B) spí

...

A) i B) je správně.

Jdeme ze školky a pospícháme k doktorovi, doma se zastavujeme jen na chvilku. Než dokojím hladové miminko, tak na Ještěrku volám z obyváku, že jí tentokrát nepomůžu s vyzouváním, že to musí zvládnout sama. Pak se jdu podívat, proč je v předsíni takové ticho. Ještěrka místo vysvlékání usnula na rohožce.

Jenže co teď? Za půl hodiny musíme být s miminkem u doktorky. Takže nastává kvízová otázka č.2: co udělám?

A) nechám ji spát samotnou doma, jsem drsná krkavčí matka a vím, deže vždycky spí dvě hodiny
B) vzbudím ji a donutím, aby šla s náma, pěkně vedle kočárku, jenže to je problém i když je při smyslech a v dobré náladě
C) naložím ji do kočáru, mimi už se tam nevleze, tak to nesu na ruce

Prvně ve školce

27. ledna 2017 v 23:23 | Ellanor
Stal se malý zázrak a naše Ještěrka se úderem třetích narozenin dostala do státní školky. Bylo to tedy napínavé a s velkou dávkou štěstí, ale o to víc jsme za to rádi. (Dvojité štěstí máme v tom, že je to školka, na kterou koukám doma z okna). Teď jen ...co s tím naším děckem :)....

Paní ředitelka tvrdí, že existují dva modely dětí, které začnou chodit do školky. Jeden typ řve hned jak rodič odejde, ten další až za pár dní, kdy mu dojde, že teda rodič zase odejde. Asi jako v Saturninovi v teorii o házení koblih, potřebuje naše malá svou vlastní kategorii. První dny nadšeně vběhla do třídy aniž se rozloučila a ochotně pak odešla zase domů. Třetí den už se mnou odejít nechtěla. Tráví tam zatím jen dvě, maximálně dvě a půl hodiny dopoledne a dokud nebude mít jasno, že na procházce se nemůže počurat, tak se dál neposuneme. No a jak to teda probíhalo:

Pondělí: Paní učitelka mi referovala: "Všechno v pořádku, strká do kluků, nechce jíst pomazánky (mají je na svačinu denně)." Cestou domů se počurala i po... a bylo jí to úplně jedno, bouchala klackem do plotu asi půl hodiny. Když jsem ji šla chytit, utekla, smála se, že se vztekám a na těch 50 metrech k nám domů mě vytočila do nepříčetnosti.

Úterý: "Vylezla na stůl, kde jsem měla horké kafe. Rozhazovala hračky tak, že tři učitelky jsme s ní měly co dělat. Je to takové živé stříbro." ...ano, to my víme :)...

Bacily izolují

6. prosince 2016 v 1:34 | Ellanor
Dnes mám blbou náladu, tak ten článek asi nebude úplně pozitivní a objektivní. Upozornění: Všechny podobnosti s žijícími osobami jsou neúmyslné a náhodné.

Dneska byl Mikuláš a doufala jsem, že se za někým vypravíme, že to bude příjemní společenské setkání s jinými dětmi. Nakonec jsme opět seděli doma a snažili se zabavit nevyskákané děcko. Ještěže jsme na to aspoň byli dva. Zatím balíček s nadílkou ležel ve skříni a leží doteď.

Na vině jsou bacily, respektive jejich pozůstatky. Už dřív jsem tu chtěla napsat o tom, jak je matka ma mateřské izolovaná. Ani ne tak z těch důvodů, co bouří vody diskuzí a sociálních sítí, jakože mají malé děti zakázaný vstup do kaváren a restaurací. Problém je jinde. Nudle u nosu z vás udělá trosečníka uprostřed davu. Nikdo vás nechce vidět, vy nechcete nikoho nakazit, tak radši nikam nechodíte. Děcko je už vlastně zdravé, ale jste zavření doma, už vám skáče po hlavě, ale krom procházky se nikam jít nedá.. A ta panika se stupňuje tím, jak moc se cítí ostatní matky ohroženy. Čím míň vás ostatní lidi chtějí s bacilem vidět, tím větší strach máte, že ho chytnete. Jsou případy, kdy se lidi na dovolené pohádají protože má dítě něco nakažlivého, přestože ne nebezpečného, a jeden z nich se balí, že jede domů. Proč vlastně říkám "lidi", když myslím "matky"?!

Plaveš, plaveme

23. června 2016 v 15:29 | Ellanor
Dneska bylo nejhorší plavání vůbec. Právě jsem se z něho vrátili, malá bude spát nejmíň ještě hodinu a já se snad nějak z toho do té doby zvetím. I přesto jsem se rozhodla sem napsat krátký článek na toto téma. Hlavně kvůli krásným fotkám a začínajícímu létu.

Paradoxně právě proto, že je Ještěrka TAK strašně z té vody nadšená, se tam s ní na bazénu vůbec nedá domluvit. Chce dělat všecko a sama. Nesmím ji popostrčit směrem, kterým plujou ostatní děti, nesmím ji chytit.. Jen se se mnou pere nebo je tak v rauši, že mě pokope nebo mi nafackuje. Na důrazné slovo reaguje zase stejně jak v amoku a jediné co zabralo, že jsme odcházeli se všema věcma a už jsme šli nahoru po schodech.. a to jí teprve došlo, že odcházíme a měla by se trochu uklidnit. Jindy to bývá mnohem lepší, ale dnes to bylo za trest. Asi chodíme plavat málo často.

Byla fáze, kdy to bylo radost. Kdy nadšeně dělala, co instruktorka ukazovala. Nohama kopala, šipky zkoušela, balónky chytala, s destičkou plavala, zvířátka nalepovala.. Dneska ne a ne. Musím na ni vymyslet nějaký plán, aby se dost adrenalinově vyřádila a trochu zklidnila a poslouchala - tím myslím, ne poslouchat rozkazy, ale aby slyšela, že na ní někdo mluví. A ne klapky na očích na uších, ááá, vodááááá, tam chci hned! a ne! nevyndávej mě! nech mě! já sama!! vodááá!!!...

Ideální postel pro dítě

20. června 2016 v 23:33 | Ellanor
S naší dvou-a-půl-letou Ještěrkou spím v jedné velké posteli. Když byla ještě miminko, přišlo mi to logické a ničemu to nevadilo, právě naopak. Vstávat ke kojení a přenášet dítě rozespalá z postýlky bylo značně nepohodlné, ne-li riskantní. Teď už nekojíme, ale situace v novém bytě není nakloněna tomu, abychom dítě v klidu oddělili. Nefunguje nám totiž zatím ložnice, takže u ní v pokojíčku spím na návštěvě i já. Už se ale těším až vypadnu :o), bude-li to vůbec možné...

Zrovna včera jsme spolu spaly na posteli široké jen 140cm. Každou chvíli mě kopala nohama nebo mi rovnou při převalení přistála na obličeji. No nevyspala jsem se. Jediné, co mě před depkou udržuje naživu je naivní představa, že bude spát jednou v pokojíčku sama. Určitě ta doba jednou nastane! Musí!

A jak si tak pouštím svou naivní představivost na špacír, přemýšlím, jakou jí jednou pořídíme postýlku... Klasický obdélník je přece blbost, pořáda se převaluje sem a tam, lepší by byl čtverec, nejlépe letiště, ať má místo. Hmm, ale tam jsou přece pořád hrany, ze kterých může spadnout. A co kdyby ta postel byl kruh, a pěkně s vypolstrovaným okrajem kolem dokola. Když ji položím doprostřed kruhu, má vysokou pravděpodobnost, že se hned tak k okraji nedostane. Jenže ona se ta naše Ještěrka nakonec stejně zasekne o okraj. Třeba si přilehne ruku nebo se snaží převalit směrem, kterým je zeď, a řve, že to nejde.. v horším případě se probudí...

A co kdyby... Co kdyby ta postel byla koule?! Pěkně polstrovaná, uložená na kuličkovém ložisku. Pokaždé, když by se dítě převalilo, gravitací by se koule posunula tak, aby leželo vždy dole. Mohlo by se tak donekonečna přetáčet a vrtět kterýmkoliv směrem a vždy by bylo uprostřed volného prostoru bez jakékoliv zábrany v dosahu :o)))).. No není to geniální?!

Táta a babi v televizi

20. května 2016 v 22:56 | Ellanor
Dolehl na nás jeden z Murphyho zákonů rodičovství: Čím více se na danou víkendovou akci připravuje, tím vyšší horečku dostane dítě zhruba 24 hodin před odjezdem. Naštěstí to přes den polevuje, takže je docela živá a použitelná. Dnes nás pobavila hláškou, když ukazovala na tu paní na videu a opakovala "Babí!" "Tam!" "Babí!"

Proklaté uspávání

7. října 2015 v 16:22 | Ellanor
Včera asi o půl čtvrté ráno jsem přemýšlela, že sem napíšu článek. Nakonec jsem nevstala a konečně usnula, ale stejně ho sem dám. Nespavost považuji za jeden z největších potíží své mateřské dovolené. Není to tedy nespavost typická, ale čím víc je člověk unavenější, tím víc se do toho zamotává.

Vždycky jsem si myslela, že já s tím nikdy potíže mít nebudu, ani na stará kolena. Spala jsem vždycky jak dřevo, na prvním táboře mě nemohli vzbudit na noční hlídku, tak jsem jich byla po zbytek tábora ušetřena. Ovšem moje babička se budila ve čtyři a do šesti luštila křížovky, až pak vstala. I teď si myslím, že klíčem k nespavosti je fyzický pohyb přes den. Jenže teď nastává jiná nečekaná potíž.

Dítě spí nějakých deset hodin v noci a dvě hodiny přes den. V tomto si nemůžu stěžovat. Problematické je ovšem uspávání. Rozhodně to není typ dítěte, co položím do postýlky, odejdu a ono usne. Nóo, když nad tím teď přemýšlím, měli jsme to zkusit dokud z té postýlky neuměla utéct, teď už to totiž nejde a člověk u ní musí zůstat. Dítě se dožaduje pozornosti, utíká, převaluje, kope, leze na mě, mrčí a zase zdrhá. Ukolébavky jsou kontraproduktivní. Buď ji víc vzbudí nebo si počká až všechny skončí a pak odejde. Řešením je obalit se trpělivostí a zatížit.

No, abych to zkrátila je to trochu časově náročnější a stane se, že u toho usnu. Většinou se mi povede u toho neusnout, to záleží na míře únavy, na tom, jak mi šrotují v hlavě úkoly, které hoří. Na tom, že se třeba schválně nepřikryju, aby mi byla zima - zase ale trochu hrozí nachlazení, a taky na tom, jestli se manželovi podaří mě vzbudit - jestli si vzpomene. I když třeba usnu v nepohodlné poloze, zdá se, že tělo to nutně potřebuje a za tu hodinu až tři si výrazně odpočine. Vstanu třeba v jednu a nastává hlavní problém. Je třeba si umýt zuby a jít okamžitě zase spát, pak je šance, že spím dál. Pokud se třeba potřebuju osprchovat nebo napsat jeden mail, zaseknu se tam na hodinu, pak si jdu lehnout a další hodinu a půl nemůžu usnout. Ke konci už se na hodiny nedívám, ale včera jsem se tak do půl čtvrté převalovala.

Stává se mi to v průměru jednou do týdne, když si nedám pozor, i častěj. Další den jsem celkem nepoužitelná. Aspoň jednou týdně si chodím lehnout odpoledne i s děckem, takže to trochu vyrovnávám a udržuju se při smyslech (protože kafem se to řešit nedá). Udržuju se v naději, že po přestěhování najedeme zas na nějaký režim, kdy budu mít čas i na sebe a dítě taky uvidí míň pohádek a víc se mu budu věnovat. Teď veškeré hlídání padne na práce na bytě a zbylý čas na domácí práce, balení a pod...

KA-KO slovník

21. července 2015 v 17:17 | Ellanor
Naše Ještěrka už pěkně povídá. Říká i celé věty, ale nejspíš japonsky :). Z češtiny ovšem taky už něco zvládá. Nejoblíbenější slabika začíná na "k". Z každého slova si vezme právě tu slabiku s "k" a tím nahradí celé slovo :).. Co to vlastně znamená je potřeba vydedukovat. Například:

KO- (chci) mlíkoRve mi výstřih trička
KO- kočárekLomcuje kočárem, chce jít ven
KO- okoSnaží se mi vypíchnout oko, následně opatrně i sobě
KO- kolenoUkazuje svoje i cizí, tím omračujeme návštěvy ;)..
KA- maminkaNejspíš. Už prostě nejsem "mama", to je passé, ale "ka" :)

 
 

Reklama